Komentář: Evropa volí „na zkoušku“ amerického prezidenta. Co to o nás říká?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kterého kandidáta by volili Evropané v amerických volbách? Pro mnohé je to zbytečná otázka, někdy i iritující. Proč bychom my v Evropě měli „radit“ Američanům, koho si zvolit? Zároveň je to ale zajímavý myšlenkový experiment. A hodně vypovídá o tom, co „Evropa“ dneska vlastně je.

Politický analytik Ian Bremmer zveřejnil na síti X graf, jenž integruje data z několika průzkumů, které se na toto téma konaly v posledních týdnech. Vizualizace vytvořená v nástroji Datawrapper je pozoruhodná z mnoha důvodů. A to nechme stranou, že autor použil oranžovou barvu pro Harrisovou (?!) a modrou pro Trumpa, což je v rozporu s tradičním barevným označením amerických stran.

Hlavně nám ale graf moc neříká o tom, který z kandidátů je lepší, a už vůbec nic o jejich šancích. Je to spíše pohled nás Evropanů do zrcadla.

A co v něm tedy vidíme? Na první pohled je zřetelné, že Evropa by v drtivé většině volila Kamalu Harrisovou, kdyby mohla. Trump zde nemá příliš šancí, ovšem existuje několik zajímavých výjimek, které stojí za hlubší analýzu.

V severských a západoevropských zemích dominuje preference pro Harrisovou – Dánsko, Finsko, Švédsko, Nizozemsko, Německo, Francie, Irsko a další jsou téměř jednohlasně „progresivní“ a jejich občané by volili demokratickou kandidátku. Tato podpora se pohybuje od 80 po 96 procent, což je ohromující většina, která reflektuje hodnoty těchto společností – důraz na sociální spravedlnost, otevřenost vůči migraci, silné sociální systémy a celkově liberální hodnotový rámec.

Čím více se však blížíme směrem na východ a jihovýchod, tím více se rozlévá Trumpova modrá. Jako kdyby se Evropa v tomto směru překlápěla k jeho rétorice a postoji. Tento trend není náhodný. Trumpův silný nacionalismus, skeptický postoj k imigraci, důraz na ekonomický pragmatismus a kritika nadnárodních institucí rezonují v zemích, které mají menší důvěru v západní liberální systém a hodnoty. Pro některé země východní Evropy jsou ideály amerických demokratů příliš vzdálené, neboť jejich vlastní politické zkušenosti a historická nedůvěra vůči „velkým systémům“ formují spíše konzervativnější přístup.

Česká republika je na tomto grafu zvláštním fenoménem. Skóre 54 procent pro Harrisovou a 46 procent pro Trumpa je téměř rozdělené napůl, což naznačuje, že jsme na hranici mezi západní a východní Evropou nejen geograficky, ale také mentálně a hodnotově. Češi jsou skeptičtí vůči absolutním autoritám, ať už jde o Evropskou unii, Spojené státy nebo vlastní politiky. S typickou ironií a cynismem máme tendenci sympatizovat jak s liberálními myšlenkami, tak s pragmatismem a nacionalismem, který Trump reprezentuje.

Navíc, česká politika posledních let je poznamenána posunem k populismu a nedůvěrou vůči establishmentu. Lidé jako Trump zde rezonují, protože představují rebely, kteří boří zažité pořádky, což oslovuje část populace, která si přeje změnu a hledá „silnou ruku“, jež by vedla zemi k prosperitě a nezávislosti. Zároveň však máme silnou vrstvu společnosti, která cítí přirozené spojení se západní Evropou a sympatizuje s progresivními hodnotami, což vysvětluje podporu Harrisové.

Při pohledu na země jako Srbsko (67 % pro Trumpa), Maďarsko (62 %), Gruzie (66 %) či Rusko (78 %) je jasné, že tyto státy inklinují k Trumpově vizi. Jde o země, které mají vlastní zkušenost s postsovětským systémem nebo s autoritářskými režimy, a v Trumpovi vidí symbol odmítnutí „politické korektnosti“ a příklon k silné, jasně definované politice. V těchto zemích se šíří obava, že přílišná otevřenost a progresivismus Západu mohou ohrozit jejich národní identitu a bezpečnost.

Celkově vzato je Evropa více oranžová, ale není to jednotné. Východní a jihovýchodní Evropa představují důležité výjimky. Tato mapa hlasování je vlastně odrazem evropské geopolitiky a kulturní rozmanitosti. Úmyslně nepíšu rozdělenosti. Protože nechceme rozdělenou Evropu, zejména s agresivním Ruskem na východě za zády. Dost dobře stačí, že rozdělené jsou evropské země uvnitř. Navenek bychom měli najít jednotný postoj i hlas. Západní Evropa upřednostňuje liberální, kosmopolitní přístup, zatímco východní Evropa je více uzavřená a orientovaná na národní suverenitu. A v Trumpovi vidí silného lídra, který nabízí jistotu a tradiční hodnoty.

Česko je na hranici. Mohli bychom být výše, možná někde na úrovni Polska, s ohledem na historickou zkušenost s Ruskem a snahu o prozápadní orientaci. Jenže mladí totalitu nezažili nebo nepamatují. A i pamětníci často podléhají vzpomínkovému optimismu, a Trumpa mají ve svém pomyslném myšlenkovém spektru hned vedle levných jogurtů v Pramenu a veselých průvodů s mávátky. Plus je nepochybně mnoho těch, kteří pořád vidí naši roli jako těch „malých a vzdorovitých“, a v hlavě jen vyměnili RVHP a Varšavskou smlouvu za EU a NATO.

Jaký je tedy náš pohled do zrcadla? Žádné drama, ale ani velká radost. Jsme rozděleni, byť mírně pro Trumpa. Na mapě nás to ale řadí stále mnohem víc na východ, než si minimálně většina mé generace před 30 lety přála.