Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dvacetiletý Kanaďan Tanmay Bakshi vede tým vývojářů umělé inteligence v jedné z největších technologických společností na světě, IBM. Také spolupracuje jako expertní vývojář s Googlem, přednáší na univerzitách v japonském Tokiu a kanadském Winnipegu a napsal čtyři knihy o programování.
Aby toho nebylo málo, učí veřejnost o umělé inteligenci a kódování skrze svůj YouTube kanál, který odebírá přes 300 tisíc lidí. Když si chce odpočinout, programuje. Této činnosti se věnuje od svých pěti let.
Tanmay Bakshi, když mu bylo 14 let.
„Byl jsem zvědavé dítě a počítače mi nabídly svět, který nemá hranice. To mě fascinovalo. Můj táta tehdy pracoval jako vývojář, tak mi ukázal některé jednodušší programovací jazyky. Čím víc jsem toho věděl, tím víc rostla moje zvědavost,“ popisuje svoje začátky šéf týmu architektů AI.
Kódování ho fascinovalo natolik, že o něm začal číst knihy a zkoušel vytvářet vlastní aplikace. Trvalo čtyři roky, než začal Tanmay učit programovat svého otce. Zlom podle jeho slov nastal, když v devíti letech vyvinul první aplikaci pro ostatní děti zveřejněnou v Apple Store. Jejím cílem bylo pomoci dětem s učením.
„Pamatuji si, že jsme měli ve škole test na látku, která mi tehdy moc nešla. Tak jsem si na svém počítači postavil malou aplikaci, která mi pomohla v procvičování. Jmenovala se tTables. Připadalo mi, že by mohla pomoci i ostatním dětem. Kladla studentům různé otázky a prověřovala jejich znalosti. Přeložil jsem ji kódově, aby šla zveřejnit mezi ostatními aplikacemi, které zveřejňoval Apple ve svém iStore,“ vzpomíná Bakshi.
K prvnímu kontaktu s IBM se dostal o dva roky později. Zrovna zkoumal, jak funguje počítač od IBM jménem Watson, který dokáže rozpoznat lidskou řeč, analyzovat otázky a formulovat odpovědi. Z veřejně dostupných dat tehdy jedenáctiletý Tanmay odhalil, že o desítky let starší vývojáři v kódu udělali chybu.
„Byla to opravdu zábavná zkušenost. Dal jsem počítači data a on mi poskytl chybný výstup. Nejdřív mě to zmátlo a své postřehy jsem zveřejnil na vývojářském webu Stack Overlow, kde se v diskusi objevilo i několik lidí z IBM. Viděli mé otázky, opravili chybu a začali se mnou diskutovat,“ vzpomíná na první kontakt s technologickým gigantem.
Tanmay se následně věnoval svému youtubovému kanálu, kde dalším technologickým nadšencům vysvětloval kouzlo programování. IBM jeho činnost pozorovala a o rok později pozvala dvanáctiletého génia do Las Vegas, kde probíhala jedna z největších událostí, které společnost pořádala, IBM InterConnect. Akce se zúčastnilo zhruba 30 tisíc klientů. Dvanáctiletý Tanmay se stal nejmladším řečníkem v historii akce.
„Oslovili mě, abych promluvil o jedné z prvních aplikací poháněných počítačem Watson, kterou jsem pro ně vytvořil. Bylo mi 12 let a šlo o jedno z mých prvních veřejných vystoupení. Pak jsem začal spolupracovat jako řečník na událostech dalších společností, jako jsou Google, Microsoft nebo Apple. Nakonec však má cesta vedla zpátky do IBM, kde mě v sedmnácti letech zaměstnali,“ vzpomíná Bakshi.
Oborem, na nějž se v IBM dvacetiletý Kanaďan dnes zaměřuje, je umělá inteligence. Vede tým vývojářů, s nimiž vyvíjí řešení v oblasti AI pro největší byznysové hráče na světě, jako je například McDonald’s.
„Vyvíjeli jsme pro McDonald’s automatizaci objednávek z auta, takzvaných drive through. V takových případech řešíte omezení, která má klient v hardwaru i softwaru, aby mohlo dojít ke spuštění nového automatizovaného systému. Pod to spadá, jak rychle služba musí běžet, jak přesná musí být, jak zvýšit prodej, kdy zákazníci dělají chyby v objednávkách a tak dále. Práce mého týmu spočívá v tom, že musíme najít potřebná data a modely vytrénovat,“ popisuje svou činnost v IBM Bakshi.
V jeho řemesle panuje aktuálně velká diskuse ohledně takzvané „reálné obecné AI“, tedy strojového učení, které by dokázalo překonat člověka ve všech intelektuálních úkonech. Tanmay podle svých slov dostává otázky, zda to bude právě on, kdo tuto technologii se svým týmem přivede na světlo světa.
„Tato super umělá inteligence by měla být z definice mimo naše chápání toho, jak inteligentní je. Ve chvíli, kdy bychom ji vyvinuli, půjde o bod, odkud není návratu. Protože bychom nad ní ztratili kontrolu a naopak by toto strojové učení získalo kontrolu nad námi,“ popisuje fungování tohoto typu AI.
Ze své pozice vývojáře nesouhlasí s vyhroceností debaty, která se nad tímto typem strojového učení vede. Pozornost podle něj částečně strhávají naprostí optimisté, kteří tuto AI považují za nejlepší věc na světě a investují masivně do firem, od nichž si slibují, že by ji mohly vyvinout. Druhá skupina názorů, s níž se Bakshi setkává, naopak předpovídá, že v případě spuštění půjde o zkázu lidstva.
„Ve skutečnosti si ale podle mě ani jedna ze skupin není schopná dovodit, jak tato AI bude fungovat. Vytvořili si svou představu a z ní vycházejí. Osobně ani nevěřím, že lidi dokážou něco takového vytvořit. Nejsme ve fázi, kdy bychom strojové učení dokázali škálovat tímto způsobem. Všechny naše dosavadní experimenty to dokazují. Stávající rychlost digitálních výpočtů je omezená. Existuje limit pro množství dat, která můžeme použít k tréninku těchto systémů,“ sdílí svou skepsi Bakshi.
Očekávání nadšenců proto vidí stejně nerealisticky jako strach panikařících lidí. Oboje je podle něj spojené s tím, že momentálně panuje kolem strojového učení velká řada mýtů, za něž si lidé dosazují další a další kontexty, některé technologické společnosti je přiživují, protože se jim to hodí do byznysu, ale budoucnost umělé inteligence, potažmo lidstva nevidí nikdo z nich.
Kam lidstvo cestu kolem AI dovede, se tak zatím společnost může jen dohadovat.
