Slučovat školy? Zlepšit vzdělávání a ušetřit jde i jinak, říkají odborníci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O zefektivňování českého školství mluví vláda od loňska prakticky neustále. Hlavně k úsporám teď míří i aktuální návrh Ministerstva školství na slučování škol, které mají méně než 200 žáků. Samostatně budou moct i nadále fungovat školy jen v obcích, kde žádná jiná není. Podrobnosti plánu jsme popisovali v minulém článku.

Odborníci ale navrhují jiné řešení, které by mohlo přinést jak úspory, tak především zlepšení škol po celé republice. Namísto prostého slučování by mohla vzniknout nad školami na úrovni obcí s rozšířenou působností instituce, která by dohlížela nad jejich efektivním a kvalitním fungováním.

Tento návrh zpracovalo Partnerství pro vzdělávání 2030+, platforma, která sdružuje organizace zabývající se školstvím a snažící se o jeho zlepšení. Podporu má od zapojených organizací, jako je Asociace ředitelů základních škol nebo Učitelská platforma.

„Skutečně má smysl, aby v rámci skupin škol v území fungovala sdílená správa v nepedagogické i pedagogické oblasti. Mají fungovat jako koordinovaný celek a nemusí mít ani všechny právní subjektivitu. Školy ale nadále mají působit ve své budově a ředitel se má věnovat hlavně pedagogickému vedení,“ popisuje Vladimír Srb z Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Důležité je zmínit, že na rozdrobenost českých škol doplácí děti. A ve výsledku je tedy v sázce i budoucnost Česka. Podle mezinárodního šetření PISA z roku 2022 stojí za polovinou rozdílů ve výsledcích dětí v matematice právě rozdíl v kvalitě škol. Průměr OECD je přitom na úrovni 32 procent.

V jednotlivých regionech vstupuje do hry samozřejmě rozdílná místní situace. Horší výchozí podmínky mají například školy v místech, kde velká část obyvatel řeší existenční problémy, jako jsou exekuce nebo nedostupné bydlení.

Jak ale ukazují analýzy PAQ Research, lepších výsledků dosahují děti tam, kde se zřizovatelé starají o relativně větší počet škol a žáků.

Z tohoto pohledu zaostáváme za úspěšnými vzdělávacími systémy v Evropě. Český zřizovatel, tedy u základních škol nejčastěji obec, má pod sebou průměrně 1,4 ZŠ, v Estonsku ale spravuje zhruba 6,8 školy, v Nizozemsku 5,5.

„Pokud nechceme jít cestou násilného slučování obcí jako ve Finsku a Estonsku, tak je místní školská správa jedinou cestou, jak zajistit doručování reforem ze strany státu do škol, ušetřit na jejich provozu a zároveň zlepšit kvalitu všech škol,“ doplňuje analytik PAQ Research Karel Gargulák.

Slučování škol, jak ho navrhuje Ministerstvo školství, předpokládá, že se uspoří především díky sdílení nepedagogické práce. Na více škol by tedy stačilo třeba méně administrativních pracovníků nebo i ředitelů, než když má každá škola vlastní.

Asociace ředitelů základních škol ale upozorňuje, že se pravděpodobně pouze povinnosti přesunou na větší školu. Sice ubyde jeden ředitel ze sloučené školy, asociace se ale obává, že zbývající ředitel bude muset stejně vykonávat funkce obou ve spolupráci s vedoucím učitelem odloučeného pracoviště.

Na druhou stranu nová úroveň školské správy, jejíž vytvoření podporují Partnerství pro vzdělávání 2030+ nebo PAQ Research, předpokládá, že na každé škole ředitelé zůstanou. Nad nimi ale vznikne na úrovni obce s rozšířenou působnosti příspěvková organizace, která jim pomůže od byrokracie a nepedagogické práce a zároveň dohlédne na kvalitu.

Jak konkrétně? V současném vzdělávacím systému neexistuje žádný převodník mezi změnami přijatými centrálně a školami. Například tedy bude velmi složité přenést do praxe každé školy modernizovaný rámcový vzdělávací program, podle kterého budou muset školy za tři roky začít učit. Bude záležet na každém řediteli, jak se toho chopí.

Uvažovaná nová školní instituce by ale přímo v místě mohla se změnami pomoct každé škole a také dohlédnout na to, že se bude dodržovat státní zadání.

Ředitelé by také podle návrhu odborníků měli mít daleko více času na skutečné pedagogické řízení školy. Zatímco v nejlepších vzdělávacích systémech v zahraničí tomu věnují 50 až 80 procent svého času, v Česku třikrát až čtyřikrát méně, protože se musí zabývat byrokracií nebo správou majetku.

„Hlavním úkolem ředitele má být pedagogické vedení sboru. Profesionální místní školská správa pak pečuje o to, aby jednotlivé školy měly dostatek času, prostoru a autonomie pro zajištění maximální kvality své výuky. Zajišťuje také to, že všechny školy bez výjimky jsou odborně vedeny k pedagogické spolupráci, sdílení nejlepší praxe a zlepšování učení každého dítěte,“ dodává Srb.

A dá se očekávat také úspora. Do nového systému by tedy stát nemusel investovat, zaplatil by se sám. I relativně malé sdílení činností mezi sdruženými školami by mohlo přinést úsporu 1,87 miliardy korun, a to díky přenesení finančního a mzdového účetnictví nebo sdílení správy a údržby školních budov. Pro více škol by tedy pracovala jedna účetní nebo správce, místo aby každá škola měla vlastní.

Ušetřené náklady by se daly podle výpočtů PAQ Research použít na financování až dvou tisíc odborných pozic zaměřených na pedagogický rozvoj škol. Tedy hlavní účel každé školy.

Mimochodem stejně jako v případě škol běží podobná debata i ohledně fungování obcí. Tedy jak nejlépe řešit obrovskou rozdrobenost řízení Česka, na kterou doplácí všichni. Ministerstvo vnitra letos prosadilo institut společenství obcí, v rámci nichž se mohou nezávislé obce spojovat do větších celků a sdílet činnosti, které jinak malé obce vykonávají jen obtížně kvůli omezeným zdrojům.

Jednou z nich je právě oblast školství. Ministerstvo vnitra proto i v připomínkovém řízení k novele, která má mimo jiné uzákonit minimální velikost školy, kritizuje, že Ministerstvo školství s touto novou možností ve svém návrhu neoperuje. A navrhuje, aby se společenství obcí v novele objevila, a mohla tak pro své školy přímo zaměstnávat nepedagogické pracovníky.

Podle informací Seznam Zpráv probíhají jednání s Ministerstvem školstvím o pilotním projektu navržené školní správy. Ministerstva jsme se na vyzkoušení tohoto modelu ptali, do vydání textu ale úřad nereagoval.