Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslední měsíce se nad tuzemským sektorem obnovitelných zdrojů a moderní energetiky opět po čase vznáší nejistota ohledně jeho dalšího směřování. Mohou za to návrhy z dílny Ministerstva financí, které schvalování státního rozpočtu na příští rok podmínily sadou opatření namířených vůči investorům a majitelům zdejších prvních fotovoltaik. Navrhované změny na krácení garantované provozní podpory pro obnovitelné zdroje mohou mít dalekosáhlé důsledky, a hrozí tím další umrtvení solárního sektoru, kterým si Česko prošlo v minulém desetiletí.
Bohužel, kvůli návrhům ministra financí Zbyňka Stanjury se z veřejného prostoru prakticky vytratila diskuze o tom hlavním – o významu a základním přínosu projednávané novely energetického zákona Lex OZE III. Česko na ni čeká již řadu let, ostatně v současné době jsme poslední zemí Evropské unie, která „akumulační“ legislativu nemá jakkoliv ukotvenou. Neutěšený stav dokládá fakt, že zapracování (tzv. transpozice) evropské směrnice jsme měli stihnout do ledna roku 2021, což byl nejzazší možný termín stanovený Evropskou komisí.
Lex OZE III
- Lex OZE III je zkrácený název pro novelu energetického zákona, která upravuje pravidla pro ukládání elektřiny a také sdružování její výroby i spotřeby.
- Zákazníkům by měla novela přinést nezávislý srovnávač cen elektřiny i další opatření na jejich ochranu. Srovnávač cen umožní porovnávat nabídky dodávek elektřiny a plynu včetně nabídek smluv se spotovými cenami.
- Zákon o podporovaných zdrojích energie dosud stanoví, že podpora elektřiny je přiměřená, pokud vnitřní výnosové procento investic za dobu trvání práva na podporu, zjednodušeně výnosnost investice, nepřekročí hodnoty v intervalu 8,4 až 10,6 procenta. Nad tuto hodnotu už je podpora nepřiměřená. Vláda nyní navrhla, aby se vnitřní výnosové procento odvíjelo od druhu zdroje energie a období jeho uvedení do provozu.
- Například u vodní elektrárny uvedené do provozu v letech 2013 až 2015 má činit výnosové procento 5,7 procenta, u solárních elektráren uvedených v tomto období do provozu to má být 3,6 procenta. U obnovitelných zdrojů uvedených do provozu v letech 2006 až 2012 bude vláda stanovovat vnitřní výnosové procento nařízením podle hodnot v příloze k zákonu. Například u solárních elektráren bude platit rozmezí 6,3 až 8,4 procenta. Další z návrhů pak pomáhá vytipovat zdroje energie, které jsou překompenzovány. Ponechává jim právo na podporu pouze do takové výše, aby překompenzovány nebyly. Návrh by podle jeho důvodové zprávy neměl být retroaktivní.
- Poslanci tuto vládní novelu zahrnuli desítkami pozměňovacích návrhů.
Z případných miliardových pokut za opakované nesplnění termínů a členských povinností si ale stát evidentně velkou hlavu nedělá. Evropská komise nás přitom několikrát varovala, jaké důsledky bude mít další otálení s přijetím legislativy. Ve vážném ohrožení je například čerpání dotací z Národního plánu obnovy, který je financován evropskými prostředky, pokud nebude Lex OZE III přijat do konce letošního roku. Jelikož se novela v tuto chvíli nachází teprve ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně, je tento termín již passé. Čeká nás proto jen další nejistota, jaké stanovisko Komise k celé záležitosti finálně zaujme.
Nejde ale jen o finanční újmu. Pro energetický sektor jde o jeden z nejdůležitějších zákonů za poslední roky. Stejně tak i pro celé české hospodářství, které je v mezievropském srovnání silně závislé na fosilních zdrojích, od nichž se máme v následujících letech odklánět. Už jenom z toho důvodu měly být v Česku dávno nastavené jasné podmínky, které by umožnily systematický rozvoj flexibility a její agregace. Nehledě na výstavbu samostatných bateriových úložišť. Jenže tyto nástroje pro masové usnadnění provozu decentralizovaných zdrojů a jejich další nutnou výstavbu, pro řešení záporných cen elektřiny a obecně pro zabezpečení stability přenosové soustavy zkrátka nemáme.
Výsledek? Stovky firem i zahraničních investorů mají dlouhodobě připravené energetické projekty, ale nemohou je zde realizovat. Někteří tak již kvůli tomu expanzi do Česka zarazili a místo toho raději aktivně působí v jiných evropských zemích. Nejde přitom o západní či severské státy, ke kterým i v jiných společenských oblastech často vzhlížíme. Hovoříme například o sousedním Polsku, které je podobně jako Česko historicky závislé na fosilních palivech a nerentabilním uhlí. Jenže na rozdíl od nás si uvědomuje důležitost akumulace a obnovitelných zdrojů a do pár let se chce stát jedním z evropských tahounů moderní energetiky. Předběhlo nás také Bulharsko nebo Rumunsko, které se stávají bateriovým hubem jihovýchodní Evropy. A takto bychom mohli pokračovat dále…
Velice zjednodušeně řečeno – novelu Lex OZE III je možné si představit jako další level, na který se Česko potřebuje dostat. Nejen kvůli velkým investičním příležitostem, ale také z důvodu umožnění energetické modernizace. Je opravdu s podivem, že jednu z nejdůležitějších energeticko-hospodářských transformací, která nás čeká, jsme coby stát roky ignorovali. Nyní je načase tento dluh konečně splatit.
