Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hlavní patron české země svatý Václav, jeho babička svatá Ludmila, Jan Nepomucký, Anežka Česká nebo Cyril a Metoděj. Blahoslavení Hroznata či Karel I. Svatých a blahoslavených, kteří mají aspoň malý vztah k Česku, je několik desítek. Nejvíce světců má katolická církev, ale ty svoje mají například i pravoslavní.
Seznam blahořečených a svatořečených není nic historicky uzavřeného a postupně se rozrůstá. Aktuálně má Česko několik kandidátů, ale konečné slovo patří Vatikánu, který si mnohdy dává na čas. Například u Anežky České trvalo více než sto let, než byla povýšena na svatou.
Magazín Seznam Zpráv
Cestování | Jídlo | Životní styl | Architektura | Historie
- Sklářský génius Janecký: Sebevětší úspěch mě nenaučil tolik jako chyby
- Hrajem! Deskové hry nejsou retro, naopak zažívají boom
- Byli jsme mimo, vzpomíná generál na listopad. Rozkaz: udržet klid a zbraně
- Boučková: Z radosti ze svobody jsem byla rychle vyléčena. I díky Havlovi
- Rudý krab v lázních. Cenu za architekturu získal karlovarský koncertní sál
Tatíček Moravy a modlitby za zázrak
Olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan byl výraznou osobností římskokatolické církve. „Mám, co jsem dal druhým,“ říkával. Muž, který žil v letech 1851–1923, je jedním z horkých kandidátů na nového českého blahoslaveného, což je předstupeň ke svatořečení.
Historici o něm říkají, že předběhl svou dobu. Podílel se na oživení poutních míst Velehrad a Svatý Hostýn a snažil se pomáhat nejchudším vrstvám. Jeho zásluhou také vznikla Česká katolická charita. I proto se mu někdy říkalo Tatíček Stojan nebo Tatíček Moravy.
V listopadu 1918 byl zvolen poslancem Národního shromáždění Československé republiky, stál u zrodu Československé strany lidové a v roce 1920 byl za tuto stranu zvolen senátorem.
Když po listopadové revoluci přijel poprvé do tehdejšího Československa papež Jan Pavel II., zamířil na Velehrad ke Stojanově hrobu. V tu dobu už měl Vatikán několik let na stole žádost příslušných hodnostářů o Stojanovo blahořečení. Po šesti letech papež uznal jeho heroické cnosti, což v roce 2016 potvrdil i jeho nástupce, papež František.
Ke Stojanovu blahořečení teď chybí ještě jeden krok, a tím je prokázání jeho zázraku, což je obvykle vyléčení těžce nemocného člověka. „Podle křesťanské nauky je to tak, že když se k němu pacient pravidelně modlí, aby se stal zázrak uzdravení, a skutečně se to stane, je to lékařsky ověřeno, je to uznáno za zázrak. Je to uzdravení na jejich přímluvu,“ vysvětluje Jaroslav Šebek z Historického ústavu, který se zabývá mimo jiné církevními dějinami.
Dodal, že lékaři musí skutečně potvrdit, že pacient byl víceméně v beznadějném zdravotním stavu a jeho uzdravení je nevratné. „Byla hlášena řada mimořádných vyslyšení, ale zatím žádný případ nebyl tak přesvědčivý, aby mohl být uznán Svatým otcem jako zázrak,“ konstatoval před časem na adresu pátera Stojana v knize Kněžské osobnosti pražský arcibiskup Jan Graubner.
A zatím se to nezměnilo. „Stále čekáme na zázrak na jeho přímluvu. Proto olomoucká arcidiecéze rozesílá modlitební obrázky, aby se lidé modlili právě k Antonínu Cyrilu Stojanovi,“ říká historik Šebek.
Zázraky papeže Jana Pavla II.
Ani úředně prokázaný zázrak ale ještě neznamená, že bude Antonín Cyril Stojan bezprostředně poté prohlášen za blahoslaveného. V církevní hierarchii nejsou stanoveny žádné termíny, kdy se tak má stát. Mnohdy záleží také na tom, jak dobré kontakty navrhující země má, nebo jak je kandidát populární.
Neobyčejně rychle byl například blahoslaven a následně blahořečen někdejší papež Jan Pavel II. Zemřel v roce 2005 a už o šest let později se stal blahoslaveným. Doloženým zázrakem se stalo vyléčení Francouzky Marie Simon-Pierreové, která tvrdila, že dva měsíce po papežově smrti se uzdravila z Parkinsonovy nemoci, jíž trpěl i papež, když se k němu modlila. Lékaři její uzdravení potvrdili.
Povýšen na svatého byl po pouhých třech letech, v roce 2014. K tomuto kroku bylo zapotřebí prokázat další zázrak. Ten doložila Floribed Mora Diazová z Kostariky. Podle webu církev.cz vystoupila žena v tiskovém středisku ve Vatikánu a vylíčila svůj příběh. Matku čtyř dětí na jaře 2011 propustili lékaři z nemocnice s tím, že nedokážou vyléčit výduť na jejím mozku, a předvídali jí měsíc života.
„Prosila jsem o pomoc Jana Pavla II.,“ svěřila se Diazová. „Stále jsem říkala: Jene Pavle II., ty, který jsi tak blízko Bohu, řekni Pánu, že nechci zemřít! Měla jsem strach zemřít, protože zde byly mé děti… Řekni prosím, že jestli zemřu, kdo se o ně postará? Byly pro mě moc důležité!“ Její prosba byla vyslyšena v den blahořečení Jana Pavla II.
„Nevím, jestli jeho blahořečení a svatořečení nebylo až příliš rychlé,“ podotýká ovšem historik Jaroslav Šebek. Připomíná, že už na papežově pohřbu v roce 2005 poutníci mávali cedulemi s nápisem Svatý hned. Šebek ale uznává, že byl nesmírně populární nejen mezi věřícími, ale i nevěřícími.
Připomíná také příklad Zdislavy z Lemberka, která byla prohlášena za blahoslavenou už v roce 1907 a za svatou až v roce 1995. Naproti tomu u Matky Terezy proběhl církevní proces také poměrně rychle: zemřela v roce 1997, blahoslavenou byla prohlášena roku 2003 a svatořečena byla v roce 2016.
Jak ale právě nevěřící mohou rozumět tomu, že nějaká zemřelá osoba provede zázrak a vyléčí na smrt nemocného pacienta – zvláště v silně ateistickém Česku? Historik Šebek, který je sám aktivní katolík, uznává, že v tuzemsku žije velká skupina lidí, která je k víře značně skeptická.
I tak je ale i od nevěřících slyšet, jak o těžce nemocných pacientech říkají: To je až neuvěřitelné, jak se z toho dostal. „Když má někdo velmi agresivní rakovinu, a pak se vyléčí, i jeho okolí to považuje za zázrak, a to vůbec nemusí být věřící,“ říká Šebek.
Lidé v beznadějném stavu jsou podle něj mnohdy ochotni věřit všelijakým nelékařským postupům, jen aby nezemřeli, upírají naději třeba i k různým léčitelům nebo šarlatánům. „Někdy jsou ochotni věřit téměř čemukoli, i ne zcela racionálním postupům,“ říká historik.
Svatořečení po mučednické smrti
U některých svatých ale nebylo zapotřebí doložit, že se stal zázrak na jejich přímluvu. Což se týká i českých patronů. „V raně křesťanských dobách ve středověku byli někteří prohlášeni za svaté proto, že byli mučedníci, že zemřeli mučednickou smrtí, což je příklad našich, řekl bych přemyslovských křesťanských mučedníků – svatého Václava a svaté Ludmily,“ uvedl Šebek.
Právě svatý Václav, jehož smrt si připomínáme 28. září, je obecně nejoblíbenějším svatým, ale podle Šebka také jedním z nejvíce zneužívaných světců. V protektorátu Čechy a Morava se okupantům hodil k tomu, aby tvrdili, že šlo o prozíravého panovníka, který už před tisíci lety pochopil nutnost spolupráce s Němci.
Nacisté dokonce zřídili speciální vyznamenání, Svatováclavskou orlici nebo přesněji Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, které vzniklo u příležitosti druhého výročí smrti Reinharda Heydricha.
Tímto vyznamenáním pak oceňovali nejen kolaboranty a loajální Čechy, ale také vědce, umělce a dělníky v továrnách. Pro některé se to stalo noční můrou a raději spáchali sebevraždu. Vyznamenání obdržely stovky lidí, naposledy ho museli někteří převzít 20. dubna 1945, v den narozenin Adolfa Hitlera.
Historik Jaroslav Šebek hovoří o svatém Václavovi jako o panovníkovi, který se snažil najít rozumnou, nikoli však podlézavou dohodu s našimi sousedy, postavit státnost na vyšších idejích a upevnit tím pozici země, aby mohla jít za jeho následovníků politicky vzhůru. Když ale v květnu 2000 jednala Poslanecká sněmovna o zákonu o státních svátcích včetně úmrtí svatého Václava, tehdejší premiér Miloš Zeman prohlásil:
„Tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem.“
Na jaře 2013 ovšem při prezidentské inauguraci čerstvě zvolený Miloš Zeman uctil relikvii svatého Václava položením květin. Vřelý vztah ke svatému Václavovi zprvu neměl ani Zemanův předchůdce Václav Klaus, později však také otočil.
Další čeští kandidáti na světce
Vedle zmíněného Antonína Cyrila Stojana má Česko ještě další kandidáty na blahoslavené a svaté. Na vypracováním některých expertních životopisů se podílel i historik Šebek. Patří mezi ně například pražský arcibiskup a kardinál Josef Beran, u něhož proces blahořečení začal už v roce 1998.
Dalším je jezuitský duchovní Adolf Kajpr, který po únorovém převratu v roce 1948 kritizoval komunistický režim. O dva roky později byl zatčen a v monstrprocesu odsouzen na dvanáct let do vězení, v němž v roce 1959 zemřel na následky srdečního záchvatu. Také u něj příslušné řízení na blahořečení začalo už před lety.
Do stejné kategorie patří faráři Václav Drbola a Jan Bula, kteří byli popraveni na základě vykonstruovaného procesu v souvislosti se známým případem v Babicích. Zastřelení tří funkcionářů KSČ v létě 1951 v oné jihomoravské vesnici tehdy využil komunistický režim k útoku na ideologické nepřátele včetně katolické církve.
Podle Jaroslava Šebka z Historického ústavu Akademie věd se ale nedá odhadnout, jak dlouho bude proces blahořečení a případně následného svatořečení trvat. Šebek zopakoval, že svou roli hraje i lobbing, tedy mít v Římě „svého“ člověka. Někdy se prý stane, že příslušná žádost zůstane ležet a nikdo ji neřeší.
V této souvislosti Šebek připomněl, jak jsou v posledních letech úspěšní Slováci. Poslední blahořečení je ještě čerstvé. Odehrálo se na konci srpna v areálu před bazilikou Panny Marie Sedmibolestné v slovenském Šaštíně-Strážích za účasti italského kardinála Marcella Semerara. Blahoslaveným se stal mučedník Ján Havlík. Tento slovenský bohoslovec zemřel v roce 1965 ve svých 37 letech na následky týrání v komunistických kriminálech.