Kanadský pohled na český hokej překvapí: Umíte tvrdě pracovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Třikrát za sebou se česká dvacítka dostala na MS aspoň do semifinále, dvakrát v řadě pobrala medaili. Dospělé reprezentační áčko vyhrálo šampionát v Praze. Úspěchy logicky svádí k analýzám, jak si český hokej stojí. Posouvá se? Nebo má kliku?

Takovou otázku má smysl nadhodit někomu, kdo není zatížený emocemi, vazbami a nemá důvod fandit. Současně má i přehled, tím pádem neexistuje zájem zkreslovat svůj pohled. Ideální volbou mohou být hráči nebo novináři ze zámoří.

Takže? Seznam Zprávy oslovily dva respondenty, aby mluvili o českém hokeji. V první řadě se shodují ve vnímání typického českého hráče.

„Mně sem dokonale pasuje slovo pracovitost,“ spustí Steven Ellis, redaktor serveru Daily FaceOff, který pravidelně objíždí všechny mezinárodní turnaje a má velký přehled v rozvoji mladých hokejistů.

„Češi možná nemají vždycky ty nejšikovnější hráče, ale mají takové, kteří jsou ochotni dřít a pracovat navíc, aby si vybojovali místo v sestavě,“ pokračuje.

Pokud nosíme v hlavách, že typickým hokejistou z Česka je někdo chytrý, kdo si vždycky poradí a vymyslí originální řešení? V Kanadě nás vnímají jinak. „Napadají mě hráči jako Michael Frolík, David Kämpf a Vladimír Sobotka, to je pro mě český hokejista,“ říká Ellis.

„Někdo, kdo tvrdě pracuje,“ odvětí na stejnou otázku Jéremie Blain, obránce Mountfieldu HK, který hraje v extralize už sedmou sezonu. Jak kdyby u odpovědi opisoval od Ellise. Ale kdepak, vůbec neměl tušení, že téma se řeší i jinde. Sám si dřív prošel výchovným procesem kanadské juniorky, pět let působil na farmách v NHL.

Nadhodíte mu, jestli si je jistý. Opravdu český hokejista je pro něj pracant?

„Vy si to nemyslíte?“ kontruje.

Když slyší, že tady se za příklad pracovitosti udávají Kanaďané, usměje se. „No, já nevím, s tím moc nesouhlasím. Přijde mi, že zdejší trenérská kultura je trochu víc ze staré školy než u nás a pozor, to nemyslím špatně a nemluvím vůbec o extralize,“ nadechne se.

„Když se podíváte na mládež u nás za mořem, všechno je o dovednostech, dovednostech a dovednostech. Jdete na led, dostanete kužely a jedete. U vás pracujete i na jiných věcech,“ říká Blain.

Jeho už po příchodu do Česka příjemně šokovala úroveň extraligy. „Hokejista u vás vyrůstá a tvrdě pracuje i směrem do systému. Mám takový pocit, protože mladý hráč přijde do extraligy a maká. Není to tady jednoduché, v extralize je hodně těžké hrát a musíte umět dřít, abyste tady mohli působit,“ rozvíjí svůj pohled.

A že nám padne brada, když vidíme, v jaké rychlosti mladý hráč ze zámoří dovede pracovat s kotoučem a jak bruslí? Chápe. „Mám pocit, že úroveň dovedností je v Kanadě extrémní. Jako kdybyste byli na ledě 12 měsíců v roce. Možná i 13,“ rozesměje se.

Kanada střílí každý rok do světa talentované borce, kteří míří do NHL. Historicky je špičkou ve výchově hokejistů. Porazit ji? Dá se, třeba před rokem ji česká dvacítka zastavila ve čtvrtfinále MS, slavila výhru 3:2.

Měřit se s ní v absolutních číslech ale nejde.

Registrovaných hokejistů do 20 let má přes 361 tisíc, Česko jich má podle statistiky IIHF necelých 24 tisíc. Z pohledu, jaká část populace hraje registrovaně hokej, Kanada vytáhne číslo 1,3 % a Česko 0,3 %. V absolutních hodnotách pak vidíte, že 500 tisíc Kanaďanů hraje za nějaký klub. A tahle masa rozhoduje.

„Jedna věc je, že jsme velká země, tak je z čeho vybírat. Většina těch špičkových hráčů pochází z oblasti kolem Toronta,“ přikývne Blain. Ale jestli někdo drží myšlenku z éry Bobbyho Orra, že děti bruslí od rána do tmy na zamrzlých jezerech, což je i důvod, proč je Kanada tak vepředu, bude zklamaný. „Řekl bych taky, že je to tak trochu věc peněz,“ říká Blain.

„Hokej je v Kanadě hodně drahý, když máte třeba mladého hokejistu a chcete, aby se dostal na nejvyšší úroveň, zaplatíte v kategorii U12 kolem 20 tisíc dolarů,“ vysvětluje kanadský bek.

V přepočtu se jedná o zhruba půl milionu. Nemáte? V zemi se 40 miliony obyvatel se najde pořád dost dalších, kteří peníze seženou, byť samozřejmě existují i různé podpůrné programy. Jen na všechny se nedostane. A to je vlastně první selekce.

„Ve výsledku mohou hrát hlavně děti z bohatých rodin. Musíte to umět zaplatit a pak máte šanci mladé hráče umístit až do trochu bláznivého prostředí. Na ledě jste sedm dní v týdnu a máte všechno, výživové poradce nebo kyslíkovou komoru,“ přidá Jérémie Blain.

Možná je to dobrý důkaz pro dokreslení, jakému monstru pak český hokej stojí. „Musím říct, že přesto je proti českým týmům teď těžké hrát,“ všiml si Steven Ellis. „Léta jsme je viděli prohrávat ve čtvrtfinále, ale nějakou dobu jste budovali dostatečně silný program a teď člověk vidí, že se to nakonec vyplatilo. Poslední roky jsou ohromující z českého pohledu,“ přidává kanadský redaktor.

Dvě medaile ze dvacítek a vyrovnané bitvy s Kanadou? Ano, když si srovnáte reálie, ohromující výsledky to jsou.

Ellis ale nemluví jen o mládeži: „Věděl jsem, že český tým bude na velkém mistrovství světa bojovat o zlato. Říkal jsem si to ještě před příjezdem Nečase a Pastrňáka. Byla to opravdu silná parta.“ Pak vytáhne důkaz, že má přehled: „Roman Červenka je budoucím členem síně slávy IIHF. Já osobně fandím brankáři Lukáši Dostálovi, bude z něj hvězda.“

Zajímavé je, když posloucháte obránce Blainea, jak se vyvíjel jeho pohled na český hokej. Do extraligy dorazil v roce 2018, když si ho vyhlédla Sparta v Rakousku. Z pohledu mezinárodního hokeje se jednalo o hodně temnou éru.

Zdálo se, že medaile jsou pro český hokej zakopané někde u zemského jádra.

„Byl jsem z hokeje tak trochu otrávený. Ale tady jako bych se do něj znovu zamiloval,“ spustí ofenzivní bek. „Nabídli mi smlouvu ze Sparty, volal jsem pár klukům, co měli zkušenosti s Evropou, jestli to vzít,“ vybavuje si.

Reakce? „Říkali mi, že bych úplný blbec, kdybych do toho nešel. V Česku to bude lepší než v Rakousku.“

Brzy poznal, že to nejsou řeči. „Začali jsme na ledě jen s nahrávkami, jak v hokejové škole. Lukáš Klimek tam kolem nás létal ve 160 kilometrech za hodinu. Byl tam ještě Steven Delisle, obrovský bek z Kanady. Říkali jsme si, co to je? Kde to jsme?“ zůstal nejdřív zkoprnělý.

„Ptám se Klimka, kolikrát přes léto bruslil,“ líčí Blain. „Povídá tak jako mimochodem… Poprvé, zkouším nové brusle. Já na to: Chlapi, vy jste se úplně zbláznili!“ šokoval nástup kanadského hokejistu.

„Takže jestli se mě ptáte, zda to tady bylo lepší, než jsem čekal? O dost! A najednou vidíte první přípravný zápas, my hráli zrovna v Hradci, všichni kolem mě létali. Říkáte si, to je pro mě k…a dobrý. Napadne vás, že byste mohli i vy stát úplně za prd. Otevřelo mi to oči, kvalita hráčů v extralize byla a je obrovská,“ dostává se k hlavní myšlence Blain.

Dospělý hokej má v Česku úroveň. O tom by se s vámi klidně bavil hodiny, hraje dobrou ligu, tady si udělal jasný názor. Pokud se sem mladí hráči dostanou a mají minuty, rostou taky.

Extraliga dovede mladé hráče nachystat na dospělý hokej velmi dobře. Tady Česko nemá nejmenší problém. Ten spočívá v tom, že ne každý hráč je na elitní mužskou soutěž připravený fyzicky. Respektive ne každý trenér je nachystaný půl sezony věnovat na zapracování a zvykání.

Buď rozvíjíte, nebo potřebujete vyhrávat.

Toho si všímá na dálku i Ellis. „Myslím, že jedinou cestou, jak skutečně rozvíjet český hokej, je zajistit, aby hráči neodcházeli do zámoří. Ale to je těžké, protože české profesionální týmy chtějí vyhrávat a rozvoj je druhořadý.“

Hned vytáhne konkrétní příklad: „Pak vidíte, co se děje s hráči jako Radim Mrtka.“ Vysoký bek Třince sice začal sezonu u Ocelářů, ale i když má potenciál být v TOP 20 příštího draftu, klíčové role nehrál. Kouč Zdeněk Moták ho neviděl ještě připraveného a bek skončil v juniorské extralize.

Nakonec se Mrtka ani nedostal do výběru pro MS U20. „Podle mě to byl hazard. Vyložený hazard, že tady zůstával. Z mého pohledu to byl hráč pro desítku draftu a kdyby hrál v Česku dál, zabije ho to,“ vyloženě zuřil jeden ze skautů NHL, který si přál zůstat v anonymitě, aby mohl podat svůj náhled Seznam Zprávám. Oficiálně se o hráčích, kteří neprošli draftem, bavit totiž nesmí.

Dvoumetrový bek nakonec odešel do kanadské juniorky, kde hned začal zářit. „Není možné, aby zůstal doma a dostal potřebný čas na ledě. Nevím, jestli tohle má nějaké řešení,“ přidává ještě Steven Ellis.

Kanadská juniorka je TOP soutěží pro mladé hráče na světě. Hrají tam nejlepší proti nejlepším, jen taky má svoje úskalí.

Z pohledu cizince velký rozvoj, pro domácí hráče dost bolesti, než se dostanou až sem.

„Vrátím se znovu k penězům. Bohužel je hokej extrémně nákladný sport, podívejte se na hokejky. Klidně za ně dáte i deset tisíc korun, což je šílené. Dovedete svoje děti tímhle zásobovat?“ zamýšlí se obránce Blain nad kanadskou cestou na vrchol.

„A to máte jen vybavení. Takže dáte dvacet tisíc dolarů za sezonu, pak zase, znovu, opět. Jo, máte dobré trenéry, máte trenéry bruslení, trenéry dovedností, tenhle trenér, tamten. Na jednu stranu si říkáte, že je to moc peněz. Ale zase právě proto to tolik peněz stojí,“ přidává bek. Nasypou se do vás dovednosti, které jinde nezískáte, navíc bojujete v obrovské konkurenci.

Když se v Česku řeší raná specializace, tedy že mladý hokejista se věnuje jen ledu a puku, v Kanadě mají věci podobný vývoj.

„Hrál jsem americký fotbal, hokej, tenis, všechno, což je podle mě nejlepší a moc jsem si to takhle užil. Je mi 32 let a dnes tohle děti nedělají,“ všímá si i Blain. „Mají hokej, hokej a zase hokej. Skončí sezona a začnou letní turnaje, takže jich odehrají třeba sedm v Bostonu, Kalifornii, Chicagu. Jezdí do zámoří. Cítíte tam obrovský tlak. Je to jen můj názor a nikomu ho nevnucuju, ale podle mě je to hrozné. Ovšem proto teď vidíte tu extrémní úroveň dovedností,“ říká.

Na jednu stranu můžete Kanadě závidět talent a mraky hokejistů, ale cítíte, že taky jejich cesta není úplně bezproblémová. A levná už vůbec ne.

Český hokej má výhodu, že primárně je vnímán tak, že zde vyrůstají hráči, kteří pracují. Pořád ale bude hledat cestu, jak získat nejvyšší dovednosti. Pracanti chodí primárně do třetích a čtvrtých útoků. Platí za výborné spoluhráče. Ale když potřebujete zápas rozhodnout, sedí na lavičce.