Článek
Norské fondy, fond Nadace Alfreda Nobela, Nadační fond univerzity Yale anebo Kanadský penzijní plán. Patří mezi největší správce aktiv na světě, které živí už několik generací penzistů nebo dekády výzkumu. Čím mohou inspirovat?
Na začátku byly objev ropy v Norsku, dědictví po vynálezci dynamitu Alfredu Nobelovi nebo štědré dary absolventů Yaleské univerzity. Kdyby peníze z pozůstalosti či z nerostného bohatství šikovně nezhodnotily ve fondech, patrně by z nich dnes nezbylo nic – podobně jako z českého privatizačního fondu.
Z něj všechny vlády postupně vybíraly, až nezbylo nic. Poslední zářez provedla vláda Andreje Babiše, aby mohla přilepšit důchodcům.
Naopak ve fondech, jako jsou ty Norské či Nobelovy, zhodnocují stovky portfolio manažerů peníze jako perpetuum mobile. „Cílem u všech není vydělat co nejvíce peněz v jednom roce, ve dvou letech, 10 letech, ale zachovat majetek pro co nejdelší období. Jejich investiční horizont je nekonečno,“ říká v podcastu Ve vatě analytička One Family Office Anna Píchová.
Každý z fondů má svůj vlastní model investování. Přesto, že mají ve správě stovky miliard, mohou sloužit jako inspirace i pro drobné investory, a to ve třech aspektech. Investují dlouhodobě, do široké palety nástrojů a vybírá se z nich v rozumné výši.
Kdo umí vybírat, má nekonečnou rentu
Fond Nobelovy nadace začal v roce 1901 fungovat v dnešních penězích s pěti miliardami korun. Švédský vynálezce si přál, aby šly peníze do bezpečných cenných papírů, to byly tehdy například dluhopisy kryté zlatem. Když však hodnota fondu v čase klesala, musela se strategie proměnit.
V současné době tvoří velkou část portfolia akcie firem, které nejsou veřejně obchodované, tzv. private equity nebo hedgeové fondy. Dluhopisy tvoří 18 procent portfolia. Zhodnocení se v posledních letech osciluje kolem 10 procent.
Na výplatu renty nobelistům spotřebuje nadace, která má nyní pod správou 13,3 miliardy korun, zhruba 3,5 procenta celkové hodnoty majetku nadace. To je podle Píchové jedna z věcí, kterou se může inspirovat i malý investor. „Pokud se z portfolia vybírá nějakých tři až pět procent, mělo by to doručovat nekonečnou rentu,“ říká. Portfolio se takto totiž dokáže samo obnovovat.
Průkopníci z Yale
Model Yaleské univerzity je průkopnický do značné míry díky jeho nejslavnějšímu portfolio manažerovi Davidu Swensenovi, který za 35 let kariéry dokázal doručovat průměrný výnos 13,5 procenta.
Do portfolia začal zařazovat i private equity fondy, které investují do soukromých společností, které nejsou obchodovány na burze. Většinou fond nějakou firmu koupí, řídí, spravuje ji, a až ji zhodnotí, tak ji prodá. Swensen nakoupil i venture kapitálové fondy, které se zaměřují na mladé firmy, a taky hedgeové fondy.
Strategie Yaleského nadačního fondu, který spravuje 41 miliard dolarů, je rizikovější než „u Nobelů“. Ale protože nejsou cílem firmy z burzy, není denní kolísání jejich hodnoty tolik vidět.
I harvardská univerzita investuje. „Harvard je oproti Yale smutný příběh. Často se v posledních letech měnili portfolio manažeři. Harvardu bývají vyčítány náklady na řízení a výsledky nejsou úplně dobré. V posledních 10 letech se jejich portfolio zhodnotilo jenom o nějakých 5,3 procenta.“
Tyto investice jsou otevřeny kvalifikovaným investorům, od určité výše majetku, inspirace se pro běžného investora hledá těžko. Ale jedno kopírovat lze. „Dlouhodobá vize a držení je strategie, která funguje,“ uvažuje Píchová.
Jak se investuje pro norské důchodce?
Norský penzijní fond byl otevřen v roce 1996, mimochodem až tři dekády poté, co Norové začali s těžbou ropy. Jde o vůbec největší fond na světě, který investuje do akcií.
„Mají 72 procent všech prostředků zainvestováno v akciích na veřejně obchodovaných trzích, všude po světě, ale neinvestují do norských firem, aby se diverzifikovali. Nějakých 25 procent je v dluhopisech a v nástrojích peněžního trhu a malou část portfolia, necelé dvě procenta, tvoří nemovitosti a 0,1 procenta je v obnovitelných zdrojích,“ shrnuje Anna Píchová.
Portfolio má objem přes 1,7 bilionu dolarů. „Jejich strategie je investovat do velkých akcií, mají Microsoft, jehož jsou největším akcionářem, Apple, Nvidii, Alphabet, Amazon, Metu. Do první desítky se dostal i tchajwanský Semiconductor a evropské Novonordisk a ASML,“ vyjmenovává analytička. Obdobné diverzifikace mohou podle ní drobní investoři docílit jednoduše skrze ETF.
Dlouhodobý výnos za celou existenci fondu je poměrně nízký, 6,3 procenta. Ve fondu je i česká stopa, a to ve formě akcií Komerční banky nebo Monety, v minulosti i Kofoly. „Norové“ dají ve výběru firem na ESG kritéria, v září kvůli nim z portfolia vyškrtli zbrojaře General Dynamics.
Kanadská inspirace
Zhruba pětinu výnosů norských fondů vyčerpá norský státní rozpočet. „Nicméně jsou tam pravidla, aby se to nezvrtlo a aby ten majetek, ta hodnota byla zachována hlavně pro budoucí generace, až ropa jednou dojde,“ podotýká Píchová.
Taky Kanadský penzijní plán slouží pro výplatu důchodů a pravidelně do něj přitékají peníze z důchodových odvodů. „Za posledních 10 let zhodnotil o 9,2 procenta ročně v průměru, což je poměrně solidní na jeho velikost, protože je v něm nějakých 645 miliard dolarů,“ rekapituluje Píchová.
Oproti norskému fondu, který se drží indexů, jsou kanadské penzijní fondy aktivním investorem. „Spravují zhruba 30 procent akcií, mají také docela dost private equity, zhruba 13 procent jsou kreditní investice, zhruba osm procent portfolia je v nemovitostech a dalších osm procent v infrastrukturních projektech. Rozložení toho portfolia je inspirací,“ míní analytička.
Podcast novinářky Markéty Bidrmanové a jejích hostů z řad investorů a odborníků.
Poslechněte si konkrétní rady na téma investic, inflace, úvěrů nebo hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.
Trojnásobný vítěz ankety Podcast roku v kategorii Byznys a osobní finance.
Nový díl každý čtvrtek na Seznam Zprávách.