Povstalci útočí a pomoc, která ho minule zachránila, Asad čekat nemůže

Na Blízkém východě se probudilo další válečné ohnisko. Syrská občanská válka po letech píše novou kapitolu, ve které zatím až překvapivým způsobem dominují protivládní povstalci. Slabost režimu Bašára Asada i vyhlídky dalšího vývoje popisujeme s politoložkou a islamoložkou Zorou Hesovou.

Ofenziva povstalců v Sýrii jako by překvapila nejen režim prezidenta Bašára Asada, ale i světovou veřejnost. Mnozí považovali syrskou občanskou válku, kterou zažehlo krvavé potlačování prodemokratických demonstrací už v roce 2011 a v níž následně zemřely stovky tisíc lidí, za v podstatě vyhaslý konflikt. Poslední roky se zásadní boje nevedly.

Od konce listopadu však ze Sýrie opět přicházejí zprávy o střetech mezi povstalci a Asadovou armádou. Respektive přesnější je jiný popis –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ režimní síly před rebely v čele s islamistickou „koalicí“ Hajat Tahrír aš-Šám (HTS) zatím spíše jen kvapně ustupují. Ztratily i druhé nejlidnatější město v zemi (hned po Damašku) Aleppo. A povstalci podle všeho chtějí více.

„Ukazuje se, že syrský režim je uvnitř mnohem více oslabený, než jak vypadal,“ říká o bleskovém vývoji posledních dnů politoložka a islamoložka Zora Hesová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také Filozofického ústavu Akademie věd ČR. V rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje, že dosavadní rovnováha sil na syrském kolbišti byla založená na tom, že Asad získával podporu ze zahraničí. Jenže to se změnilo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Rusko svou pozornost a síly nasměrovalo na Ukrajinu a radikály z Hizballáhu vytížila válka s Izraelem.

Právě přímá intervence ruské armády a pomoc Hizballáhu byly podle Hesové klíčovým faktorem pro „přežití“ Bašára Asada už v letech 2015–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2017. Tato epizoda ale prý zároveň ukázala, že režim nikdy nebyl dostatečně silný, aby se s rebely vypořádal bez cizí asistence. A od té doby novou sílu nenačerpal. Naopak. Politoložka poukazuje na to, že se mu například nedaří získávat nové rekruty do armády, která se „rozdělila na různé polomafiánské ozbrojené skupiny“.

Nejde jen o armádu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ za nefunkční označuje Zora Hesová celý Asadův režim. Ostatně stejně jako celou Sýrii, kterou popisuje jako zemi „rozparcelovanou“ na několik částí, které „více či méně“ stabilně ovládají jednotlivé ozbrojené a mocenské skupiny: Asadova klika, povstalci s dosavadním centrem v provincii Idlib, Kurdové na severovýchodě a v neposlední řadě Turecko, které na syrské území podniká své výboje.

„Vědělo se, že režim je oslabený. Ale že se okamžitě tak ‚rozpadne‘ a že se nebude (rebelům) téměř vůbec stavět na odpor, je překvapením asi pro všechny,“ dodává Hesová.

Dočasně zamrzlý konflikt se tak dává opět do pohybu. Úspěchy si v této nové kapitole připisuje zmíněná povstalecká „koalice“, která spojuje několik různých islamistických skupin.

Co je HTS zač? Pozoruhodná je už postava jejího vůdce Abú Muhammada al-Džauláního. Expertka Hesová popisuje, že jde o jednoho z mužů, který na syrské bojiště zhruba před dekádou přivedl teroristy z al-Káidy, později se ale s touto sítí rozešel a vytvořil konkurenční skupinu. A dnes vede Hajat Tahrír aš-Šám. „Čili je to skupina s kořeny v džihádismu, která se ale už zásadním způsobem přeorientovala na nacionalistické cíle. (…) Dnes jsou to síly, které mluví o tom, že jsou vůdčí silou takzvané syrské revoluce,“ uvádí politoložka s odkazem na termín, který používali povstalci už v počátcích občanské války.

Velkou neznámou jsou teď zřejmě jakékoliv predikce dalšího vývoje. Zora Hesová míní, že „prvotní šok z dobytí Aleppa už vyprchal“, zároveň ale dodává, že „teď je možné všechno“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a že vyloučit se nedá ani pád režimu v Damašku. Může za to prý i slabá vnitřní legitimita Asadovy vlády, která nedokázala řešit hospodářské problémy na území pod svou kontrolou.

Podle expertky z Filozofické fakulty UK a Filozofického ústavu AV ČR se nicméně dá předpokládat, že občanská válka v Sýrii se v tomto novém kole zřejmě neroztočí do tak ničivých a tragických obrátek jako v minulosti. Změnila se totiž konstelace v regionu.

„V té době (před nějakými 10 lety) do toho konfliktu investovali peníze všichni možní aktéři ze zahraničí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od Saúdské Arábie přes Írán, Turecko a různé sunnitské státy v Zálivu. To se teď už pravděpodobně nestane, protože se zkrátka děje příliš věcí najednou; protože Rusko ani Írán už docela jistě do toho konfliktu nebudou mít možnosti tolik investovat; a protože možná ani syrský režim není už tak perspektivní, jak možná byl ještě před těmi deseti lety, protože se ukazuje, že je vlastně vnitřně prázdný,“ vysvětluje Hesová.

A neočekává ani vzedmutí nové velké migrační vlny ze Sýrie do zahraničí. Obyvatelé země prý totiž takto v minulosti prchali především tehdy, když válčící strany masivně a plošně útočily na jejich města a obydlí. Hesová v této souvislosti připomíná útoky ruského letectva na Aleppo v roce 2015. 

Teď jsou sice opět hlášeny i ruské údery, dosud ale podle všeho nedosahují takové intenzity. „Zatím tady nevidíme nikoho, kdo by chtěl nebo byl schopen znovu plošně a masivně ničit místa, kde lidé žijí. (…) Nevidím tady ten obrovský potenciál jako před osmi lety (ke vzniku migrační vlny),“ dodává Zora Hesová.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jestli dynamiku konfliktu v Sýrii může ovlivnit návrat Donalda Trumpa do Bílého domu, nebo jak pravděpodobné je oživení hrozby jménem Islámský stát. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.