Advokát: Církev se odvolává na zpovědní tajemství i tam, kde to nedává smysl

Vládou dlouho připravovaná česko-vatikánská smlouva budí obavy kvůli formulacím týkajícím se zpovědního tajemství. Podle kritiků by schválení dokumentu mohlo mimo jiné snížit šance obětí sexualizovaného násilí domoci se spravedlnosti.

Poslanecká sněmovna už o smlouvě, kterou vyjednala vláda premiéra Petra Fialy (ODS) se Svatým stolcem, měla rozhodovat. Nakonec se ale jednání odložilo, na pořadu právě probíhající schůze ale stále je. S její ratifikací to ale možná nebude tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A to přesto, že si její přijetí vetkla do programového prohlášení.

Proti ratifikaci dokumentu se totiž zhruba měsíc poté, co ji Petr Fiala podepsal s vatikánským státním sekretářem Pietrem Parolinem, v otevřeném dopise vyslovily oběti sexuálního zneužívání v katolické církvi. Zahraniční výbor Senátu pak minulý týden rozhodl, že chce smlouvu poslat k přezkumu Ústavnímu soudu, i když ústavně-právní výbor horní komory Parlamentu ji doporučil schválit.

A rizika ve smlouvě vidí i advokát Daniel Bartoň, který zastupoval už desítky obětí sexuálních útoků v církvi. „Pokud by ta smlouva byla ratifikována, tak mám za to, že by hrozilo, že bude horší spolupráce ze strany církve při vyšetřování, ať už třeba sexuálních deliktů nebo i majetkových trestných činů proti církvi,“ pojmenovává v rozhovoru pro podcast 5:59 největší obavu, o které se v souvislosti s česko-vatikánskou smlouvou mluví.

Právník, který mimo jiné také působí jako odborný asistent na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, upozorňuje, že zatímco podle českého práva má zpovědní tajemství stejně jako ostatní profesní tajemství a mlčenlivosti své limity, „v římskokatolickém pojetí je neporušitelné a neprolomitelné“.

A zatímco v současné právní úpravě podle Bartoně „Česká republika upřednostňuje předcházení újmě druhým lidem před ochranou důvěrnosti toho rozhovoru (zpovědi)“, v případě, že bude česko-vatikánská dohoda ratifikována, očekává, „že budou kněží a jiní církevní zaměstnanci argumentovat tím, že nemají povinnost překazit spáchání trestného činu, protože zpovědní tajemství je neomezené a je třeba ho vykládat tím způsobem, jak ho vykládá katolická církev“.

K nejistotě přispívá i skutečnost, že česko-vatikánská smlouva přisuzuje právo obdobné zpovědnímu tajemství vedle duchovních i „pastoračním pracovníkům“. Ti ale nejsou podle Bartoně nikde definovaní, což otevírá pole pro případné „neomezené a nekontrolované“ zneužití tohoto institutu.

„Pokud by se někdo prohlašoval za pastoračního pracovníka a z toho důvodu odmítal poskytnout třeba své svědectví soudu nebo policii, tak je otázka, jakým způsobem by se k tomu státní orgány postavily –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jestli by to bez dalšího akceptovaly, protože tu máme nějakou autonomii církví, která spočívá mimo jiné v tom, že stát nemůže zasahovat do [církevních záležitostí],“ upozorňuje právní expert.

Že se proti ratifikaci česko-vatikánské smlouvy ozvaly v otevřeném dopise politickým představitelům České republiky oběti sexualizovaného násilí v církvi, tak Daniela Bartoně nepřekvapuje. „Stejně jako já mají zkušenosti s tím, že se církev odvolává na zpovědní tajemství i v situaci, kdy pro to nemá dobré argumenty ani z hlediska kanonického práva,“ říká.

Setkává se prý i s tím, že zástupci biskupství například odmítají zpřístupnit spisy k různým interním vyšetřováním, a to ani policii. Podle Bartoně tvrdí, že zpovědní tajemství se nevztahuje jenom na zpověď samotnou, ale i na procesní spisy. „Za mě je to hodně rozšiřující výklad toho, co je zpovědní tajemství,“ dodává právník.

Za paradox pak Daniel Bartoň považuje to, že přijetí česko-vatikánské smlouvy může způsobit újmu i samotné církvi, a to nejen reputační, ale i majetkovou: „Pokud by například někdo tuneloval církevní majetek, tak ta úmluva by mu dala právě s ohledem na ty formy tajemství a mlčenlivosti možnost nevypovídat. Stejně tak řadě lidí okolo znepřístupnit jakékoliv dokumenty, které by se toho týkaly.“

A důležité je podle právníka mimo to zamyslet se i nad tím, že česko-vatikánská smlouva se dostává na program jednání Parlamentu nedlouho poté, co zákonodárci zamítli takzvanou Istanbulskou úmluvu o potírání a prevenci násilí (nejen) na ženách a domácího násilí. I to dává podle advokáta obětí sexualizovaného násilí rámec tomu, jak bude případné přijetí dokumentu vnímáno.

„Já bych řekl, že pokud se dostaneme do té situace, že Česká republika by ratifikovala tu smlouvu se Svatým stolcem a neratifikovala (Istanbulskou úmluvu), tak to vysílá signál, že České republice příliš nezáleží na obětech násilí, respektive, jí na nich nezáleží tolik, jako jí záleží na dobrých vztazích s katolickou církví. A to bych řekl, že není úplně vzkaz, který by Česká republika měla chtít vysílat ve vztahu ke svým občanům,“ konstatuje Bartoň.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaké další body kromě zakotvení zpovědního tajemství česko-vatikánská smlouva obsahuje, nebo v čem spatřují její hlavní přínosy církevní představitelé. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.