To Čína zabíjí naše lidi, zní ze země, kde přežívá odkaz Václava Havla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„To čínští vojáci jsou ti, kteří pilotují letadla a zabíjejí naše lidi. Peking podporuje všechno, co juntu utváří, včetně násilí proti našim lidem,“ tvrdí myanmarský exilový aktivista Ko Ye v druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Od násilného převratu v jeho zemi, známé též jako Barma, uplynuly téměř čtyři roky a konec utrpení milionů obyčejných lidí je v nedohlednu. Přitom by stačilo „málo“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kdyby nejsilnější podporovatel vojenské junty myslel na víc než vlastní zájmy.

Ko Ye a jeho spolupracovnice Shiri Haung byli trnem v oku myanmarských tajných služeb už před převratem, nyní pomáhá trénovat a školit revolucionáře.

Redakci poskytli rozhovor během návštěvy Česka a má pro Čechy vzkaz. „Teď, více než kdy jindy, potřebujeme silnou a pevnou podporu, jakou nám poskytoval prezident Havel. Politická podpora České republiky je pro nás klíčová,“ říká Ko Ye s tím, že nad juntou už lidé v Myanmaru zvítězí sami, ale je důležité vědět o někom, kdo je na jejich straně.

Jaký byl Myanmar před převratem?

Ko Ye: Před převratem bylo ve velkých městech Myanmaru rušno i pozdě večer. Lidé se bavili, ulice byly plné života. Ale teď po sedmé hodině večer v ulicích nikoho nenajdete. Lidé se bojí vycházet. Neexistuje žádný zákon, žádný pořádek.

Vojáci mohou kdykoli kohokoli zastavit, požadovat peníze, zabavit telefony. A vy nemáte jinou možnost než jim zaplatit, nebo jim odevzdat, co chtějí.

Naprosto zkolaboval vzdělávací systém. Univerzity nefungují a i základní vzdělání se poskytuje jen minimálně. Tam, kde to je možné, poskytují výuku online pouze síly revoluce. Ale v mnoha oblastech není internet, takže lidé nemají na výběr. Poslední čtyři roky se spousta dětí vůbec nedostala do školy.

V troskách je i zdravotní péče. Jedině v oblastech pod kontrolou vojenské junty je ještě možné dostat vakcíny pro děti. V etnických oblastech nebo venkovských regionech ale poslední tři roky neprobíhá žádné očkování.

Ekonomika je na dně. Lidé vydělávají jen tolik, aby si zajistili jídlo, a ani to často nestačí. Ale komunita drží pohromadě – sousedé si pomáhají, sdílejí mezi sebou jídlo a přístřeší. V některých vesnicích lidé ztratili úplně všechno – domy i živobytí. Ale stále se snaží udržet svou obživu. Pracují na poli, pěstují plodiny, aby přežili. Přesto je to nesmírně těžké, protože vojenské jednotky úmyslně ničí jejich farmy a pole.

Internet je blokován, veřejná doprava prakticky neexistuje, a tak lidé bojují o přežití doslova den za dnem. Pomáhají si navzájem a snaží se varovat, pokud se blíží armáda. Ale celkově je život extrémně nejistý.

Kde junta bere finance, aby zemi nějak držela pohromadě? To jí stačí využívat nerostného bohatství země?

Ko Ye: Tak to je dobrá otázka. Jedním z problémů naší země je, že jsme bývalá britská kolonie, a lidé často říkají, že jsme v tomto neustálém „zvonu osudu“. Většina finančních prostředků junty pochází z přírodních zdrojů, zejména z projektů těžby zemního plynu a ropy.

Dříve evropské společnosti jako TotalEnergies a americké společnosti jako Chevron generovaly zisky z těchto projektů, ale kvůli tlaku a sankcím je opustily. I tak tyto projekty generují miliardy dolarů.

Například náš plyn putuje do Thajska. My stále říkáme, že tyto peníze nemají být posílány juntě, protože to nejsou vládní nebo armádní peníze, to jsou peníze lidu Myanmaru. Sankce, které Evropská unie uvalila na těžební sektor, jsou účinné, ale stále potřebujeme silnější tlak na sousední země, jako je Thajsko, aby přestaly posílat peníze juntě.

Junta také využívá migrující pracovníky. Mnoho mladých lidí, kteří utekli kvůli vojenské povinnosti, se vydalo pracovat do sousedních asijských zemí, jako je Thajsko, Malajsie nebo Laos. Junta v tomto případě tlačí na to, aby migranti posílali peníze zpět, což je také důležitý zdroj příjmů. Takto junta financuje třeba letadla, palivo, zbraně a munice. Pokud se nám nepodaří zastavit tento příliv peněz, těžko se zastaví vojenská junta.

Shiri Haung: Thajští úředníci mladým lidem z Myanmaru hází klacky pod nohy. Když se snaží cestovat za prací, úředníci jsou přísní. „Ne, nevěřím vám, nemáte povoleno vycestovat na turistické vízum tento týden. Pokud opravdu chcete jet za prací, musíte změnit vízum na pracovní,“ říkávají.

Kontroly jsou stále přísnější a za pořízení pracovního víza se platí vysoká daň. Lidé si stěžují, že tyto poplatky jim ničí život – musí platit peníze, aby mohli opustit zemi, kde jsou jejich životy ohroženy nebo těžce zasaženy.

Přitom by se z vašeho předchozího vyprávění zdálo, že Thajsko je Myanmaru nakloněno. Nebo tedy aspoň lidem, kteří trpí pod nadvládou vojenské junty.

Shiri Haung: Sousední země jako Thajsko jsou juntě blízké a podporují ji. Thajsko to nedělá zcela otevřeně, ale realita je taková, že kontroluje přítomnost cizinců a shromažďuje data, která následně posílá zpět juntě. Úředníci si evidují, kdo si v Thajsku pronajal bydlení a potom u něj provádí kontroly. Takhle to funguje ve více ohledech. Ale Thajsko není jediná země, která takto juntě nahrává.

Tuším, že se dostáváme k roli Číny. Jak ta ovlivňuje dění v Myanmaru?

Shiri Haung: Čína je klíčová země, která poskytuje vojenské juntě silnou podporu, pokud jde o její legitimitu na mezinárodní scéně, zejména v OSN a v ASEAN, a na různých dalších fórech. Čína je fakticky jediný stát, který uznává vojenskou juntu jako vládu. Nikdo jiný na světě neuznává juntu jako legitimní vládu, pouze Čína ji v OSN podporuje a ochraňuje.

Druhá věc se týká financí. Čína je největší investor v Myanmaru. Před převratem plánovala Čína v Myanmaru realizovat více než 33 opravdu rozsáhlých projektů. A chce v tom dál pokračovat. Myanmar je pro Čínu geograficky velmi strategická oblast, Peking navíc bojuje o vliv s Indií.

Čína poskytuje juntě obrovské množství peněz, hlavně skrze investice do projektů. Čína je klíčovým hráčem v těžbě a využívání přírodních zdrojů v Myanmaru, a proto potřebuje, aby junta zůstala u moci. Čína tedy v podstatě financuje vojenskou juntu a užívá si výhod z těchto přírodních zdrojů. Kvůli projektům Čína kontroluje, kdo je u moci. Bez ohledu na to, jestli je to armáda nebo někdo jiný, Čína je s ním ochotna spolupracovat.

Ko Ye: Čína je také hlavním poskytovatelem zbraní, zejména pro letecké útoky. Poskytuje letadla a munici, která je v těchto letadlech instalována a používána k zabíjení lidí. Čína rovněž zařizuje školení, jak tyto zbraně používat. To čínští vojáci jsou ti, kteří pilotují letadla a zabíjejí naše lidi.

Peking podporuje všechno, co juntu utváří, včetně násilí proti našim lidem. Čína juntě poskytuje vše, co je potřeba k tomu, aby mohla zabíjet naše lidi. Obyčejné lidi.

Takže kdyby se Čína postavila proti juntě, zvolila si vaši stranu, myslíte, že by to všechno změnilo?

Ko Ye: Rozhodně.

A vy věříte, že Čína bude stát na vaší straně?

Ko Ye: Ne, my vlastně nepotřebujeme, aby Čína stála přímo na naší straně. Potřebujeme jen, aby Čína přestala podporovat juntu.

A stane se to? Věříte tomu?

Ko Ye: My na tom musíme pracovat, musíme se snažit… ano, věříme tomu. Musíme.

Jak lidé v Myanmaru vítají čínskou přítomnost?

Shiri Haung: Protičínské nálady byly v Myanmaru citelné už před pučem, protože většina místních prostě vnímá, že jsou Číňani jiní. Způsob, jakým pracují, je úplně jiný, takový, který naši lidé vnímají jako aroganci. Barmánci vnímají Číňany jako hrubé a to nemají rádi. Přímo ke konfliktům nedocházelo, ale ta nelibost k Číňanům tady je.

Ko Ye: Ale aby to nevyznělo špatně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ já sám mám polovinu čínské krve, Shiri Haung má také čínský původ, takže my nemáme problém s čínskými lidmi. Mezi Číňany a Barmánci byl historický konflikt v roce 1967, a proto je dodnes téma Číny velmi citlivé.

Když mluvíme o Číně, máme na mysli čínskou vládu, ne čínské lidi. Ne že bychom nenáviděli Číňany, oni o tom, co se děje v Myanmaru, často ani nevědí.

Taky je tady faktor, že čínské firmy využívají armádu k ochraně svých zájmů a podnikání. To je důvod, proč lidé z komunity cítí, že mají peníze a moc. Upřímně řečeno, lidé to vidí jako vyvlastňování jejich země a majetku, což je také důvod, proč jsou proti čínským projektům a čínské vládě. To je důvod, proč musíme být velmi opatrní, když se zapojujeme do nějakých iniciativ, které by mohly vyvolat konflikt mezi čínskými lidmi a myanmarskými lidmi. Musíme být velmi opatrní.

Protičínské nálady často podněcuje i junta. Existuje jedna skupina, kterou nazýváme „buddhističtí extrémisté“, kteří pravidelně brojí proti Číně. Jejich odpor vůči Číně není zaměřen na čínskou vládu, ale na Číňany.

Mluvili jsme o zemích, které prodemokratickému hnutí v Myanmaru zrovna nepomáhají, ale co nějaká mezinárodní podpora? Když se zeptám zčerstva, nedávno byl do čela USA zvolen Donald Trump. Změní se tím něco pro vás?

Ko Ye: Pokud jde o Donalda Trumpa, tak ten podle mě ani netuší, kde Myanmar leží. Což je víc smutné než vtipné, ale musíme respektovat volbu amerického lidu. Pro Myanmar se tímto nic k lepšímu nemění, možná spíš naopak.

A jakou mezinárodní pomoc by tedy Myanmar potřeboval?

Ko Ye: Pro nás jsou teď velmi důležití naši západní spojenci, Evropská unie a Velká Británie. I země jako Česká republika, každý malý krok je pro nás nyní velmi důležitý. I symbolická podpora demokratického procesu je pro nás klíčová. Vzhledem k tomu, jak silnou podporu má junta v Číně, potřebovali bychom silného demokratického spojence, který se postaví za nás, za lidská práva, demokracii a svobodu.

Pokud můžu promluvit k Čechům, měli by vědět, že je jejich země v Myanmaru i pro Myanmar významná. Češi nás podporují dlouhodobě. Prezident Havel byl velmi důležitý a citlivý podporovatel naší demokratické bojové snahy v historii. To je odkaz českého lidu a České republiky v podpoře demokracie, svobody a lidských práv v Myanmaru.

A teď, více než kdy jindy, potřebujeme silnou a pevnou podporu, jakou nám poskytoval prezident Havel. Politická podpora České republiky je pro nás klíčová. Prosím, pokračujte v podpoře, je to pro nás důležité. My si ten boj vyhrajeme sami, ale je dobré vědět, že za vámi někdo stojí.