Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tančící dům, ikonická budova na pražském Rašínově nábřeží, je jednou z nejvýraznějších ukázek moderní architektury v Česku. Přezdívá se mu „Ginger a Fred“ podle slavného filmového tanečního páru Ginger Rogersové a Freda Astaira. Ztělesňuje spojení dynamiky a taneční elegance, což jeho designové pojetí na dopravně vytíženém nároží umocňuje.
Od svého dokončení v roce 1996 přitahuje obdivovatele architektury i turisty z celého světa. Nejen díky originální architektuře, ale také podílu slavného kanadsko-amerického architekta Franka Gehryho, který na projektu spolupracoval s českým architektem Vladem Milunićem. Dnes Tančící dům představuje funkční víceúčelovou stavbu s galerií, restaurací a vyhlídkovou terasou.
Magazín Seznam Zpráv
Cestování | Jídlo | Životní styl | Architektura | Historie
Historie: Od ruiny k moderní architektuře
Parcela, na které Tančící dům stojí, má dlouhou a dramatickou historii. V roce 1945 během bombardování Prahy byla původní budova zničena, a po zbourání jejích zbytků místo tak zůstalo po několik desetiletí prázdnou prolukou.
V 80. letech podnítil myšlenku na výstavbu moderního objektu tehdejší disident Václav Havel, který bydlel v sousedním domě a chtěl na nevyužité parcele vybudovat novou stavbu propojující historickou a moderní tvář Prahy.
K uskutečnění záměru došlo až po sametové revoluci, kdy se Havel se svou myšlenkou shodl s architektem Vladem Milunićem. Tomu se podařilo získat ke spolupráci renomovaného architekta Franka Gehryho, známého schopností propojit kreativní vize s architektonickou výjimečností.
Tančící dům je stavbou, která evokuje pohyb a tanec, a to díky svým charakteristickým křivkám a dynamickému designu, čímž se vymezuje vůči klasickým budovám v okolí. Navazuje přitom na tradici výrazných pražských nárožních budov a Rašínovo nábřeží i Jiráskovo náměstí přirozeně doplňuje.
Kontroverze kolem jeho architektury
V době, kdy byl Tančící dům dokončen, vyvolával kontrast s okolní historickou zástavbou kritiku i rozporuplné názory. Mnoho obyvatel se obávalo, že moderní styl bude působit rušivě vedle neoklasicistních a novorenesančních budov. Postupem času si však Tančící dům získal místo v srdci Prahy jako architektonický unikát a dnes už je většinově vnímaný pozitivně.
Architektonický koncept a design
Stylově se Tančící dům řadí k dekonstruktivismu. Pevná struktura „mužské“ části stavby se tu střetává s lehčí, skleněnou „ženskou“ částí. Konstrukce tak připomíná tanec, kdy se jedna část budovy vychyluje a druhá jako by se tomu přizpůsobovala pohybem. Betonová věž symbolizuje stabilitu „mužské“ postavy, zatímco prosklená struktura působí lehčeji a připomíná pohyb tanečnice. Tento design, charakteristický pro Gehryho tvorbu, pracuje s iluzí pohybu a tance.
Vrcholem stavby je střešní část známá jako „Medúza“, kovová konstrukce, která dodává budově výrazný vzhled. Střešní „Medúza“ připomíná energii a dynamiku, kterou taneční pohyb vnáší do prostoru. Každé patro má mírně odlišné rozměry, což ještě více umocňuje dojem pohybu a navozuje iluzi, že se struktura vlní a tančí v prostoru.
Návrh interiérů od Evy Jiřičné
Do návrhu interiérů Tančícího domu se zapojila také architektka Eva Jiřičná, která se proslavila prací se sklem a ocelí ve stylu high tech. Jiřičná do interiéru vnesla prvky lehkosti a elegance, které korespondují s exteriérovou dynamikou stavby.
Použití skla, otevřených prostor a čistých linií podtrhuje otevřenost a pohyb, čímž Jiřičná navázala na charakteristické rysy Gehryho návrhu. Celkové pojetí interiéru vytváří atmosféru vzdušnosti, která umožňuje návštěvníkům vnímat Tančící dům jako jeden organický celek, ať už se nacházejí v jakémkoli patře.
Zajímavosti o Tančícím domě
- Odkaz na minulost: Velkou část fasády tvoří 99 originálních panelů zavěšených na železobetonové konstrukci. Říká se, že v nich je skrytý odkaz na končící éru výstavby paneláků.
- Barva fasády: Fasádu Tančícího domu chtěl Frank Gehry údajně původně udělat bílou. Vlado Milunić mu to rozmluvil, protože na tak dopravně vytíženém místě by na zdech byla brzy vidět špína. Jak to mohlo vypadat, si lze dobře představit díky jiné stavbě. Na bílo Gehry nechal natřít fasádu jedné ze tří budov bytového projektu Der Neue Zollhof (Nová celnice) v německém Düsseldorfu.
- Kovová „Medúza“ na střeše: Kovová konstrukce na vrcholu budovy, známá jako „Medúza“, je dekorativní prvek, který symbolizuje energii a pohyb – stejně jako tanec, kterým je dům inspirován. Podle původních představ Vlada Miluniće měla být věž vyšší a zakončená skleněnou kupolí. Inspirací pro tuto kupoli i výslednou Medúzu byl kovový glóbus na střeše sousedního domu.
Současné využití Tančícího domu
Tančící dům je dnes multifunkční stavbou, která kombinuje kulturní i komerční funkce. Ve spodní části najdete galerii Art Salon S, která pravidelně hostí výstavy moderního umění, což z Tančícího domu činí důležité místo pro setkávání milovníků kultury. Vyšší patra slouží jako kancelářské prostory, které jsou v provozu po celý týden a vytvářejí tak pulzující pracovní prostředí v samotném centru města.
Na střeše se nachází vyhlídková restaurace Ginger & Fred, která láká nejenom na kulinářský, ale i vizuální zážitek. Díky výhledu na Pražský hrad, Vltavu a historické centrum si návštěvníci mohou vychutnat jedinečné scenérie, což ještě více podtrhuje symbolický význam této budovy pro Prahu. Restaurace i terasa jsou přístupné veřejnosti, což přispívá k popularitě Tančícího domu mezi místními obyvateli i turisty.
Inspirace pro architekturu v zahraniční
Výrazný vzhled a neotřelá konstrukce Tančícího domu inspirovaly podobné stavby na několika místech světa. V Bratislavě na Slovensku vznikla budova, která se v některých prvcích podobá Tančícímu domu, ale byla upravena pro kontext místní architektury.
Další inspiraci pro dynamické, organické tvary a dekonstruované formy lze vidět například v kanadském Torontu nebo brazilském městě Fortaleza, kde architekti převzali prvky tančícího stylu a implementovali je do vlastních projektů. Sám Frank Gehry vytvořil několik dalších budov, které navazují na koncept Tančícího domu.
Budova se tak stala nejen pražským symbolem, ale také inspirací pro architektonické projekty, které zdůrazňují originalitu a kreativitu současné architektury. Spojení historie a inovace, které Tančící dům symbolizuje, z něj činí živoucí příklad toho, jak architektura může překračovat hranice a inspirovat stavby na dalších kontinentech.
