Analytici propočítali, jak skutečně zdraží zelená politika cenu benzínu a nafty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čeští zákonodárci řeší, jak do legislativy zapracovat druhou vlnu emisních povolenek, takzvaných EU ETS2. Nové povolenky mají od roku 2027 zpoplatnit emise ze silniční dopravy, vytápění budov a z menších průmyslových a energetických podniků. Platit mají v celé Evropské unii, takže se jim Česko nevyhne.

Ve veřejném prostoru se od začátku léta vedou debaty, o kolik nové povolenky zdraží dopravu domácnostem. Odpovědět na to nedokázal nedávno v televizních Otázkách Václava Moravce dokonce ani lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík, pod něhož povolenková agenda spadá.

V pořadu Hladík odmítl přiznat, že nové povolenky zvednou ceny benzinu a nafty u čerpacích stanic: „Nikdy jsem neřekl, že benzin zdraží. My to budeme implementovat ve vztahu k dodavatelům a opakuji, o žádném zdražení se nebavíme,“ prohlásil mimo jiné ministr. Dodavatelé paliv ovšem zřejmě náklady na nové povolenky do ceny svých produktů pro koncové zákazníky promítnou, takže by je v důsledku zaplatili řidiči. Stát ale pořád může upravovat výši spotřební daně, díky čemuž může cenu snížit.

Na jak vysoké zdražení se připravit, záleží také na tom, jak drahé povolenky budou. Dopady při různých cenových hladinách propočítali analytici think tanku Fakta o klimatu.

Jak ukazuje grafika převzatá z jejich webu, zvedne povolenka za 45 eur cenu benzinu i nafty o necelé tři koruny. Cenu zemního plynu pro domovní kotelny zvýší o 225 korun na spotřebovanou megawatthodinu a cenu uhlí o 326 korun na 100 kilogramů.

Kolik budou povolenky stát, určí nabídka a poptávka. Rozhodující tedy budou dva faktory: Za prvé, kolik nových povolenek Evropská unie vydá. A za druhé, kolik jich bude potřeba. Tedy kolik emisí budou auta na evropských silnicích a evropská domovní topeniště vypouštět.

Pokud se například výrazněji zvedne v Evropě podíl elektroaut, spotřebuje se méně fosilních pohonných hmot a jejich dodavatelé budou potřebovat méně povolenek, což by mělo poptávku oslabovat a na cenu působit příznivě.

Dnešní povolenky z první vlny, které od roku 2005 nakupují elektrárny, teplárny, velké průmyslové firmy a dnes už také aerolinky, stojí letos kolem 70 eur za tunu vypuštěného CO2. Takovou úroveň plateb za znečištění by domácnosti nepochybně neunesly. „Hned na počátku bylo dohodnuto, že pro domácnosti a malé podniky bude trh s povolenkami oddělený, že nebudou platit stejnou cenu jako velcí znečišťovatelé,“ vysvětluje v rozhovoru pro SZ Byznys ředitel Fakt o klimatu Ondráš Přibyla.

„Trh pro druhou vlnu emisních povolenek v sobě má mechanismy, které zabraňují růstu ceny nad určitou hodnotu, alespoň v počáteční fázi,“ zdůrazňuje Přibyla. Evropská komise rozhoduje o objemu vydaných povolenek, a řídí tak nabídkovou část trhu, čímž si drží kontrolu nad cenou.

Podle původních odhadů Evropské komise by cena povolenky v prvních dvou letech po zavedení neměla překročit hranici 45 eur za tunu emisí. Výhled je ovšem nejistý, bruselští regulátoři hlídají nejen cenové dopady, ale také emisní bilanci. Smyslem povolenek je vytlačování fosilních paliv z průmyslu, dopravy a provozu budov. Kdyby byly příliš levné, nefungovaly by.

Když byly v minulé dekádě povolenky pro průmysl a energetiku tak levné, že nemotivovaly dostatečně k odchodu od uhlí, stahoval je regulátor z trhu, aby zvedl jejich cenu. Krok zabral, cena povolenky vystřelila nahoru nečekaně rychle až ke stovce eur za tunu emisí. Letos se ustálila v koridoru mezi 65 až 70 eury. Uhelná energetika se přestává vyplácet a firmy ohlásily urychlení útlumu uhlí z ekonomických důvodů.

Podobně může Evropská komise v budoucnu pomocí dražších povolenek druhé vlny motivovat domácnosti, aby přecházely na elektromobilitu a vytápění tepelnými čerpadly.

„Těžko se dává garance, kolik bude povolenka stát třeba v roce 2040, to je daleko. Ale myslím, že už za pět let ta diskuze může vypadat úplně jinak třeba z hlediska mobility. Dokud jsou elektroauta dnes o 30 procent dražší než auta se spalovacím motorem, a pokud nový elektromobil stojí přes milion, samozřejmě to vzbuzuje obrovské emoce. Doufejme, bude to za pár let jinak, budou větší zkušenosti s technologiemi a výpočty se budou vyrovnávat,“ doufá analytik Fakt o klimatu Jan Krčál.

V této chvíli je nástup emisních povolenek druhé vlny nezvratný a Česko je musí do svého zákona zapracovat. Počítá s nimi evropský legislativní balíček Fit for 55, který Česko spoluschvalovalo za vlády Andreje Babiše. Detailní povolenkovou evropskou legislativu pak dolaďovalo české předsednictví řízené současným kabinetem.

Povolenky zapadají do dlouhodobé unijní strategie. Bez nástroje, který zatlačí na majitele vozidel a domů, se těžko podaří dosáhnout cíle evropského Green Dealu, podle nějž je třeba srazit emise v EU do roku 2030 o 55 procent proti roku 1990.

Podle Ondráše Přibyly se evropské povolenky při dekarbonizaci osvědčily, a nová vlna je tak žádoucí i kvůli narovnání dnes zdeformovaného trhu. V Česku si léta stěžují třeba velcí teplárníci, že zatímco sami musí nakupovat povolenky, malé městské kotelny tuto povinnost nemají. Nesou menší náklady, jejich emise nikdo nehlídá, nabízejí levnější teplo a představují tak neférovou konkurenci.

„Cenu povolenek určuje trh, jejich množství je postupně na dlouhou dobu dopředu určeno, takže každý aktér může zvážit, jestli je pro něj výhodnější nainstalovat nějakou technologii, která mu sníží emise, nebo zaplatit emisní povolenku. V systému zatím nejsou včleněni menší hráči, doprava a domácnosti nebo menší podniky. Takže se dlouhodobě počítá s tím, že trh je potřeba rozšířit a narovnat,“ říká Přibyla.

Dekarbonizace bude vždy spojena s vyššími náklady firem i domácností. „Vyšší cena zelené energie je faktem a nemělo by nám to vadit. Zelená energie má i jinou hodnotu – je udržitelnější,“ uvedl už dříve pro SZ Byznys stratég poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer.

Zároveň je ale klíčová otázka, jaké zvýšení nákladů občané unesou. A jestli nebude Evropská komise nakonec nucena ze svých emisních ambicí ubrat. „Jako každá legislativa, i tato v sobě obsahuje možnosti, jak postupně revidovat další vývoj,“ připouští Přibyla.

Dopady druhé povolenkové vlny a další emisní regulace (například od letoška platné evropské směrnice o šetrných budovách) pocítí v Česku především lidé na venkově. Mají zpravidla menší kupní sílu a jsou závislí na vlastních autech, bez nichž se často nedostanou do práce, k lékaři či za kulturou. Zároveň bydlí často ve starších, energeticky neúsporných domech. Představují přitom výraznou voličskou skupinu.

Podle Ondráše Přibyly by domácnosti měly spíš než hrozící dopady povolenek řešit, jak se samy postaví k probíhající energetické transformaci. „Dekarbonizace vyžaduje investice, ale jde spíš o investiční rozhodnutí než o zásadní změnu spotřebních návyků,“ říká.

„Žádoucí stav je, že lidé na vesnici neřeší ceny povolenek, protože mají auto, které nevypouští emise, a dobře zaizolovaný dům, ideálně s tepelným čerpadlem, takže je cena povolenky netrápí,“ soudí Přibyla.

Jan Krčál připomíná další technologie, které se dají využít na snižování emisí v domech: Kotle na biomasu či fototermiku na ohřev vody a podobně. „Do domu stejně jednou za čas potřebujete nainvestovat, stejně si potřebujete někdy koupit auto. Očekáváme, že v několika následujících letech budou stejné ceny elektromobilů i aut se spalovacím motorem,“ podotýká.

Důležitá ale je podle zástupců Fakt o klimatu také příprava dalších podmínek pro „zelené“ investice domácností. Například zajištění dostatku veřejných nabíječek pro elektroauta.

Ke snížení dopadů dekarbonizace na zranitelné domácnosti mají pomoci subvence ze vznikajícího evropského Sociálního klimatického fondu. Ten má mezi lety 2026 a 2032 disponovat částkou 86,7 miliardy eur (přes dva biliony korun), z níž má Česká republika dostat 2,4 procenta, tedy kolem 50 miliard korun. Do června příštího roku mají vlády členských států zpracovat národní sociálně-klimatické plány s návrhy na využití těchto peněz.

Už dříve se ale i mezi členy Evropského parlamentu objevily pochybnosti o tom, zda je částka na sociální kompenzace dostatečná.

„Myslím, že povolenky postupně nastoupí a budou platit. Ale podle toho, jak se bude vyvíjet situace, se bude korigovat jejich takzvaný redukční faktor. Tedy to, jak bude klesat množství vydaných povolenek, případně jak se využijí nějaké další úpravy jejich nacenění,“ říká Krčál.

Regulace nových povolenek bude podle něj důležitá z hlediska sociální soudržnosti Evropské unie. „To je jeden z důvodů, proč jejich systém je oddělený. Aby se cena udržela v mantinelech, kde má dopad na chování spotřebitelů, ale kdy je zároveň sociálně udržitelná. Těžko se dnes předpovídá, jestli je koridor sociální udržitelnosti někde u dvou korun navíc za litr benzinu, nebo jestli se ukáže, že se relativně rychle daří emise snižovat a tudíž dopad vyšších cen na zákazníky nebude tak velký,“ vysvětluje.

Zástupci Fakt o klimatu zdůrazňují, že při zvažování nákladů na dekarbonizaci je zároveň třeba brát v úvahu náklady na dopad klimatické změny, pokud by se ji nepodařilo snižováním emisí zbrzdit.

Evropa sama sice klimatickou změnu dekarbonizací nezastaví, protože její podíl na globálních emisích je příliš malý. Měla by se ale podle Přibyly a Krčála na tomto procesu aktivně podílet už proto, aby nezaostávala ve vývoji a nasazení moderních dekarbonizačních technologií.

„Když trefíme dobře vyváženou cestu mezi rychlým snižováním emisí a hledáním, jak na tom i vydělat, získáme velkou ekonomickou výhodu. Teď to ukazuje v mnoha směrech Čína. Ve výrobě solárních panelů i dalších technologií jsou napřed, Evropa v tom zaspala,“ říká Jan Krčál. A Ondráš Přibyla připomíná dva roky starý Inflation Reduction Act v USA, který subvencemi a daňovými úlevami výrazně podporuje „zelený“ průmysl a energetiku. Evropa by podle nich měla být v dekarbonizaci aktivní už proto, že jí to podle nich dává šanci hrát výraznější roli i ve světové diplomacii.

V úvodním videu se můžete podívat na druhou část rozhovoru s analytiky Fakt o klimatu. První část, v níž představují studii Cesta k čisté a levné elektřině, jsme publikovali ve středu.