Výjimka, která ukazuje, že i stát umí zvládnout digitalizaci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Česku je tendencí hledat spíše příklady ukazující, jak to nejde, jak se to nedaří. Viditelné to je u modernizace státu, který by měl ustupovat od papírové byrokracie směrem k pružnému, rychlému digitálnímu vládnutí. A tím snižovat náklady a šetřit čas občanů.

Že to jde, ukazuje stranou zájmu stojící Český úřad zeměměřický a katastrální. Jen za září poskytly banky a stavební spořitelny hypotéky za 24 miliard. Celkem jich bylo 5232. A všechny změny vlastnictví vyřizuje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ digitálně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ právě katastrální úřad.

„S katastrem nemám žádný problém, lhůty jsou celkem rychlé,“ říká generální sekretář Asociace realitních kanceláří Jan Borůvka.

„Mám zkušenost hlavně se zástavními smlouvami, nejsou žádné komplikace, prodlení,“ potvrzuje kladnou zkušenost i hypoteční poradce Jakub Rotrekl.

Ještě před plným nástupem digitalizace, v roce 2002, byly lhůty pro zapsání změn do katastru až pětiměsíční. „Největší problém, který nám komplikuje život, je pozdní zápis,“ stěžoval si tehdy v Českém rozhlase Antonín Boroš, ředitel developerské společnosti.

V této době –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v roce 2001 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ úřad spouštěl informační systém, který měl celý proces zrychlit. Jenže nájezd byl pomalý, jak to u takto složitých projektů bývá.

„Kvůli zavádění systému se lhůty prodloužily i na dvojnásobek. Úředníci s tím pořádně neuměli, muselo se to vyladit. Náraz tam je vždy, snažíte se ho eliminovat, ale čím složitější systém, tím větší náraz,“ popisuje tehdejší situaci Karel Štencel, předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.

Náraz překonali, systém rozběhli. „Vždycky jsme pečlivě analyzovali všechny dílčí kroky ve spolupráci s odborníky z katastrálních úřadů a tím jsme podpořili kladné přijímání ze strany zaměstnanců,“ doplňuje mozaiku Karel Večeře, který úřad vedl od roku 2002 do 2023.

Důležitá byla taky politická podpora. Finance přisypala Klausova, Tošovského, Zemanova a později i Topolánkova vláda.

Výsledkem je, že aktuální průměrné lhůty pro povolení vkladu do katastru jsou 23 dní, uvádí šéf úřadu Karel Štencel. Z toho je 20 dní ochranná plomba, kdy úřad nemůže provést změny. Aby nedocházelo k podvodům, katastr musí informovat všechny majitele o možných změnách tak, aby někdo nemohl prodat jiného dům.

Výsledkem úspěšné digitalizace je i to, že katastrální úřad snížil své stavy o tisíc úředníků. „Postupně jsme snižovali a k dnešku to je celkem o 20 %. V tom pokračujeme. Mezi roky 2024 a 2025 snižujeme o jedno procento úředníků na katastrálních úřadech, což je 40 lidí,“ popisuje předseda Karel Štencel.

Pokud úřad nabírá nové zaměstnance, pak zejména IT odborníky, kteří se podílejí na dalším vývoji a údržbě systémů.

I když snižují počty úředníků, dokážou ročně zpracovat zhruba 1 300 000 zápisů do katastru nemovitostí. Oproti roku 1993 tak mají o pětinu lidí méně, ale zpracují dvojnásobek podání. Navíc zhruba třikrát až čtyřikrát rychleji.

Digitalizace katastru ukazuje zásadní lekci: kontinuitu. Úřad vznikl v roce 1993 a už tehdy si do své identity otiskl strategii digitalizace, kterou postupně naplňuje. „Jsme ne-ministerstvo. Můj předchůdce tu pracoval 19 let, já jsem byl 17 let místopředsedou. Je tu stabilita vedení. Není to jako na Slovensku, že se po každých volbách mění vedení. Když porovnáte digitalizaci českého a slovenského katastru, tak to jsou dva odlišné světy,“ popisuje Karel Štencel.

V začátcích úřadu nejprve ručně pět let ťukali do systémů úplně základní data, co kdo vlastní. Vláda komunistické strany za sebou zanechala nepořádek, nebylo vždy jasné, jaká parcela komu patří, do toho majetkové přesuny.

Jenže už tehdejší vedení vědělo, že „v digitalizaci a na ní postavené automatizaci je cesta k efektivitě“, vysvětluje Štencel.

„V letech 1994 až 1998 proběhla digitalizace listů vlastnictví, tedy zkompletování údajů z různých podkladů do databáze údaje o vlastnictví 22 milionů pozemků, více než čtyř milionů budov a jednoho milionů bytů,“ přibližuje rozsah takové digitalizace jeho předchůdce v čele úřadu Karel Večeře.

Na přelomu milénia úřad spouští už zmíněný informační systém pro úředníky nebo online nahlížení do katastru. Jednotlivé systémy nadále cíleně propojoval, takže když se dnes člověk přestěhuje, provdá, nahlásí změnu na matrice, tak se údaje okamžitě propisují i do katastru.

Digitalizaci úřadu oceňuje i odborník na digitalizaci Martin Fridrich ze společnosti Thein Systems. „Proces, který se odehrává už 30 let, díky postupnému zavádění přináší výhody, jakými jsou vysoká kvalita a spolehlivost záznamů,“ popisuje.

Důležitou službou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ neviditelnou a nudně znějící –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je dálkový přístup. Díky němu si může kdokoli zakoupit výpisy a listiny. Například realitní makléři si díky tomu mohou zaplatit a stáhnout originály listů vlastnictví. Ulehčuje práci bankám i stavitelům.

A dalším úřadům, které si mohou listiny třeba k vlastnictví nemovitostí stahovat zadarmo. Odstraňuje to, na co u jiných agend nadává mnoho občanů: neustálé přenášení papírů, pokynů, smluv a jiných lejster z jednoho úřadu do druhého.

Když třeba Ministerstvo práce a sociálních věcí potřebovalo zjistit, jestli něco vlastníte, tak už od roku 2002 nemusel občan fyzicky takové listiny vyzvedávat na katastrálním úřadě a poté donášet na ministerstvo.

Jenže cesta nebyla přímočará. „V různých právních předpisech bylo napsáno, že zákazník přinese výpis katastru. Úředník si ho mohl zadarmo od nás vzít, ale v zákoně měl, že ho má klient přinést. Tak vyžadoval, aby ho přinesl,“ popisuje Štencel.

Úřad tak dalších 10 let pečlivě připomínkoval všechny možné novely, aby taková opatření ze zákonů zmizela. Až poté odpadlo zbytečné břemeno kladené na občany.

Úřad má nyní před sebou další velký úkol: 3D model celého Česka. Zanesené budou všechny stavby, pravděpodobně i s typem střechy.

Předseda Karel Štencel ale vidí ještě jednu oblast, ve které tak trochu předběhli společnost. I když je úřad digitální, většina podání chodí pořád papírově. Vytvořit třeba elektronickou kupní smlouvu je docela obtížné, neexistuje jednoduchý nástroj státu, který by ji dokázal v digitální podobě ověřit.

„Všechno, co k nám přijde na papíře, my musíme naskenovat. Pro nás by bylo lepší, kdyby nám to přišlo elektronicky, ušetřili bychom skenování, ale okolní svět to prostě nedokáže,“ dodává.