Zprávy z bojiště: Rusové před protiútokem vyřadili Ukrajincům klíčovou zbraň

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na začátek zmiňme jen krátce probíhající „vzdušnou válku“ mezi Ruskem a Ukrajinou. Obě strany pokračovaly v úderech se srovnatelnou frekvencí: Rusko má stále převahu ve střelách a leteckém bombardování, drony z jedné i druhé strany ovšem létají přes hranice prakticky každý den – či spíše noc. Ukrajinská výroba je na takové úrovni, aby mohla na ruské cíle posílat několikrát za týden desítky strojů.

V noci na 18. září pak zaznamenaly ukrajinské bezpilotní prostředky jeden ze svých největších úspěchů. Podařilo se jim zasáhnout sklad munice v Tverské oblasti, u města Toropec.

Areál, který byl výrazně modernizován v roce 2018, měl podle tehdejšího náměstka ministra obrany Dmitrije Bulgakova vydržet i následky jaderného výbuchu. Záběry z místa ovšem naznačují, že popis činovníka, jehož mezitím zatkli za údajnou korupci, zřejmě buď nezachycoval parametry přesně, nebo došlo k závažnému porušení skladovacích standardů.

Přesuňme se ovšem k dění na frontě, které bylo z ukrajinského hlediska podstatně méně úspěšné. Kyjevská armáda zůstává obecně v defenzivě a navíc si v ní nevede na několika místech příliš úspěšně. Důvody jsou různé, včetně dlouho zmiňovaného nedostatku vojáků.

Kyjev se podle všeho rozhodl spíše pro stavbu nových brigád než doplňování stavu těch dnešních. A byť tedy mobilizace údajně probíhá poměrně úspěšně, u frontových jednotek její výsledky stále nejsou příliš vidět.

Popis jako obvykle začněme od severozápadu, tedy od Kurské oblasti. Oproti víkendu už máme totiž více informací o událostech před ruským protiútokem, který vedl k rychlé změně linie bojů na sklonku minulého týdne, a v jeho průběhu.

Rusové vlivem útoku postoupili zhruba o deset kilometrů. Předtím podle ukrajinských zdrojů vyřadili drony 103. brigády teritoriální obrany, která úsek bránila. Ruské jednotky zřejmě s pomocí detektorů signálu či vlastních dronů určily místo, odkud ukrajinští operátoři „pracovali“, a zaútočily. Neznáme podrobnosti, možná přišel útok velmi rychle, možná se ukrajinské týmy nepřesunuly dostatečně rychle.

Ukrajinská jednotka tak byla do velké míry nejen „oslepena“, ale také zřejmě přišla o velkou část svých zbraní účinných proti ruské technice. Protitankové střely jsou mnohem větší, dražší a vzácnější než „kamikadze“ drony, a tak bylo vyřazení dronařů nejspíše hlavním důvodem, proč ruští výsadkáři mohli do značné míry nerušeně postupovat kilometry otevřeným terénem.

Útok pak zřejmě probíhal ve dvou fázích: Ruské jednotky – právě zmínění výsadkáři – nejprve zaútočily ze severu, zřejmě byly ovšem zastaveny u Snagosti (číslo 1 na mapě níže) nebo v ní. Pak přišel další útok ze západního směru, který měly provést jednotky ruské námořní pěchoty.

Ten vedl k zajetí části Ukrajinců a pak pokračoval ještě několik kilometrů západním směrem, než narazil na úspěšný ukrajinský odpor u Ljubimovky (číslo 2 na mapě níže).

Dodejme ovšem, že postup Rusů byl přesto nepochybně nad očekávání jednoduchý. Zmíněná 103. brigáda zjevně neměla položená minová pole ani připravené týmy, které by postupující Rusy mohly přepadnout při příjezdu k vesnici. Ani obrana zjevně nebyla příliš „vyztužená“ dalšími opěrnými body.

Ukrajinské síly skutečně vyklidily všechny pozice v okolí vesničky Snagosť a stáhly se zhruba k Ljubimovce. Rusové na ni pak opakovaně útočili a vesnice je v současné době zřejmě územím nikoho. Ukrajinské jednotky tam už neudržují stálou přítomnost. Ruské možná ano, ale zatím to nemáme jasně doloženo.

Brzy po úspěšném ruském útoku na Snagosť a Ljubimovku pak došlo k nečekanému vývoji kousek západně, u města Gluškovo. Jak jsme zmínili už v posledním přehledu, ukrajinské jednotky překročily na několika místech hranici. Zaútočily například na vesnici Veseloje (číslo 3 na mapě níže), kde se nejspíše dále bojuje a nedrží ji ani jedna strana.

Od víkendu, kdy jsme situaci popisovali naposledy, se situace příliš nezměnila. Ukrajinské síly nepostoupily dále ke Gluškovu, ruské zaznamenaly postupný úspěch u Ljubimovky.

Ruský cíl se zdá být asi jasný: vytlačit Ukrajince z vlastního území a zároveň chránit území kolem Gluškova. To ze severu ohraničuje řeka Sejm, na které ukrajinské letectvo zničilo všechny mosty, a tak zásobování jednotek musí probíhat přes pontonové mosty, které se pak stávají opakovaně terčem dalších útoků, aby ruská logistika byla pod co největším tlakem.

Situace je tedy na pohled vhodná pro další ukrajinskou ofenzivu. Zda na ni Kyjev má dost sil a vážně se chystá území obsadit, stále není jasné. Cílem přeshraničních útoků mohlo být také primárně donutit Rusy, aby věnovali pozornost křídlům a nemohli nasadit tolik sil do útoků proti Ljubimovce.

Ruské síly se po týdnech konsolidace pustily ve větší míře do útoku v dalších částech kurské fronty – jak ze severu, tak z východu. Zaznamenaly drobné lokální úspěchy, jejichž význam se dá zatím těžko hodnotit. Ukrajinská armáda totiž nemá problém vyměnit ruské území za životy ruských vojáků a zničenou techniku. Přesnou cenu ruského postupu ovšem neznáme.

Charkovská fronta, kterou vytvořil ruský přeshraniční útok v květnu, byla jedním z míst, kde je situace poměrně stabilní. Síly tu jsou relativně vyrovnané, protože ruské velení úseku nepřikládá velkou důležitost. Změny jsou malé, dokonce se spíše mírně daří Ukrajincům.

Podařilo se jim zřejmě zcela eliminovat ruský oddíl, který se usadil v prostorách motorového závodu ve Vovčansku. Rusové našli v závodě skvělý opěrný bod, který odolával ostřelování i bombardování, zůstali ovšem odříznutí. Celé týdny byli do velké míry údajně zásobováni drony. V posledních dnech byl ovšem areál terčem bombardování, takže ruský odpor byl zřejmě zcela zlomen.

Čímž se dostáváme k oblastem, odkud chodí téměř výhradně zprávy, jež jsou pro ukrajinské jednotky nepříznivé. Stále se zhoršuje například situace kolem Piščaneho. Tady ruské jednotky pronikly před několika měsíci o kilometry vpřed západním směrem. Vytvořily tak průnik, který by mohl rozdělit ukrajinské území za řekou Oskil. Ta teče oblastí od severu k jihu, a tak ji jasně rozděluje.

Ruské síly tu v posledním týdnu postoupily o několik set metrů dále a průnik stále rozšiřují a stabilizují. Zbytek sektoru byl relativně klidný.

Pro obránce nebyla příznivá ani situace u Časiv Jaru. Ruské jednotky v posledním týdnu vymazaly poslední územní zisk ukrajinských jednotek z loňské letní protiofenzivy v této oblasti. Obsadily totiž soustavu zákopů nad vesnicí Kliščijivka, o které se bojovalo v podstatě několik měsíců, což jim otevřelo možnost postoupit dále západním směrem.

Podle videozáběrů se malé ruské jednotky několikrát dostaly přes kanál Siverskij Doněc – Doněck, který kolem Časiv Jaru jinak tvoří linii fronty. To už se v minulosti několikrát stalo, ruští vojáci se ovšem nikdy nedokázali za kanálem udržet.

V tomto případě byly průniky ovšem hlubší. Zatím ale nemáme jasné důkazy, zda vedly k dalšímu postupu, či nikoliv.

Připomeňme, že ruská taktika spočívá velmi často (ne vždy!) v postupném vysílání malých jednotek, třeba i jen tří až pěti mužů, na určené místo v blízkosti ukrajinských postavení. Pokud se dostatečnému množství těchto malých oddílů podaří projít na místo určení, tak se pak pokusí o útok na protivníkovu pozici. Něco takového se může v současné době dít i jižně od Časiv Jaru.

Nepříznivá je nadále i situace kolem města Pokrovsk. Ukrajinská obrana se nezhroutila, minimálně z hlediska územních ztrát se ovšem nadále „drolí“. Ruský postup se i přes převelení ukrajinských posil do oblasti nijak výrazně nezpomalil. Zpomalení operací v minulém týdnu bylo tedy spíše důsledkem reorganizace či výměny ruských jednotek než jejich vyčerpání.

V severní části pokrovské fronty ruské jednotky i podle některých ukrajinských zdrojů už zcela obsadily Hrodivku. Jde o poměrně velkou vesnici, která představovala na pohled poměrně dobré obranné postavení, bojovalo se o ni ovšem „pouze“ zhruba měsíc. V uplynulých letech se o podobné vesnice bojovalo často dlouhé měsíce, někdy roky.

V jižní části pak Rusové podle všeho kompletně obsadili obec Ukrajinsk, což jen vylepšuje jejich pozici pro boje o důležité městečko Selydove, které leží severozápadním směrem od Ukrajinsku. Nyní bude pro ruské síly jednodušší na něj zaútočit z několika stran.

Postupně se také zmenšuje „kapsa“ jižně u nádrže Karlivka, ze které se ukrajinské síly postupně stahují.

Dlouhodobě těžko udržitelné se zdá být postavení Vuhledaru. Město, o které se bojuje v podstatě od začátku invaze na Ukrajinu v únoru 2022, ohrožují ani ne tak přímé útoky, jako spíše obchvat.

Rusové totiž podle dostupných informací upevnili své pozice severovýchodně od města. Obsadili vesnici Voďjane a také uhelný důl, který se u obce nachází. Zásobování města se tak bude zřejmě nadále komplikovat.