Kim může čekat pozvánku i bombu. Trump ale neznejišťuje jen diktátory

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Předchází vás pověst, že jste tvrdá vyjednavačka,“ složil Donald Trump poklonu Ursule von der Leyenové, když se poprvé osobně potkali během ekonomického fóra v Davosu v lednu 2020. V jeho hlase byl cítit respekt člověka, který prožil většinu života v prostředí byznysu.

Šéfka Evropské komise si mohla chvíli myslet, že snad nastolila funkční vztah s klíčovým euroatlantickými spojencem, o němž se traduje, že neumí se silnými ženami jednat. Jenže v té době už mělo vedení EU i samotné Komise svoje zkušenosti s Trumpovým stylem vlády.

Prezident v roce 2018 překvapil členské státy Unie, když bez varování uvalil vysoká dovozní cla na evropskou ocel a hliník. Později ve stejném roce, v momentě úporných snah vyjednavačů dosáhnout za stolem ústupků ze strany Američanů, ještě zvýšil sázku. Pohrozil uvalením obdobných tarifů na „domácí zlato“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ evropská auta prodávaná v Americe.

Pokaždé přitom Trump ignoroval instituce a principy spolupráce v Unii. „Svoje požadavky sděloval tomu, s kým právě mluvil,“ definoval to pro Seznam Zprávy diplomatický zdroj z Bruselu. Například zrušení možné digitální daně, o které se tehdy debatovalo mezi národními vládami v Evropě, žádal Trump po Britech, ačkoli v té době už nebyli členy Unie.

Okolí von der Leyenové se proto připravuje na opětovnou éru překvapování. A to ať už jde o obchod, regulaci digitálních firem, nebo podporu Ukrajiny. Tarify a cly hrozí Trump znovu a o ruské válce na Ukrajině říká, že ji ukončí okamžitě, až převezme moc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aniž by sdělil, jak přesně.

Na světě existuje jen hrstka lidí, kteří tuší, co se honí v hlavě Si Ťin-pchinga. Vše ostatní jsou jen odhady. A to i v případě otázky, koho by si přál vidět v čele Spojených států. Oficiální preference si nechal pro sebe.

Spousta komentářů naznačovala, že Si Ťin-pchingovi by mohlo vítězství Donalda Trumpa vyhovovat. Jenže…

Hlučná a nepředvídatelná osobnost Donalda Trumpa je něco pro Čínu. Třeba by se Trump mohl zříct přátel Tchaj-wanu i Japonska. Anebo také nemusel. Na jednu stranu neřízený Trump v čele nejmocnější demokracie světa znamená chaos a posiluje čínské prosazování alternativy ke světovému řádu, kterému USA momentálně vévodí.

Na stranu druhou Trumpovy příští kroky nedokázali odhadnout ani jeho nejbližší ministři. Jak by si asi vedli Číňané?

„Více než cokoli jiného je Trump nepředvídatelný a nesvázaný politickými precedenty nebo závazky, které mohl učinit v minulosti, nebo dokonce před několika dny, hodinami či minutami,“ píše ve své úvaze Richard McGregor z Lowy Institute.

Americko-čínské vztahy v době Trumpova prvního mandátu se vyznačovaly zejména konfrontací. I tentokrát sliboval republikán tvrdý přístup. Možná i proto mu Si ve své gratulaci připomněl, že obě země „těží ze spolupráce a tratí na konfrontaci“. Peking a Washington podle něj musí najít způsob, jak spolu vyjdou.

Kim Čong-un si týden před americkými volbami řekl o pozornost, když nechal po téměř roční pauze provést další test mezikontinentální balistické rakety. Zbraň potenciálně ohrožující i Spojené státy KLDR vůbec poprvé otestovala v době, kdy byl prezidentem Donald Trump.

Mezi Trumpem a Kimem tehdy došlo k ostré výměně výhrůžek. V následujících letech se ale Trump s diktátorem třikrát setkal, začal si s ním vyměňovat dopisy a dodnes oslavuje, jak dobrý spolu mají vztah.

Zvolený americký prezident letos v kampani prohlásil, že se mu po Kimovi „stýská“, a naznačil tak, že by jednání mohla pokračovat. Ta předchozí nicméně žádnou konkrétní dohodu nepřinesla.

Kim sice pozastavil testy raket, ale o denuklearizaci nemůže být řeč. Čile pokračoval i vývoj mezikontinentálních raket, o čemž ostatně jasně vypovídají i zmiňované testy. V roce 2017 se totiž raketa udržela ve vzduchu asi 40 minut, zatímco při posledním testu rekordních 85 minut.

Je otázkou, jestli z případného dalšího jednání může vzejít i něco víc.

Server Politico například loni s odkazem na anonymní zdroje napsal, že Trump zvažuje nabídnout Kim Čong-unovi ústupek od požadavku denuklearizace (tedy zbavení se stávajících jaderných zbraní) a uvolnění sankcí výměnou za to, že KLDR už nebude vyvíjet další jaderné zbraně.

Na druhou stranu se ale v posledních letech objevily i zprávy poukazující na Trumpovu naprostou nepředvídatelnost.

Podle knihy novináře Michaela Schmidta měl Trump v době nejvyššího napětí svým poradcům navrhovat možnost vojenského útoku USA na KLDR, a dokonce se ptal, zda by bylo možné na Severní Koreu shodit jadernou bombu. Podle knihy spisovatele Boba Woodwarda byla situace tak vyhrocená, že tehdejší ministr obrany James Mattis spal oblečený a nechal si nainstalovat poplašná světla i do koupelny, aby se mohl v případě severokorejského útoku okamžitě připojit ke konferenci.

Kim Čong-un tedy se zvolením Trumpa může doufat v další summit a možná i nějaký ústupek, ale zároveň si nemůže být ničím jistý.

Ruský prezident Vladimir Putin se dříve s úsměvem na tváři nechal slyšet, že jeho favoritem byl někdejší prezident Joe Biden, ale protože již nekandiduje, sarkasticky navrhl podpořit Kamalu Harrisovou. Jako hlavní důvod uvedl její „nakažlivý smích“.

Stejný přístup zastává i po volbách, kdy Kreml sice oznámil připravenost k jednáním s Trumpem, gratulaci ovšem nyní podle svých slov neplánuje posílat. Vysocí představitelé Kremlu, ruské vlády a ministerstva zahraničí nicméně podle serveru The Moscow Times v soukromí vyjadřují opatrný optimismus.

Ani jeden z kandidátů nenabízel mnoho příslibů zlepšení vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy, které jsou nejhorší od studené války.

Pro výpočty Moskvy byl nicméně v tuto chvíli zásadní přístup kandidátů k pomoci Ukrajině a v tom si alespoň na první pohled přilepšila. Od Harrisové se očekávala pokračující pomoc napadené zemi, což by Rusku zkomplikovalo jeho válečné tažení, které trvá už téměř tři roky.

Trump na druhé straně naznačil, že chce jednat o ukončení konfliktu, případně o zrušení sankcí vůči Rusku. Už dříve navíc předeslal, že by Spojené státy neměly povinnost bránit spojence v NATO, kteří neplní své výdaje na obranu. Dodal, že Rusko si s takovými státy může „dělat, co sakra chce“.

Zpochybnil tím tak hlavní princip organizace, na niž ruský prezident opakovaně útočí. V neposlední řadě se Trumpovy postoje potkávají i s ideologií, kterou Kreml utahuje ve své zemi, včetně útoků na LGBT lidi a posilování tradičních hodnot.

Svou roli hraje i osobní vztah politiků. Trump je známý svým obdivem k ruskému prezidentovi, který neskrýval během jejich setkání i pravidelných telefonátů při jeho prvním mandátu.

O tom, že by ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v Bílém domě viděl raději současnou viceprezidentku Kamalu Harrisovou, není pochyb. Přesto poté, co Donald Trump ovládl americké prezidentské volby, ukrajinská hlava státu rychle přispěchala s gratulací.

„Měl jsem vynikající telefonický rozhovor s prezidentem Trumpem a poblahopřál jsem mu k historickému a rozhodujícímu vítězství, které umožnila jeho působivá kampaň,“ napsal Zelenskyj na platformě Telegram. „Dohodli jsme se, že budeme udržovat úzký dialog a posilovat naši spolupráci. Silné a neochvějné vedení USA je pro svět a spravedlivý mír zásadní,“ dodal.

Zvolení Donalda Trumpa ovšem Ukrajinu jednoznačně vrhá do nejistoty.

Není tajemstvím, že v Kyjevě před volbami panovalo napětí a zaznívaly obavy, že Trumpův návrat by mohl ohrozit podporu ze strany USA, která je pro Ruskem napadenou zemi naprosto klíčová.

Republikán v minulosti americkou pomoc kritizoval a Zelenského označil za „obchodníka“, který se snaží přesvědčit Washington, aby jeho armádě poskytl zbraně a financování. V jednom ze svých výroků mu dokonce společně s americkou hlavou státu připsal zodpovědnost za ruskou invazi na Ukrajinu, aniž by zmínil ruského prezidenta.

Po zářijovém setkání v New Yorku sice Trump ubezpečil, že navzdory rozdílným postojům se Zelenským udržuje velmi dobré vztahy, záhy ovšem připomněl, že ty má i s Vladimirem Putinem.

Trump tvrdí, že právě díky tomu by se mu mohlo podařit vyjednat na Ukrajině mír. Mnozí se ovšem obávají, že jeho mírové návrhy by nebraly ohledy na to, co požaduje Kyjev, a mohly by obsahovat pro něj nepřípustné teritoriální ústupky.

To video se stalo hitem, kdyby ale mohl vrátit čas, Mark Rutte by v něm zřejmě nejradši nefiguroval. Kamera v prosinci 2019 zachytila skupinku politiků včetně tehdejšího nizozemského premiéra, jak na recepci v Londýně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ u příležitosti výročí založení NATO –⁠⁠ pomlouvají Donalda Trumpa.

Záběry se ještě téhož dne dostaly ven a americký prezident se urazil. Trump zrušil závěrečnou tiskovou konferenci, o Ruttem a kanadském premiérovi prohlásil, že jsou to „skety“, a spěšně odletěl ze země.

Donald Trump patří mezi muže, kteří si hříchy svých –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ domnělých či faktických –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nepřátel pamatují. A právě Trumpa bude Rutte ve své nové funkci generálního tajemníka Severoatlantické aliance potřebovat jako nikoho jiného.

Členské země Aliance podporují Ukrajinu, většinu zbraní, kterými se země brání brutální ruské agresi, ale dodali Američané. Bez nich není Ukrajina schopná dlouhodobě Rusku odolávat.

Klíčové jsou ale americké zbraně, systémy a velení také pro samotnou Alianci. Pokud by se USA rozhodly neúčastnit vojenské akce NATO a nechaly by doma svoje lidi a techniku, akce by byla v zárodku ochromena.

Donald Trump zpochybňuje obojí. Pomoc Ukrajině, a tedy zbraňové dodávky, chce ukončit ihned, jakmile bude opět sedět v Bílém domě. Letos na jaře pak vyděsil alianční země prohlášením, že těm, které „neplatí“ na svoji obranu, USA nepřijdou na pomoc v případě napadení.

Minimální výdaje na obranu, které si Aliance stanovila jako dvě procenta HDP daného státu, dosud platila menšina členů NATO. A ačkoli se Evropané už chytili za nos kvůli válce na Ukrajině, dohnání let, kdy byli černými pasažéry v obraně, nějakou dobu potrvá. A po tuto dobu bude šéf NATO Mark Rutte potřebovat součinnost amerického lídra.

Funkci nizozemského premiéra držel Rutte přes 13 let, což je rekord v historii země. Předchází ho pověst skvělého vyjednavače, který umí dosahovat kompromisů tam, kde ostatní selhávají. Po Trumpově vítězství se mu budou přesvědčovací schopnosti velmi hodit.

Komu fandil v amerických prezidentských volbách nejvyšší íránský vůdce Alí Chameneí, není úplně jasné. Donald Trump určitě znamená, že Spojené státy zaujmou vůči jeho zemi tvrdší postup.

Právě on během svého mandátu jednostranně vypověděl mezinárodní dohodu o kontrole íránského jaderného programu, známou pod zkratkou JCPOA, a uvalil na teokratický režim další sankce.

Chameneí se nicméně doma spoléhá na podporu konzervativců a svým způsobem by mu Trumpův zvýšený tlak mohl vyhovovat, aby pokračoval ve své rétorice o „velkém satanovi“. Minulost už ukázala, že íránský režim se podobně jako ruský dokáže vypořádat se sankcemi a udržet se i v těžké ekonomické situaci u moci.

Web NBC News v létě napsal, že americké zpravodajské služby se domnívají, že zatímco Rusko podporuje Trumpa, Írán naopak Harrisovou. Argumentují i údajnou vlivovou operací Íránu v roce 2020, která měla poškodit Trumpovu kandidaturu. Operaci, jež spočívala v zasílání výhrůžných dopisů demokratickým voličům na Floridě, měl osobně posvětit sám Chameneí.

Izraelský premiér se dlouhodobě nijak netajil tím, že Donald Trump by mu vyhovoval více než Kamala Harrisová. Demokraté ho dokonce obviňovali, že se snažil prezidentské volby ovlivnit tím, že eskaluje konflikt s libanonským Hizballáhem a s Íránem. Chaos a násilí v regionu pak Trumpovi měly umožnit argumentovat, že se svět pod Bidenovým (čili demokratickým) vedením vymyká kontrole.

Netanjahu ví, že mu Trump nechá volné ruce jak v Pásmu Gazy, tak i v Libanonu a na Západním břehu Jordánu. Ze strany Kamaly Harrisové naopak zaznívala slova o přílišném utrpení palestinských civilistů. Po zabití vůdce teroristické organizace Hamás Jahjá Sinvára řekla, že nastal čas na dohodu o příměří a propuštění rukojmích.

Trump nebude rozhodně Netanjahua nutit k dvoustátnímu řešení konfliktu ani podmiňovat dodávky zbraní dodržováním lidských práv. Muže navíc spojují justiční kauzy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ oba čelí hned několika obviněním –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a jejich odpůrci je považují za hrozbu pro demokracii.

„Jestli Donald Trump vyhraje, otevřeme několik lahví šampaňského,“ prohlásil už před volbami premiér Viktor Orbán. Politik, který vládne v Maďarsku pevnou rukou a poslední roky oklešťuje možnosti opozice a svobodu médií, se netají tím, že je velkým fanouškem republikánského kandidáta.

Jen letos už za ním byl dvakrát. Naposledy v červenci, kdy podnikl „mírovou misi“ do Kyjeva, Moskvy, Pekingu a nakonec na Floridu do Trumpova sídla. Ve středu byl mezi prvními zahraničními státníky, kteří Trumpovi gratulovali.

Šampaňské může Orbán otevřít na summitu tzv. Evropského politického společenství v Budapešti, který se koná ve čtvrtek. Schůzku si maďarský vůdce vykládá jako příležitost ke sjednocení. Pro Orbána a jeho systém znamená Trumpova výhra povzbuzení a silného spojence v politice ustupování agresivnímu Rusku.

Opačný postoj než Orbán má k Trumpovi polský premiér. V zemi panuje znepokojení kvůli Trumpově nelibosti vůči další podpoře Ukrajiny, s čímž jsou spojené obavy o bezpečnost.

Donald Tusk kritizoval Trumpa v minulosti, už když byl ve funkci předsedy Evropské rady. „Při pohledu na nedávná rozhodnutí prezidenta Trumpa by člověka mohlo dokonce napadnout: Pokud máte takové přátele, proč byste potřebovali nepřátele?“ prohlásil v roce 2018 v reakci na Trumpovu zahraniční politiku. O rok později o něm mluvil jako o prvním americkém prezidentovi, který usiluje o rozpad Evropské unie.

Po usednutí do premiérského křesla pak Tusk řekl, že by Trumpův návrat do úřadu představoval hrozbu pro bezpečnost Polska a Evropy a také pro budoucnost NATO. Nyní už znovuzvoleného prezidenta USA nazval politikem s proruským a protiukrajinským cítěním.

Polsko má se Spojenými státy tradičně silné spojenecké vazby a do velké míry na vůli a ochotě Washingtonu závisí bezpečnost země a efektivita odstrašování Ruska. V Polsku jsou tisíce amerických vojáků, důležitá vojenská technika a Američané jsou garantem bezpečnosti země.

Na Washington v minulých letech sázela silně hlavně vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) a také prezident Andrzej Duda. Když byl Trump v Bílém domě, konzervativci se snažili o co nejtěsnější vztahy a objevil se i plán vybudovat v zemi základnu Fort Trump.

Zatímco před čtyřmi lety Duda čekal s gratulací Joeu Bidenovi až do ledna, Donaldu Trumpovi věnoval několik radostných tweetů už bezprostředně po americké volební noci. A poslanci PiS v Sejmu skandovali Trumpovo jméno.

I Duda nakonec kvůli válce za polskými hranicemi našel s Bidenovou administrativou společné slovo. S možným návratem Trumpa do Bílého domu ovšem polský prezident začal taktizovat. S republikánem letos povečeřel v newyorské Trump Tower (více zde) a měl se s ním v září setkat i na akci polských krajanů v Pensylvánii, jejichž hlasy budou ve volbách důležité. Z akce nakonec sešlo.

Za to šéf Dudova prezidentského kabinetu se zúčastnil Trumpova nominačního sjezdu. Ministr zahraniční Radosław Sikorski ke vztahům Dudy a Trumpa uvedl, že mohou být přínosné, protože Polsko by mělo udržovat komunikační kanály s oběma stranami.

Postoj německé vlády k americkému souboji mezi tím, co ztělesňuje Kamala Harrisová, a politikou Donalda Trumpa nejlépe symbolizuje zřejmě poslední evropská cesta současného šéfa Bílého domu.

Biden totiž v říjnu vyrazil právě do Berlína, kde obdržel nejvyšší státní vyznamenání. Německo označil za „nejbližšího a nejdůležitějšího ze spojenců“ a pochválil i spolkového kancléře Olafa Scholze. Vztah obou přitom začal nejistě.

Když Scholz v únoru 2022 jako čerstvě jmenovaný nástupce Angely Merkelové dorazil do Washingtonu, od Američanů se dozvěděl o bezprostřední hrozbě ruské invaze na Ukrajinu. Postoj Berlína byl ale vůči Moskvě důvěřivější, tedy jen do doby skutečného ruského útoku.

Scholzův obrat vůči Rusku pak Německo s USA sblížil. Obě země platí za největší dodavatele pomoci Ukrajině.

Trumpa letos Scholz zkritizoval za výrok o tom, že pokud evropské země nedodrží cíl NATO ve výdajích na obranu, Spojené státy nepřijdou Evropě v případě invaze ze strany Ruska na pomoc. Moskvu by prý v takové situaci ještě povzbudil. Kancléř Trumpa sice nejmenoval, ale prohlásil, že relativizace hlavního principu NATO je neodpovědná a nebezpečná.

Scholzova vláda se teď rozpadá, Německo zřejmě čekají předčasné volby a Trumpova výhra kancléřovu pozici ještě komplikuje. Německá veřejnoprávní stanice DW podotýká, že Berlín se na Trumpův návrat do Bílého domu vůbec nepřipravil, spoléhal hlavně na demokraty.

Teď bude muset navázání plnohodnotných vztahů – zdá se – počkat až na novou německou vládu, která by mohla vzejít z jarních voleb. Favoritem je CDU pod vedením konzervativce Friedricha Merze.

V této souvislosti stojí za připomenutí, že Trump během svého prvního mandátu poslal do Berlína jako velvyslance zahraničněpolitického jestřába a komentátora Fox News Richarda Grenella.

Ten v úřadu vzbuzoval kontroverze, protože se snažil přímo úkolovat Berlín a také prohlásil, že chce v Evropě posílit konzervativní scénu. To bylo ale v době Angely Merkelové, která sice vedla CDU jako Merz, ale přece jenom neplatila za tak konzervativní političku.