Připrav se, hrajem! Deskové hry nejsou retro, naopak zažívají boom u všech generací

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je víkendové odpoledne a sešli jsme se doma s partou kamarádů. Domluvili jsme se, že si zahrajeme nějakou deskovou hru. „Co dáme? Dixit, nebo Carcassonne?“ padnou otázky, zatímco se usazujeme kolem stolu. Polovina party chce kreativní vyprávění příběhů a hádání absurdních souvislostí mezi snovou grafikou Dixitu. Druhá už v duchu plánuje strategické pokládání dílků středověkého města. „S rozšířením, nebo bez?“ přilévá někdo olej do ohně při rozhodování.

Nakonec rozhodne hod kostkou – sudá čísla pro Dixit, lichá pro Carcassonne. Šestka! Rozkládáme balíček pěkných herních karet a herní pole na stůl, zatímco ostatní se už připravují na záhadné nápovědy. Venku může být sychravé počasí, ale tady uvnitř u hracího stolu je útulno, teplo a hlavně zábava.

Na podobný obrázek je dnes možné narazit velmi často, a to i ve skupinách mladých lidí. Může se zdát, že v době sociálních sítí a chytrých zařízení směřuje zábavní průmysl výhradně do digitálního světa. Neplatí to tak ale o všem. Právě deskové hry neztrácejí oblíbenost, naopak - každý rok vyjdou tisíce nových a jen na český trh prodejci ročně uvedou stovky nových titulů.

Za rostoucí popularitou deskovek může stát zájem lidí trávit čas mimo obrazovky, chuť se socializovat, ale i pocit nostalgie - vždyť snad každý v dětství deskovky hrával. Svou roli však hraje také vzestup a rozvoj kultury, která se kolem těchto her točí.

V posledních letech došlo k výraznému nárůstu počtu i rozmanitosti deskových her dostupných na trhu - od klasických po moderní strategické. Pestrost nabídky ovlivňují i nové způsoby financování kreativních projektů, jako je crowdfunding.

Díky platformám jako Kickstarter se můžou sami fanoušci finančně podílet na vývoji nějaké hry. „Vzestup Kickstarteru umožnil, aby se na trh dostalo více nezávislých a kreativních her,“ vysvětluje David Odehnal, jednatel společnosti HRAS, zaměřené na prodej deskových her a hlavolamů.

Rozšířily se zároveň srazy a akce zaměřené na hry, které přitahují příležitostné hráče i nadšence. Na těchto setkáních mohou lidé objevovat nové hry, setkávat se s dalšími fanoušky a účastnit se turnajů a soutěží. Vzniká tak prostor pro společnou vášeň, která dále oživuje zájem o stolní hry.

Zásadní roli v zájmu o moderní deskové hry mají herní kluby, v nichž se setkává stálý okruh lidí. Když fungují dobře, původně malá skupina nadšenců se dokáže rychle rozrůst i na širokou komunitu.

„Naše herna by například nefungovala bez komunity, která vznikla přímo tu,“ vysvětluje Sony Truong z herny a prodejny her FYFT. „Na začátku se scházela skupina šesti lidí a po dvou letech se rozrostla na 400 členů díky naší facebookové skupině, protože její členové sem přitahovali nové tváře, začínající i zkušené hráče,“ dodává.

Výhodou hraní v rámci takové komunity je kromě sociální roviny především možnost seznámit se s méně dostupnými hrami. A také příležitost účastnit se větších herních akcí, společně s jinými stejně smýšlejícími lidmi.

Mezi nejvýznamnější evropské herní eventy patří Spiel Essen v Německu a GenCon v Americe. Zatímco německý veletrh je především obchodní událost, americký GenCon je více zaměřený na samotné hraní, ale i na Spiel Essen je možné si přijít zahrát a promluvit si s tvůrci her při Meet and Play události.

Na zmíněném německém veletrhu se každoročně vyhlašuje nejlepší desková hra roku neboli Spiel des Jahres, které se přezdívá Oscar mezi deskovkami. „Na Spiel Essen se sjíždí i spousta českých hráčů, a na veletrhu mají i významné zastoupení čeští vydavatelé her,“ popisuje Sony Truong. Dodává, že navzdory geografickým rozdílům je herní komunita všude podobně přátelská a otevřená.

Další významnou mezinárodní událostí je Festival International des Jeux pořádaný jednou ročně ve francouzském Cannes. Je to velká událost s desetitisíci návštěvníky, na níž se setkávají profesionálové z herního průmyslu, běžní návštěvníci a soutěžící.

Kvůli deskovým hrám však není úplně nutné jezdit do ciziny. Většina kvalitních her je dostupná i v Česku a herní zázemí v zahraničí se příliš neliší od toho tuzemského. „Pokud zrovna frčí nějaká hra, kterou chtějí všichni hrát, téměř vždy se najde někdo v lokální skupině, kdo ji má, a může ji nabídnout na herní večer v místní herně, hospodě, doma,“ říká Sony Truong.

Deskoherní nadšenci se organizují prostřednictvím online skupin, v nichž společně plánují herní večery. „Mají nejčastěji nějakou stálou skupinu, kde hlasují, jaká hra se bude daný večer hrát. Nebo otevřenou skupinu někde na Facebooku, kde přijmou i nové hráče, které potkali na nějaké akci,“ přibližuje Sony Truong.

Hry si na sraz berou vlastní, nebo využívají herny podle dostupnosti konkrétního titulu. Některé komunity se specializují pouze na specifické hry, především na ty komplexní a strategické, které vyžadují delší herní čas a vyšší počet účastníků. „Jedna z takových her je Twilight Imperium. Hra, která je nejlepší v plném počtu a trvá klidně i 12 hodin,“ dává příklad Truong.

Komunita hráčů se často skládá z věkové skupiny mezi 20 a 40 lety. Mladší hráči, zejména studenti vysokých škol, inklinují k párty hrám vhodným pro seznamování. Starší generace tíhne k složitým strategickým titulům. „Zajímavé je, že mezi hráči převládají lidé z oboru IT,“ podotýká Sony Truong.

Možná překvapí, že věk není rozhodujícím kritériem pro výběr spoluhráčů - mnohem podstatnější je schopnost se ve hrách orientovat. „Potkal jsem spousty dětí, které sotva uměly číst, a hrály daleko komplexnější hry než kdejaký dospělý a obráceně,“ informuje Sony Truong. V herních komunitách je proto běžné, že se u jednoho stolu sejdou lidé s významným věkovým rozdílem. Propojení jsou společným zájmem a schopností hrát stejné typy her.

Na rozdíl od sběratelských karetních her nazývaných TCG nebo válečných figurkových her, takzvaných wargaming, na akcích kolem deskových her nejde o velké peníze nebo silné soupeření. Jejich podstata spočívá v zábavě a společenském prožitku. „Turnaje se pořádají v rámci deskoherních eventů i světové, ale nikdy to není nic velkého, pro co by se člověk musel kvalifikovat nebo si platit nějaké prémiové vstupné,“ nastiňuje expert na deskové hry Truong.

Vývoj trendů v posledních desetiletích poukázal na výrazný posun od jednoduchých klasických her k sofistikovanějším. „Dřív šly hlavně klasiky jako Monopoly, ale teď jsou v kurzu komplexní strategické hry, které mají hlubší mechaniky, například Catan nebo Ticket to Ride,“ uvádí David Odehnal. Hráči hledají kromě zábavy i příběh a společenskou interakci.

Trhu stále dominují tradiční soutěžní deskové hry, ale v posledních letech přibývá i těch příběhových a kooperativních. Nabízejí jiný typ zážitku - zaměřují se na spolupráci a pohlcení hráče do příběhu skrze záchranné mise, mysteriózní vyšetřování, přežití a fantasy dobrodružství.

Kooperativní hry, jako jsou Pandemic nebo Forbidden Island, vyžadují, aby hráči spolupracovali k dosažení společného cíle a podporují tak týmového ducha.

Ve hře Pandemic se účastníci stávají specialisty s různými schopnostmi, kteří musejí úzce spolupracovat, aby se jim podařilo ochránit lidstvo před smrtícími chorobami. Forbidden Island má pro tým dobrodruhů jasnou misi, ale čas u ní neúprosně běží - při návštěvě Zakázaného ostrova musejí získat čtyři relikvie a vrátit se vrtulníkem dřív, než se celý ostrov potopí i s nimi.

„Mezi oblíbené kooperativní a rychlé hry patří například i karetní hra Bandido,“ doplňuje David Odehnal.

Příběhové hry zase hráče vtáhnou do rozmanitých a komplexních světů, ve kterých volby a činy ovlivňují výsledek hry. „Hráči se chtějí do hry víc ponořit a ne jen posouvat figurky po desce,“ zdůvodňuje popularitu příběhových her David Odehnal. Příkladem těch oblíbených jsou Gloomhaven nebo Betrayal at House on the Hill.

Hranice mezi deskovými hrami, tedy těmi s hracím plánem, a obecně stolními hrami už přitom nejsou jasně viditelné. Řada moderních her se totiž pohybuje na pomezí a kombinuje řadu různých prvků, včetně různých skládaček z dílů, karet, figurek a kostek.

Jedním ze současných trendů je kombinace deskových her s technologiemi, například s aplikacemi v mobilních telefonech. „Hráči tak dostávají nový zážitek, kde tradiční deskovka dostává digitální rozměr,“ uvádí David Odehnal, jednatel společnosti HRAS.

Například ve hře Pán prstenů: Putování po Středozemi aplikace při posouvání hrou postupně rozvíjí mapu, přidává monstra-nepřátele. Za zmínku stojí i titul Panství hrůzy, při které se hráči vtělí do role vyšetřovatelů postupujících mapou, kterou opět rozvíjí aplikace.

Budoucnost deskových her se bude pravděpodobně ubírat několika směry. Jedním z nejvýraznějších trendů bude postupné stírání hranic mezi tradičními hrami a digitálními technologiemi.

Na významu také nabere ekologický aspekt výroby, kdy vydavatelé budou muset reagovat na rostoucí poptávku po udržitelných variantách. Téma ekologie ostatně mezi hráči rezonuje už nyní. „Výrobci se snaží používat recyklované materiály a udržitelné postupy při výrobě,“ říká Odehnal.

Významným faktorem se stává i otázka přístupnosti - zaměření na vytváření her, které budou přístupné i pro hráče s různými omezeními.

Lze předpokládat, že neustane zájem o hry založené na vzájemné spolupráci, na druhé straně však také o ty určené pro jednoho hráče. „Sólo hry tvoří jen menší část trhu s deskovými hrami, ale jedná se o žánr, který si získává stále více příznivců, protože nemusíte nikoho ke hře přemlouvat,“ konstatuje David Odehnal.

Oblíbené hry pro jednoho jsou například Citrusy, Strato, Velkoměsto a Nebe v plamenech. „Sám se sebou“ si lze zahrát také většinu kooperativních her, protože jejich pravidla umožňují i tuto variantu.