Ukřižovaný banán budí emoce. Jak se z podpultového zboží stal objekt za 150 milionů korun

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Banány milují miliardy lidí na této planetě, o tom není sporu. Každoročně se jich celosvětově spořádá více než sto milionů tun.

Zatímco kdysi pro nás byl banán kvůli frontám před obchody Ovoce a zelenina symbolem socialismu, dnes se překvapivě stal fascinujícím motivem v současné kultuře a nepřekvapivě i symbolem kokainových pašeráků.

A protože je právě vánoční období, k němuž toto žluťoučké ovoce patří jako čert k Mikulášovi, je namístě zapátrat, jak se dostal banán na český, respektive československý štědrovečerní stůl.

První zmínky zaznamenáváme v první polovině 19. století, kdy se o tomto exotickém ovoci psalo v cestopisné a botanické literatuře. Těsně před první světovou válkou se v Československu začal banán prodávat jako luxusní potravina. Stále se přitom bavíme o něčem výjimečném a dostupném vzácně pro vyšší vrstvy.

„Až po druhé světové válce, koncem 50. let a začátkem let šedesátých, můžeme mluvit o konzumaci banánu v masovějším měřítku. Banány se staly módní záležitostí a hitem nejen ve vysoké kuchyni. V té době bylo veškeré jižní ovoce velmi drahé, a tak se dováželo hlavně na Vánoce, aby byl vánoční stůl bohatý a nechybělo na něm luxusní zboží. Tehdy se naplno prosadilo spojení mezi Vánoci a banány, které tak doplnily už dříve dovážené pomeranče,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy historik stravování a životního stylu Martin Franc.

Banány byly nejen u nás, ale i v jiných zemích východního bloku nedostatkovým zbožím. Stály se na ně fronty, byly žádaným podpultovým artiklem a fungovaly skvěle jako směnná komodita v rámci šedé ekonomiky. Něco na způsob: Vy mi schováte banány, já vám schovám svíčky do auta. Ostatně za samotné banány u nás platil minulý režim tvrdou měnou, dolary.

V socialistickém Československu se banán stal natolik oblíbeným ovocem, že byl i hlavním tahákem vyhlášené Ovocné jídelny na Václavském náměstí (od roku 1967 Banania Bar), kam se chodilo na banán v čokoládě nebo na banánovou zmrzlinu. Častým hostem tam údajně býval herec Karel Höger, který si doma připravoval svařené víno s banánem.

S historikem Francem se dotýkáme i dobových receptů. Banán se tehdy připravoval na sladko i na slano. Zajímavým receptem, který se objevoval ve špičkové gastronomii, bylo kuře Pavilón ČSSR na EXPO 1967 v kanadském Montréalu. Kombinace kuřecího masa a exotického ovoce byla v té době velice oblíbená v české haute cuisine.

A přidává ještě jednu gastro zajímavost. Po druhé světové válce se přestala jídla pojmenovávat po slavných osobnostech. Existuje ale výjimka – po sourozencích Romanových, naší slavné krasobruslařské dvojici, byl v roce 1966 pojmenován pohár s čokoládovou a vanilkovou zmrzlinou, banánem a šlehačkou. Byla to „Romance sourozenců Romanových“.

Po nedostatkových banánech byl „hlad“ i v ostatních zemích východního bloku. „Jako důkaz jejich výjimečnosti nám poslouží dobové označení takzvané zlaté mládeže v Polsku, které se říkalo ‚bananova mlodziez‘, protože měli k dispozici něco, co se špatně shánělo. Banánem na štědrovečerním stole, nebo i jindy během roku, lidé zkrátka demonstrovali svůj osobní blahobyt. Banány fungovaly jako statusový symbol. Byly prostě cool,“ doplňuje historik Martin Franc.

Dnes jsou místo banánů symbolem dobrého postavení mobily, tablety a notebooky s oním typickým emblémem jablka. U statusových věcí se ale na chvíli zastavme. Představte si člověka poloviny minulého století, jak si v nejprodávanějším plátku čte článek o tom, že nějaký umělec nalepil banán na zeď a místní Rothschild ho vydražil za horentní sumu.

Uběhlo pár dekád a zpráva na první pohled hodná nejnižšího bulváru obletěla svět hned několikrát. Během uměleckého veletrhu Art Basel v americkém Miami způsobil v roce 2019 rozruch italský umělec Maurizio Cattelan svou – údajně – vrcholnou ukázkou konceptuálního umění. Vzal prachobyčejný kus tohoto ovoce za pár centů a přilepil ho stříbrnou páskou na zeď.

S odkazem na Marcela Duchampa nebo Andyho Warhola, že umění může být cokoli, své dílo pojmenoval Komediant. Jako narážku na humorné skeče, kde se padalo po uklouznutí na banánové slupce jedna radost. I kddyž dosud nebylo jednoznačně potvrzeno, zda je banánová slupka odhozená na zem zdraví nebezpečná, naopak se ví, že je vynikajícím hnojivem.

Ten banán z Miami získalo více kupců, každý za 120 tisíc dolarů. Nezaplatili ale jen za předraženou svačinu, pořídili si status, certifikát umění. Nápad! Tehdy dal New York Post na titulní stranu titulek: „Banány! Svět umění se zbláznil!“ A lidé opravdu bláznili. Stáli frontu na banán. Nikoli podpultový, ale investiční. Takovou investici její majitel snědl nebo vyhodil. A když chtěl, tak si čerstvý banán přilepil znovu…

Před pár dny se tato story objevila ve světových médií znovu, když myšlenku banánového artefaktu vydražil v aukci Sotheby’s kryptoměnový král Justin Sun z Číny za 6,2 milionu dolarů (asi 150 milionů korun). Ve světě ekologických katastrof a válek zcela absurdní rozhodnutí, kterým tvůrce blockchainu Tron demonstroval, že ještě není tak zle, aby nemohl vyhazovat miliony dolarů za… no za banán! I když možná si jen spočítal, že „reklama“ spojená s tímto činem mu peníze vrátí a vydělá i něco navíc.

„Demokracie ve vizuálním umění tak, jak ji známe přinejmenším od Duchampova pisoáru, končí. Na transcendentální pojetí umění nás nechala zapomenout postmoderna a nyní můžeme konečně vyhlásit konec dějin umění: Nastoupila pravidla korektnosti a autocenzury. V umění je možné všechno, co v životě a sociálních vztazích možné není,“ komentuje pro Seznam Zprávy umělecká kritička a kurátorka Lenka Lindaurová.

Podle ní by umění mělo riskovat, urážet, provokovat, být politicky i sexuálně nekorektní, musí být i cynické. „Umělecké gesto je víc než líbivý závěsný obraz nebo soška. Umělec musí fackovat své diváky, ale právem. Cattelanovo gesto s přilepeným banánem? To už si dnes nikdo dovolit nemůže. Ukřižovaný banán tejpem? Uráží všechny křesťany. Žlutá barva popudila občany asijského původu. Plýtvání potravinami kritizují ekologové. Právníci řeší všechny světové apropriace banánů,“ podotýká Lindauerová.

Ale zpátky do Česka. Věděli jste, že je dnes Česká republika jedním z největších vývozců banánů na světě? Zní to absurdně, ale je to opravdu tak. Podle české Potravinářské komory reexportujeme banány za téměř jednu miliardu korun (kolem 45 tisíc tun ročně). Jak je možné, že se země v srdci Evropy stala banánovou velmocí, přestože banánovníky ve velkém nepěstuje?

Funguje to takto: Do Evropy, většinou do velkých přístavů na západě, jako jsou Antverpy v Belgii nebo Hamburk v Německu, připlují úplně nezralé, zelené plody. To aby vydržely lodní transport. Do Česka většinou toto na zkázu náchylné ovoce putuje z Kolumbie, Kostariky a Ekvádoru. Cesta trvá přibližně tři týdny.

Z přístavních překladišť se pak banány vezou v nákladních vozech s řízenou teplotou, případně ve speciálních chladicích vagonech takzvaného banánového vlaku. Míří většinou do Brna, kde společnost Hortim vlastní největší dozrávací komory v Česku. Banány jsou přecitlivělé na neodborné zacházení, a proto tam chytají svou typicky letní barvu pod přísným dohledem počítačů při optimální teplotě 14 stupňů obvykle pět až devět dní.

A protože se banány dovážejí ve velkém zejména z Jižní Ameriky, souvisí s nimi ještě jedno téma. Kokain. Právě v banánových zásilkách se pravidelně objevují balíčky s bílým práškem, za který se platí zlatem, bitcoinem i životem.

Největší, mnohatunové záchyty se obvykle odehrávají ve velkých přístavech, část kokainu se – podle vyšetřovatelů třeba i omylem – dostane ve stovkách kilogramů do českých velkoskladů.

A proč právě krabice s banány? „Ze zemí Jižní Ameriky pochází jak kokain, tak banány. Dalším důvodem, proč se drogy často pašují právě v banánech, je množství tohoto exotického ovoce, které se z Jižní Ameriky importuje, a také jeho krátká trvanlivost. Jde o rychloobrátkové zboží,“ vysvětluje Lucie Šmoldasová, mluvčí Národní protidrogové centrály.

Banán dnes není tak „cool“ jako býval, ale jde každopádně o velmi výživnou potravinu plnou vitaminů a minerálů.

„Moje maminka vzpomínala, že pro mě jako malinké neduživé dítě sháněla banány, aby mě dokrmila. Na začátku sedmdesátých let měla velkou práci s tím, aby je někde koupila. Už tehdy totiž byly vnímány jako velmi výživná potravina,“ přidává do banánové skládačky další kousek historik Martin Franc.

Na výživové hodnotě něco bude, jak potvrzuje přední česká nutriční poradkyně Zuzana Šafářová, která radí sportovcům, a nejen těm profesionálním. „Banán je u sportovců všech věkových a výkonnostních úrovní nejoblíbenější ovoce. A je to pochopitelné. Zralý výborně chutná, má hodně cukru a zároveň nízký obsah vlákniny, což z něj činí ideální potravinu pro dodávání energie během sportovního výkonu a po něm,“ vysvětluje Šafářová.

Mimo to je bohatý na draslík, který ztrácíme potem a jenž je potřeba doplňovat pro správnou činnost srdce. „Banán obsahuje látky s antioxidačním působením, což pomáhá neutralizovat volné radikály vznikající v důsledku zvýšené fyzické zátěže. Zkrátka po všech stránkách je tohle ovoce ideální v rámci regenerace,“ popisuje nutriční poradkyně.

Navíc ho není potřeba balit, krájet, zkrátka stačí ho jednoduše oloupat. Nezralý banán podle ní na rozdíl od zralého vyniká vysokým obsahem vlákniny, která je potravou pro zdravé střevní bakterie.

„O střevním mikrobiomu se dnes už ví, že zásadně určuje nejen naše fyzické, ale i psychické zdraví. Jeho každodenní konzumaci bych doporučila lidem, které trápí špatná nálada, úzkosti a nespavost. Doporučuje se jeden až dva banány denně,“ zmiňuje ještě Šafářová. Pro úplnost dodejme, že kropenatost banánové slupky (ty tmavší tečky) je známkou plného vyzrání.

Banánem každopádně dnešní člověk už nikoho nepodplatí, neurazí ani nenadchne, natož aby někoho dojal. Pokud se o něj zrovna nepřetahují statusoví miliardáři, je to prostě pořád jen banán. A tak nám na závěr chybí rozlousknout poslední věc. Loupete banán od špičky, nebo naopak začínáte od stopky?