Hlavní obsah

Pár minut a mohlo být po nás, říkají v obci, kterou smetla blesková povodeň

Jan Novák
reportér
Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Obrázek zkázy.

Několik dní byli obyvatelé Hanušovic u Šumperku odříznuti od světa. Bez elektřiny, vody a internet jim vypadával. Až v pondělí ráno se k nim dalo dostat. Reportér Seznam Zpráv Jan Novák popisuje zkázu, kterou tu nechala voda.

Článek

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

František a Alena Koňárikovi bydlí hned u mostu přes Moravu. Odříznutí byli od pátku. „Řeka se rozlila vejpůl, tekla kolem baráku ze všech stran a my jsme byli jak pevnost Boyard,“ žertuje šestašedesátiletý senior z Hanušovic. Čas trávili hraním žolíků a popíjením sladkého likéru. To nejhorší přišlo v neděli. Hráz kousek nad nimi nevydržela.

„Kolem deváté ráno byly vidět základy plotu. Během půl hodiny se to zvedlo o půl metru, za další půlhodinu už byly vidět jen čepičky sloupků,“ popisuje František.

„Seděli jsme v obýváku. Najednou taková rána, jako by bouchla bomba,“ zmíní Alena. Vykoukli z okna a došlo jim, co bylo příčinou.

„Vzadu stál takový ten velký železný kontejner na bordel, ten se normálně zvedl a vrazil do mostu, který byl tou dobou už úplně plný. Dovedete si představit ten tlak, že to ten kontejner normálně vcuclo pod most?“ rozhodí rukama.

Klády plavaly jak zápalky

Koňárikovi měli na zahradě altánek, z toho zbyla jen kostra, slepičárnu, ta zůstala vzhůru nohama a kůlna uplavala úplně. Jejich pozemkem prý proteklo leccos. Největší strach jim však dělala halda velkých klád na vedlejším pozemku.

„Najednou přišla vlna a jako byste zvedl peřinu. Klády to nadzvedlo a normálně plavaly jak zápalky,“ popisuje František. Dřevo se ale zaseklo o vrata a oni se báli, že se tam utvoří špunt a následný nepořádek jim zbourá barák.

„Šel jsem až k těm vratům, měl jsem vodu po prsa a jak jsem je otevřel, tak to plavalo všechno naštěstí pryč. Samozřejmě, že mi žena nadávala, ale dobře, že jsem to udělal,“ konstatuje František.

Na „exkurzi“ mě zve i jejich soused Hubert Kouřil. Ukazuje, kde měli precizně pěstěnou zahradu. Nyní je všude bahno, kusy stromů a nepořádek z cizích zahrad. Uprostřed leží velká zmuchlaná trampolína, na základ oholený zahradní domek, vytopené kůlny a dílnička. Jen skleník s rajčaty zůstal kupodivu netknutý.

„Řeka už od pátku stoupala, rozlévala se, ale furt to bylo dobré. Když se naplnil sklep, byli jsme už nervózní,“ popisuje pětačtyřicetiletý tesař. Hasiči je vyzývali k evakuaci, ale oni to se ženou odmítli, protože vedle v přízemním bytě žije imobilní nemocná sousedka.

„Nečekali jsme, že to bude tak brutální. Ráno to šlo rychle. Sousedku jsme vzali k sobě do patra a já ještě stihl vytrhat podlahu, kterou jsem před čtrnácti dny pokládal. Když jsem dělal poslední desky, voda už  byla v kuchyni,“ vypráví. Naštěstí tam se i zastavila a rychle zas opadla.

Ptám se i zachráněné sousedky na její pocity.

„Byla jsem vykulená. Zažila jsem to poprvé. Bála jsem se. Docela hodně,“ říká. Pak se odmlčí. Stojí opřená o chodítko a rozklepe se. Hubert se ženou ji musí přidržet, aby nespadla. Je stále rozrušená, tak se omlouvám a ihned odcházím.

Fotogalerie z Hanušovic:

+6

Řeka Morava se rozlila do celé šíře. Procházím se po hrázi. Žluté zábradlí v dáli a dva plechové přístřešky prozrazují, že tam dřív bylo fotbalové hřiště. Jedna branka je zaseknutá o plot. Všude stále teče voda. Budovy, kde bylo zřejmě zázemí pro hráče, a hospoda jsou stále odříznuté vodou a můstek nepůsobí stabilně.

Jdu dál. Je zřetelné, kde se voda přelila přes hráz a natekla do zahrad rodinných domů. Ploty, stromky, túje, vše je zplihlé a ohnuté ve směru proudu řeky. Z jednoho domu vychází postarší muž s kolečkem bahna.

„Tady jsou zbytky motorky našeho mladýho“

„Nahoře se utrhla hráz a voda z hřiště šla na naše domy.“ Představuje se jako Miroslav Hégr a v domácnosti žije se ženou a synem. Vyzývá mě, ať se jdu podívat.

„Tady jsou zbytky motorky, kterou měl mladej, tady vyplavená kůlna, tady zničená kuchyňka, vyvrácená linka a tamhle je bazén totálně na odpis,“ procházíme zahradou.

„Chtěli jsme se evakuovat, ale nestihli jsme to. Proud šel z každé strany. Jen jsme koukali, jak nám mizí půlka života před očima,“ popisuje údržbář Miroslav. Jeho šestatřicetiletý syn Roman zdůrazňuje ohromnou rychlost povodně.

„Volal jsem si s bráchou a říkám mu, že máme deset cenťáků vody ve sklepě. Kecáme, kecáme a najednou křikne taťka, že se přelila hráz a že je na zahradě metr vody,“ vypráví. V podobném bezútěšném stavu mají své zahrady a částečně i domy desítky lidí v této části Hanušovic.

Jedu se podívat proti proudu Moravy, kde se také protrhla hráz. U domku se žlutou fasádou stojí skupinka lidí, je to jedna velká rodina. Devětašedesátiletá babička Eva Merčáková, která žije v prvním domku s devadesátiletou prababičkou. Obě strávily povodeň u sestry. Eva se byla před chvílí podívat uvnitř.

„Pobrečela jsem si“

„Aj jsem si pobrečela,“ přiznává. Eva zažila povodeň v devadesátém sedmém, tato byla ale prý horší. „Pořád je mi do breku. Čeká nás vyhazování, budování a do toho mám stále maminku, o kterou se musím starat. Teď bude u dcery, protože tady nemůže být. Než se všechno vyřídí.“ Utírá si oči. Po celém bytě má tak deset centimetrů vody a bahna. Ve sklepě, kde jsou stále dva metry vody, je utopená elektronika, topení, tepelné čerpadlo.

Její dcera Renata Merčáková mě bere do vedlejšího domu, kde žije ona s rodinou. Už jen pohled na zahradu stačí, aby si člověk udělal obrázek, jak obrovskou sílu řeka z protržené hráze musela mít.

„Nám chybí kus pozemku,“ ukazuje do míst, kde voda vymlela koryto a v dáli trčí o mostní klenbu zaseknutý strom s kořeny. „Pak jsme tu ještě měli bazén, plot, čističku na odpadní vodu, pergolu… Všechno je v pr*eli,“ šermuje Renata rukama.

Ale vše mohlo skončit ještě větší tragédií.

„Byli jsme na zahradě, tam, kde je teď ten strom, a koukali, jak voda přibývá. Někdo z mostu na nás hulákal, že se protrhla hráz a že se sem řítí velká vlna a velký strom. Pět minut a bylo by po nás. Sousedku jsme tahali po pás ve vodě,“ vypráví.

A aby toho nebylo málo, Renata zmíní, že s kamarádkou mají v pronájmu hospodu na hřišti, které ovšem zmizelo pod vodou. „My jsme si kvůli tomu v sobotu pobrečely. To jsme ale nevěděly, že v neděli to bude ještě horší. Teď už se všemu můžeme jen smát,“ usmívá se a záhy si rýpne. Radši by tu viděla člověk od pojišťovny než novináře.

Doporučované