Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bydlení v centru jakéhokoli hlavního města je prostě drahé. To je normální. Stěhovat se do bydlení, které odpovídá příjmům, je taky normální, píše čtenář Ivo Vermousek v diskusi k článku o tom, že vysoké ceny bydlení vyhánějí z metropole stále více pracujících. Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory k tomuto tématu.
Přečtěte si původní článek
Petr Podhorský: Stačí jen zrušit nesmyslné příspěvky na bydlení, které jen křiví trh, a ceny v určitých oblastech spadnou. A každý bude bydlet tak, jak si může dovolit…
Tamara Votánková: V naší osadě se do chat k trvalému bydlení začali stěhovat jejich majitelé až v důchodovém věku. Nejdřív s příchodem jara až do prvního sněhu a pak si postupně pobyt prodlužovali, protože i v zimě je tam krásně, až do Prahy jezdili jen k lékaři. A tak je to tam i nyní, pochopitelně po generační obměně, ale neznám rodinu v produktivním věku, která by se stěhovala na svou chatu z důvodu, že neutáhne bydlení v Praze. Převážně bydlí ve svých bytech a platí za energie, vodu, teplo apod., a to i důchodci zvládnou levou zadní. Asi tak.
- Markéta Gausová (reaguje): Já s rodinou v osadě bydlím již 15 let. Byli jsme první a v obci to vyvolalo zájem - byli jsme trochu za podivíny. Nyní je v osadě obydleno trvale minimálně 15 chat. Vím o čtyřech rodinách, dvou kantorech bez rodin, další jsou jednotlivci. Lidí v důchodovém věku jen pár. Ekonomický důvod je očividný, ale nemyslím, že by pobírali dávky. V podstatě je to (nižší) střední třída. Ovšem díky tomu, že nemusejí 1/2 platu vyhodit v hlavním městě za bydlení! Chaty si většinou koupili.
Jan Buchta: Ona je ta věc složitá. Nájmy stoupají, jelikož stoupají ceny, energie a samozřejmě i mzdy. Další věc, když na to nemám, tak nebudu bydlet v nejdražším městě v ČR. A další věc jsou dneska mladí. Práce je pro ně zakázané slovo, brečí a chodí a „ty se máš, postavil jsi barák, na to já nikdy peníze mít nebudu“. A pak se člověk podívá na jejich sociální sítě. A to je samá dovolená (Thajsko, Dominikána, USA, Japonsko), každý měsíc nějaký eurovíkend. Jenže oni nechápou, že je potřeba šetřit, jedině tak si může člověk dovolit postavit dům. A s hypotékou taky nemůžu pořád někam cestovat. Ale už taky nemusím sedět jen doma jak v době, kdy jsem na ten dům šetřil.
- Martin Pál (reaguje): A to znáte každého mladého člověka v Čechách, že si tohle dovolíte tvrdit? Já si například šetřím už 10 let na vlastní bydlení, na dovolené jsem byl za tu dobu tak třikrát. A i když se vidina vlastního bydlení oddaluje s růstem cen, i nadále na to budu šetřit.
Ivan Drábek: Myslím, že stále dražší bydlení občanů vládu vůbec nezajímá. Čeká se další vlna zdražování za nové povolenky na energie, dopravu a i samotné bydlení. Chudým se to prý bude kompenzovat, takže to zase zaplatí tzv. střední třída. Nejhorší je, ze z toho není úniku a celé je to nesmysl. Nemám alternativu, ledaže bych šel pod most. Budu platit dražší topení a ještě za bydlení jako takové, že nejsme tzv. klimaticky neutrální, i když až tu zmrzneme a umřeme hlady, tak se stejně nic nezmění a planeta si bude žít svým životem, když EU produkuje cca 7 % všech emisí CO2.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jiří Šklíba: Levného bydlení se nedá dosáhnout nátlakem či vyhrožováním. Zkuste říct zedníkům, pokrývačům, fasádníkům, instalatérům, elektrikářům a dalším řemeslníkům, ať u vás pracují zadarmo, protože levné bydlení je vaše právo. Většina těch aktivistů nemá ponětí, jak se staví, co to obnáší, oni chtějí jen klíč od levného bytu, víc je nezajímá.
Klára Janoušková: Jsem přesvědčená, že bezdomovcem se v ČR nikdo nerodí. Že lidé spolu nevychází, někdo se rozhodne domácnost dobrovolně opustit, neznamená, že je oběť systému, ale svých životních voleb. Je škoda, že v podstatě byla zatrhnuta samovýstavba a zavedena přísná regulace procent zastavěnosti pozemku. Spoustu lidí mi vyprávělo, jak si postavili před 50 lety svépomocí. Dnes už by Baťovy domky nezískaly stavební povolení.Věřím, že kdyby se dokázalo domuvit víc lidí a vytvořili družstva, postaví levněji než developer a hlavně bez potřeby zisku.
Tomáš Hůla: Příspěvek na bydlení by se měl hlavně plošně zrušit, samostatné bydlení není žádné právo, to je výsada těch, co si na to vydělají. Nějaká forma příspěvku by mohla fungovat pro invalidy, případně pro rodiče na rodičovské dovolené, ale zbytek se prostě musí postarat. Pokud má stát poskytovat plošnou pomoc s bydlením, tak by to mělo být jen ve formě ubytoven (ale státem provozovaných), ne sponzorovat někomu byt - a ve výsledku někomu jinému výdělek z pronájmu.
Jiří Obyt: Celá Evropa naprosto nechápe ten specifický český jev. Zhruba 50–60 % obyvatel ČR na víkend opouští své trvalé bydlení a odjíždí na svoji druhou, víkendovou nemovitost. To v Evropě, snad mimo Švédsko a Finsko, opravdu nikdo nemá. Prostě si to nemůžou finančně dovolit. A takhle hezky se tu máme…
Mirek Nejedly: To je fakt super systém. Všichni se skládáme na příspěvky na bydlení pro lidi, kteří se o sebe sami nedokážou postarat. A ty peníze stejně skončí v kapse majitelů těch nemovitostí. Takže ti majitelé, kteří vlastní nemovitosti k pronájmu v hodnotě milionů korun, dostávají další příspěvek z daní… Kdybychom na to měli, tak ani neceknu. Ale nevím, jestli je to potřeba dotovat v době, kdy se náš stát zadlužuje rekordním tempem.
Zbynek Rejfek: A co je příčinou drahého bydlení? Právě levné a dostupné hypotéky, vládami rozdávané státní peníze lidem formou „helicopter money“ a strach z inflace, kdy se byty staly předmětem investic. To byly hlavní příčiny, které způsobily obrovskou poptávku po hypotékách a nemovitostech a vyšroubovaly jejich ceny do nereálných výšin.
