Umělá inteligence nás „oživí“ i po smrti: „Ptejme se ale proč“

Nástroje umělé inteligence otevírají lidem nové možnosti. Třeba někdo, kdo neumí držet štětec, si může vytvořit obraz v libovolném stylu. Ale jenom proto, že něco můžeme, neznamená, že bychom to měli dělat.

„Proč nahrazujeme technologií něco, co je tak bytostně lidská věc a schopnost? Něco, co vlastně dělá život lepší, co chceme dělat? Proč zveme, aby nás technologie zastoupila?“ ptá se právnička Veronika Macurová Křížová.

Jednou z jejích specialit je i duševní vlastnictví nebo právo z oblasti umění. Probrali jsme tedy samozřejmě generování obrázků pomocí generátorů. „Některé velké společnosti umožňují, že když budu používat jejich systémy, tak veškeré právní problémy vyřeší za mě,“ připomíná Křížová. Tento slib dala platícím uživatelům ústy svého šéfa například OpenAI. Sama firma přitom čelí žalobě za to, že její systém porušuje autorská práva.

(V textu článku uvádíme jen stručný výběr z probíraných témat. Celou epizodu najdete ve videu v úvodu článku nebo v audioverzi ve svých podcastových aplikacích.)

Jenom proto, že něco prošlo záhadnou zkratkou „AI“, neznamená, že se na to nevztahují právní normy. Když si instalujete novou aplikaci a odklikáváte různá povolení, vyplatí se zpomalit a přemýšlet, k čemu mohou být vaše osobní data použita: „Někomu to třeba nevadí, někdo to může vzít jako cenu za to, že od aplikace dostane vtipný audiozáznam nebo hezčí fotku,“ komentuje to Křížová. „Ale lidé si často neuvědomují, že by neměli používat osobní údaje, biometrické údaje a podobu jiných osob bez jejich souhlasu.“

Nenahrávejte raději svá data do aplikací a služeb, pokud nevíte, co se s vašimi daty děje. A rozhodně takto nenahrávejte data, která vám nepatří. To je mimochodem jedna z hlavních překážek uplatnění AI nástrojů ve firemní praxi. Firmy logicky nechtějí – a obvykle ani legálně nemohou – nahrát data klientů do AI služby poskytované třetí stranou.

Proto je také podle Křížové důležité, aby lidé hledali právní radu u právníka, který se jim věnuje a ručí jim za své služby. A ne u chatbota, který se tváří ochotně a ještě ochotněji si vymyslí neexistující zákony nebo precedenty.

Samotné generování snímků pomocí generátorů není podle Křížové problematické. Záleží ale na tom, jak přesně postupujete nebo jak pak dílo dále upravujete nebo využíváte: „Posuzovalo by se to vždycky případ od případu. Bude zajímavé číst znalecké posudky, protože bude záležet na tom (…), jak jste s tím vygenerovaným dílem dál pracoval.“

„Umělá inteligence může být v nějakých specifických způsobech užití ohromně přínosným partnerem pro kreativní tvůrce,“ věří Křížová. Připomíná ale důležitost osobního vkladu tvůrce. Při tvorbě totiž člověk přijímá unikátní rozhodnutí, která vychází z jeho osobnosti, mysli, duše, přístupu, studia, vnímání světa…

Křížová varuje před tím, abychom umělou inteligencí bezmyšlenkovitě nahrazovali vše, co nahradit jde: „To může vést k tomu, že lidé ztratí motivaci se něčím zabývat profesionálně. A můžeme tak ztratit schopnost nejenom tvořit, ale i tvůrčím způsobem uvažovat. To pak může mít následky, které nám třeba teď nejsou úplně jasné.“

„Nelze umělou inteligenci vinit z toho, co dělá člověk pomocí AI,“ připomíná právnička. „Vždycky je to nástroj v rukou lidí.“

Při našem rozhovoru jsem expertce vyrazil dech otázkou, zda za mě ChatGPT může napsat závěť. „Myslím si, že praskla sluchátka a obrazovky všem notářům, co to teď sledují,“ smála se Křížová. Vysvětluje, že jakkoli by si notářská praxe zasloužila nějakou digitalizaci, lidský element je důležitou pojistkou.

Připomíná ale také, že možnosti generativní umělé inteligence už nyní otevírají nové otázky týkající se využití našich dat po naší smrti. Teoreticky někdo může po vaší smrti vzít vše, co jste vytvořili, a pokusit se z toho pomocí AI stvořit vaše virtuální posmrtné dvojče.

Dali byste povolení k tomu, aby vaši příbuzní po vaší smrti udržovali „virtuálního avatara“, který by komunikoval vaším hlasem?

Na otázku posmrtného zacházení s dílem autorů jsem nedávno změnil názor. Když zemřel můj oblíbený spisovatel Terry Pratchett, zanechal po sobě několik nedokončených knih. Proč by je nějaký jeho znalec – nebo rovnou umělá inteligence vytrénovaná na jeho dílech – nemohl dokončit?

Sám autor ve své poslední vůli nařídil, aby byly tyto rozepsané knihy zničeny, což se také po pár letech shánění potřebných povolení stalo přesně dle jeho přání. Napřed mi to bylo nesmírně líto – je to přece nenávratná a zbytečná ztráta pro mě a pro všechny fanoušky.

Ale pak mi došlo, že svět, který pro nás Pratchett stvořil, by bez něj nevznikl. Věnoval tvorbě Úžasné Zeměplochy život. Proto si právě on zaslouží rozhodnout o pokračování tohoto odkazu. Lidské přání – a jako lidé bychom jej měli respektovat. Tuším, že v tom důrazu na respekt vzájemné lidskosti je i obecný návod na řešení dalších etických paradoxů, které nám umělá inteligence v následujících letech přichystá.

(V textu článku uvádíme jen stručný výběr z probíraných témat. Celou epizodu najdete ve videu v úvodu článku nebo v audioverzi ve svých podcastových aplikacích.)