Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poprask okolo Volkswagenu (VW) nastal hned zkraje minulého týdne, kdy vedení koncernu oznámilo, že čistý zisk za třetí čtvrtletí poklesl na 1,57 miliardy eur, a přitom ve stejném období minulého roku dosáhl 4,34 miliardy. Volkswagen je akciová společnost, proto zpráva okamžitě proběhla burzovním zpravodajstvím po celém světě.
Deník Financial Times vzápětí publikoval analýzu, podle níž VW trpí – stejně jako jiní výrobci – cyklickým poklesem evropského trhu s automobily. Ještě letos se očekává, že Evropané nakoupí jen 14 milionů vozů, zatímco před krizí to bylo o dva miliony víc. V Evropě ani ve světě přitom Volkswagen – stejně jako další evropské firmy – nedokáže čelit obchodní ofenzivě čínských automobilek a situace se prý v nejbližší době těžko změní. Ve třetím čtvrtletí k tomu přibyl další problém, když prodeje Volkswagenu poklesly o deset procent v samotné Číně a kromě toho koncern utratil 1,2 miliardy eur za likvidaci továrny na elektrické vozy Audi v Bruselu.
Temné zprávy prozatím cenu akcií ovlivnily jen málo. Celý týden se obchodují na úrovni 88 až 90 eur, na které byly už v září. Důvodem zklidnění byla mimo jiné okolnost, že při bližším pohledu není situace koncernu úplně zoufalá. Zakázky na elektrovozy podle deníku Die Welt rostou, i když továrny v Emdenu ani ve Zwickau prozatím nejedou na plný provoz. Bilance Audi ukazuje, že prémiová značka se z frustrace po zavření bruselské továrny už probrala a obvyklý zisk hlásí také Porsche.
Větší dopady proto měla reakce vedení koncernu, o které s takřka panickým pokřikem informovali zástupci odborů v podnikové radě. Volkswagen poprvé ve své sedmaosmdesátileté historii bude zavírat továrny v Německu, přitom ortel může postihnout tři z nich. V první řadě je ohrožen provoz v dolnosaském Osnabrücku. Nejen to, prý budou propuštěny desítky tisíc zaměstnanců. A těm co zůstanou, poklesnou mzdy o deset až 18 procent.
Ekonomičtí analytici z Die Welt potvrzují, že vyhlídky do příštích let opravdu nejsou nejlepší. „Šoková terapie je nezbytná. Pokud se nezdaří, VW hrozí stejný pád jako Renaultu,“ připomněl Daniel Zwick osud francouzského konkurenta. Ten se k zisku – a pochvalným zmínkám ve Financial Times – vrátil pouze díky tomu, že v uplynulých pěti letech snížil svou produkci skoro na polovinu a propustil stejný podíl zaměstnanců. Stejný osud čeká německého obra, pokud nenastartuje růst pomocí přece jen mírnějších opatření.
Právě tyto plány přinesly ostrou reakci odborů, která rychle přeskočila na politickou rovinu. „Co se děje ve Volkswagenu, je skandál,“ prohlásila v rozhovoru pro deník FAZ Nadine Boguslawská, která má na starost mzdová vyjednávání za největší odborovou organizaci Německa IG Metall. Na snížení platů v příštím roce nepřistoupí a místo toho bude po Volkswagenu stejně jako v celém strojírenském odvětví žádat navýšení platů o sedm procent. Bez zvýšení mezd v průmyslu je podle ní vyloučeno, aby se z krize probrala celá německá ekonomika. Boguslawská upozornila, že odboráři začali na úterý chystat výstražnou stávku.
Elita vládních politiků na zprávy z Volkswagenu zatím nereagovala, jenom kancléř Olaf Scholz se nechal slyšet, že koncern nemůže počítat s vládní pomocí. „Je to přece otázka pro byznys,“ odmítl jakoukoli intervenci.
Přesto může jen těžko přehlížet úpadek největší německé firmy, kterou navíc do potíží dostala neúspěšná vládní hospodářská politika. Sice podporovala výrobu elektroaut dotacemi, od 1. ledna je však zrušila a zároveň připustila vysoké ceny energií. Potíž je navíc v tom, že ani sociálnědemokratický kancléř, ani superministr pro klimatickou změnu a průmysl Robert Habeck ze strany Zelených nebo ministr financí Christian Lindner z liberální FDP zatím nemají k dispozici žádný reálný plán, jak průmyslovým gigantům pomoci. Krize VW nasvítila právě tento nedostatek před celou německou veřejností.
Lídři tří vládních stran se okamžitě stali terčem ostré kritiky, podle níž mezi sebou nedokážou o pomoci klopýtající ekonomice ani mluvit. Scholz zorganizoval na minulou středu vrcholné setkání s manažery velkých podniků a odborů, které mělo přinést řešení právě pro energetiku, oceláře i automobilový a chemický průmysl včetně jejich zaměstnanců. Jediným výstupem však byla zpráva o tom, že na summit nepozval Lindnera ani Habecka.
Ti reagovali vlastní iniciativou. Šéf liberálů Lindner zorganizoval schůzku, kde si vyslechl požadavky malých a středních podniků, na které podle něho vláda dosud zapomínala. Habeck seznámil veřejnost s plánem na zřízení Německého fondu, ze kterého bude stát podporovat deseti procenty každou investici. Zapomněl ale vysvětit, kde na to vezme peníze.
Očividná roztržka mezi koaličními politiky se nejspíš prohloubí za dva týdny. Scholz plánuje na 15. listopad další „vrcholné setkání“ s průmyslníky, to je ovšem ve stejný den, kdy bude ministr průmyslu Habeck na sjezdu Zelených usilovat o pozici lídra pro příští volby do Bundestagu. V předvečer má navíc proběhnout schůze rozpočtového výboru Bundestagu, kde bude Lindner navrhovat další škrty ve výdajích. Jakákoli další finanční podpora průmyslu, ať už od Habecka, nebo od Scholze, je tím předem zpochybněna.
Veřejnost si už mohla zvyknout, že konflikty uvnitř vládní koalice trvají dlouho a že konstruktivní závěr přinesou jen málokdy. Trpělivost ovšem ztrácí ve chvíli, kdy úpadek nejslavnější německé značky připomíná, že se děje něco opravdu vážného a že je třeba reagovat.
Nejde jen o to, že šéf opoziční CDU Friedrich Merz hovoří o „vládním chaosu“. V reakci na historické potíže VW zažily propad také preference vládních politiků, především Roberta Habecka, jehož podpora poklesla za poslední dva týdny z 28 na 20 procent. A to je na tom podle průzkumu, který v pátek publikovala agentura Infratest Dimap, pořád ještě o procento lépe než kolegové Lindner a Scholz.
Rekordní jsou ovšem údaje o tom, že 44 procent Němců, tedy o osm procent víc než v polovině října, není s vládou „vůbec spokojeno“ a dalších 41 procent je spokojeno jen málo. K hlavním důvodům patří hospodářská a rozpočtová politika. U obou resortů hodnotí vládní aktivity kriticky 83 procent dotázaných, přitom za hlavního viníka je v prvním případě považován ministr Habeck, ve druhém případě jeho kolega Lindner.
Není proto divu, že 54 procent občanů radí nečekat na řádný volební termín do Bundestagu v září 2025, ale doporučuje předčasné volby. Podle deníku Die Welt by se mohly stihnout v březnu. Lze prý očekávat, že hlasy požadující rychlý konec Scholzovy vlády budou sílit. Samozřejmě pokud nepřijdou naopak pozitivní hospodářská čísla, případně se koaliční lídři neshodnou na věrohodném plánu pro průmysl.
