Bašár Asad byl v Sýrii u moci skoro čtvrt století, teď je jeho osud nejasný

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je velmi pravděpodobné, že syrský prezident Bašár Asad mohl zahynout při pádu letadla, sdělily agentuře Reuters dva syrské zdroje. Smrt syrského diktátora, jehož režim byl v noci na neděli po 24 letech povstalci svržen, ale zatím není potvrzena.

Exilová Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) i rebelové v noci na neděli uvedli, že Asad opustil Sýrii. Nebylo ale jasné, kam se vydal. Televize Al-Džazíra i další média upozornila na poslední let z metropole Damašku, který náhle zmizel z obrazovek radarů nad Homsem na středozápadě Sýrie.

Není jasné, co se s letadlem stalo a zda na palubě byl Asad. Právě o tom jsou ale přesvědčeny oba zdroje citované Reuters. „Zmizelo z radarů, možná byl vypnut odpovídač, ale myslím, že pravděpodobnější je, že letadlo bylo sestřeleno,“ uvedl jeden ze zdrojů.

Podle webu Flightradar24 transportní letoun Iljušin Il-76 nejprve zamířil na východ od Damašku a poté na sever k Homsu, kde začal klesat. Ve výšce 1625 stop (495 metrů) zmizel z obrazovky radaru.

Když se rebelové v týdnu rychle blížili Damašku, spekulovalo se o tom, že by Asad mohl utéct do Ruska či do Íránu, které ho dlouhodobě podporovaly. Syrská státní média ještě v sobotu tvrdila, že prezident je v hlavním městě.

Do čela Sýrie se Bašár Asad postavil v červenci 2000 po smrti svého otce Háfize, který této blízkovýchodní zemi vládl dlouhá léta pevnou rukou. Asad senior si vytrvalostí, politickou obratností, ale i nesmlouvavostí dokázal udržet čelné postavení mezi arabskými politiky téměř 30 let. Když vystudovaný oční lékař Bašár, který získal vzdělání i v Londýně, nastoupil do funkce, vyvolalo to jisté naděje na změnu autoritářského režimu. Ty se ale nenaplnily.

Bašár Asad se prezidentem stal v červenci 2000 a v nástupnické řeči sliboval kromě „osvobození Golanských výšin“ i aplikaci „zvláštní demokracie, která má kořeny v syrské historii, kultuře a civilizaci“. Po téměř čtvrt století v čele země a po 14 letech občanské války se ale Sýrie ocitla na pokraji zhroucení: ve válce zahynulo podle odhadů 500 000 až 600 000 lidí, z toho asi 300 000 byli civilisté, hospodářství země čelí rozvratu.

Po nástupu k moci Bašár Asad sice částečně zreformoval ekonomiku, když třeba povolil soukromé banky, od počátku si ale ponechal pevnou kontrolu nad politikou, kterou ovládala jeho Socialistická strana arabské obrody (Baas). Sýrie pod Asadovým vedením se již před občanskou válkou dostala do mezinárodní izolace na základě obvinění od USA, že chce destabilizovat Irák a Libanon, že podporuje terorismus a že vyvíjí zbraně hromadného ničení.

Další těžké období nastalo pro Asada po zavraždění libanonského expremiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, se kterým byli spojováni vysocí syrští činitelé. V dubnu 2005 byli syrští vojáci po téměř třech desetiletích donuceni opustit Libanon. Vyšetřování nicméně neprokázalo zapojení syrské vlády do atentátu, soudy ukázaly na členy libanonského hnutí Hizballáh, které ovšem bylo blízkým Asadovým spojencem.

Asadova vláda také zrušila v dubnu 2011 výjimečný stav, který platil od 8. března 1963, to už se ale země zmítala v občanské válce. Tu zažehlo utlačování prodemokratických demonstrací a do konfliktu se postupně zapojily různé regionální a zahraniční síly: Na straně vlády Rusko, Írán či Hizballáh, část povstalců měla podporu Turecka a stranou nezůstaly ani USA. V posledních letech se angažoval Izrael, který letecky útočil na íránské cíle či na cíle spojené s Hizballáhem.

Válka si podle odhadů vyžádala kolem 600 000 lidských životů, přibližně polovinu mrtvých tvoří civilisté. Dalších téměř 12 milionů obyvatel, což je více než polovina předválečné populace, většinou trvale opustilo své domovy. Z nich na šest milionů uprchlo do zahraničí, podle OSN způsobila občanská válka největší migrační vlnu od druhé světové války. Nejvíce Syřanů (přes tři miliony) se usadilo v Turecku, přes 1,5 milionu v Libanonu, stovky tisíc zamířily do Evropy.

Syrské protesty byly součástí takzvaného „arabského jara“, které vypuklo v prosinci 2010 v Tunisku a postupně se přelilo do dalších zemí. Svrženi byli vládci Tuniska (Zín Abidín bin Alí) a Egypta (Husní Mubarak), kteří padli po lidových protestech začátkem roku 2011. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl svržen a zabit povstalci v říjnu 2011 a jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih odstoupil v únoru 2012.

Asad se ale u moci udržel, i díky zapojení Ruska a Íránu, obě země mu poskytly výraznou vojenskou pomoc, podobně jako libanonský Hizballáh. Když ruské jednotky v roce 2015 přišly do Sýrie, ovládal Asad jen asi třetinu země, před nynější ofenzivou rebelů to bylo dvakrát tolik. Přes 25 procent území bylo v držení arabskokurdské koalice Syrské demokratické síly (SDF), zbytek měly pod kontrolou další povstalecké skupiny.

Bašár Asad se narodil 11. září 1965 v Damašku. Vystudoval medicínu na Damašské univerzitě a poté se čtyři roky věnoval očnímu lékařství ve vojenské nemocnici v Tišrínu. Další dva roky studoval oční chirurgii v Londýně. Po automobilové nehodě, při které v lednu 1994 zemřel jeho starší bratr Basil, se vrátil do Damašku a vstoupil na vojenskou akademii ve městě Homs. Působil jako velitel tankové brigády a velel republikánským gardám.

V červnu 2000 stanul v čele strany Baas a v pořadí šestnáctým prezidentem Sýrie se stal v červenci 2000, měsíc po smrti svého otce Háfize. Kvůli kandidatuře musel parlament schválil dodatek k ústavě, aby Bašár Asad mohl ve svých 34 letech kandidovat (předchozí hranice činila 40 let). Asad se dvakrát nechal zvolit v referendech (2000 a 2007) a dvakrát ve volbách (2014 a 2021); hlasování ale Západ nepovažoval za demokratické ani legitimní.

Syrská vláda je obviňována z válečných zločinů, včetně nasazení chemických zbraní. OSN už v roce 2012 oznámila, že se Asadův režim dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tytéž zločiny ale spáchali také povstalci. Tehdejší Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navanethem Pillayová pak v prosinci 2013 řekla, že Asad je zodpovědný za válečné zločiny a za zločiny proti lidskosti.

V posledních několika letech se Asadovi dařilo vymanit se z mezinárodní izolace, byť nikoli na Západě. Loni v září třeba poprvé od roku 2004 přiletěl do Číny. Peking, stejně jako Rusko a Írán, vztahy s Damaškem udržoval i v době, kdy mnohé země Asada izolovaly kvůli jeho brutálnímu potlačení protivládních demonstrací. Čína také jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN několikrát vetovala rezoluce o Sýrii.

Asad se snažil obnovit diplomatické vztahy s arabskými zeměmi, které ho od začátku války izolovaly. Liga arabských států (LAS) loni obnovila Damašku členství. Letos v květnu pak Saúdská Arábie po více než deseti letech jmenovala svého velvyslance v Sýrii. Objevily se také signály o možnosti narovnání vztahů s Tureckem, jež byly prakticky zpřetrhány po vypuknutí občanské války, v níž Ankara podporovala povstalce usilující o Asadovo svržení.

Doplnili jsme zprávu o informaci, že Bašár Asad mohl zahynout při pádu letadla.