Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Příčiny války
Příčin druhé světové války bylo hned několik. Formovat se začaly už ve 20. letech 20. století, a to v časech, kterým se dnes neřekne jinak než jako období mezi válkami. Že se ale Evropa ocitne v dalším válečném konfliktu, a ještě větším než dříve, tehdy nikdo netušil.
Jednou z hlavních příčin byla poválečná situace v Německu. Stát, který byl hlavním viníkem první světové války, se ocitl v nelehké situaci. Evropské velmoci se snažily různými způsoby zabránit tomu, aby se celosvětová válka opakovala a sepsaly proto několik mírových smluv, které se o to měly zavázat.
Magazín Seznam Zpráv
Cestování | Jídlo | Životní styl | Architektura | Historie
Jednou z nich byl i Versailleský mír. Ten Německo zbavil oblasti Porúří, v němž se produkovalo uhlí a ocel, a uvalil na stát reparace, které měly pokrýt veškeré válečné škody. Německo se kvůli tomu ocitlo v hyperinflaci. Nelehká situace ve státě a obtížná životní úroveň německých obyvatel poté nahrála propagandě Adolfa Hitlera. A právě to se stalo hlavní příčinou druhé světové války.
Adolf Hitler: tvář a mozek konfliktu
Adolf Hitler byl původem Rakušan, do historie se však zapsal jako německý vůdce. Za svůj život byl ovlivněn několika ideologiemi, a to zejména německým nacionalismem, otázkou rasové čistoty, antikomunistickým smýšlením a ze všeho nejvíce antisemitismem – nenávistí vůči židům.
Hitlerova politická kariéra začala v roce 1919 jeho vstupem do nacionalistické Německé dělnické strany (DAP). O rok později se strana přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu, dnes všem známou pod zkratkou NSDAP, a v roce 1921 Hitler stanul v jejím čele.
Hitlerův plán byl jasný – přesvědčit Němce, že za nelehkou situaci může versailleský systém, dostat se k moci, sjednotit německy mluvící obyvatele a dosáhnout rasové čistoty. V roce 1923 se proto pokusil o nacistický puč, který ale skončil neúspěšně. Hitler byl odsouzen k pěti letům vězení, propuštěn byl však po necelém roce. Ve vězení se však rozhodl, že nadvládu získá legálně a sepsal nacistický manifest Mein Kampf.
Situace v Německu po Hitlerově propuštění nabrala rychlý spád. V roce 1925 založil k již existujícím úderným oddílům SA (Sturmabteilung) ještě osobní gardu SS a oddíly Hitlerjugend – polovojenskou mládežnickou organizaci NSDAP. Svou politiku stavěl na reparacích, oslovit se snažil dělnickou třídu, vyzýval k rasové nenávisti a hlásal nadřazenost.
Ve federálních volbách v listopadu 1932 získala NSDAP 32 procent hlasů, 30. ledna byl Hitler jmenován říšským kancléřem a v roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga, přebral i prezidentské pravomoci.
Sjednocení říše a mlčící Západ
Po nástupu k moci zahájil Hitler proces sjednocování německy mluvících občanů. První na řadě bylo Rakousko. Tamní vláda se sice snažila německé síle vzepřít vypsáním referenda, ale 11. března 1938 přišel státní převrat naplánovaný Hitlerovými muži. O den později napochodovala do Rakouska německá armáda zvaná Wermacht. Spojení dvou zemí se říká anšlus Rakouska.
Podřízení Rakouska takzvané třetí říši vyvolalo v Evropě spíše rozpaky než jakoukoliv akci. To také souviselo s politikou appeasementu, kterou vyznávaly Británie s Francií. Jednalo se o politiku ústupků, tedy zachování míru za každou cenu. Tato taktika mimo jiné pomohla Hitlerovi dokončit, co začal.
Na konci září 1938 Hitler společně s fašistickým italským vůdcem Mussollinim přesvědčil představitele Velké Británie – Nevilla Chamberlaina a Francie – Eduarda Deladiera, aby podepsali dohodu, která nacistickému Německu dovoluje postoupit za hranice Československa a obsadit jeho pohraničí s vysokým počtem německých obyvatel – Sudety.
Mnichovská dohoda, jak se této domluvě mezi představiteli zmíněných zemí říká, byla podepsána 29. září 1938. Československá delegace však do místnosti, kde jednání probíhalo, připuštěna nebyla.
Přestože dohoda obsahovala mimo jiné Hitlerův závazek, že v Evropě nedojde k žádné jiné invazi, obsadil v březnu roku 1939 zbytek Československa, ve kterém vyhlásil protektorát Čechy a Morava. Na východě vznikl fašistický Slovenský stát a Západ pomalu začal chápat, že ustupování Hitlerovi není správnou cestou.
Začátek války: obsazení Polska
Na jeho zastavení však už bylo pozdě. Hitler s požadavky neskončil a chtěl k Německu připojit svobodné město Gdaňsk, kde žilo německé obyvatelstvo, a s ním i polské území, které by Německo s přístavním městem spojilo. Velká Británie s Francií začaly s Polskem jednat o obranných smlouvách a Polsko odmítlo Hitlerovi území přenechat. Ten se proto rozhodl k invazi. Od ní ho dělila jen záminka a dobrý vztah se Sovětským svazem.
Kdy válka začala a skončila
Začátek: 1. září 1939
Konec: 8. a 9. května 1945 v Evropě, 2. září 1945 v Asii
V srpnu podepsalo Německo s Ruskem pakt Ribbentrop-Molotov, pojmenovaný po ministrech zahraničí obou zemí, ve kterém se představitelé dohodli na vzájemném neútočení po dobu deseti let. Tím si Hitler pojistil, že Sověti nebudou na vpád do Polska reagovat a němečtí vojáci se tak neocitnou ve stejné situaci jako za první světové války - v boji na východní i západní frontě zároveň. Německo navíc podle paktu mělo Rusku nechat Pobaltí, Finsko a Moldavsko a část Polska si státy měly rozdělit.
Po dohodě se Sovětským svazem tak zbýval Hitlerovi jen jasný důvod, proč na Polsko zaútočit. Ten Němci našli ve vykonstruované operaci Himmler - na hranicích s Polskem sehráli několik napadení, nejznámější z nich byl útok na vysílač v Gleiwitzu, kde Němci odvysílali krátkou protinacistickou zprávu v polštině.
Na předstíranou situaci tak mohl Wermacht odpovědět invazí, která začala 1. září 1939. Právě tímto dnem se datuje začátek světového konfliku. Francie s Británií zareagovaly a 3. září Německu vyhlásily válku, účinnou pomoc Polsku však neposkytly.
Polsko se necelý měsíc statečně bránilo, 17. září však zemi napadl z druhé strany Sovětský svaz. O deset dní později padla Varšava, 6. října ostatní ohniska bojů a Polsko přestalo existovat. Podle plánů si ho rozdělilo Německo s Ruskem.
Německý postup a pád
V roce 1940 Německo napadlo Benelux a Francii formou bleskové války – Blitzkriegu. Ta kombinovala rychlou a velkou koncentraci síly na zemi i ve vzduchu. Němci zahájili hlavní útok přes oblast Ardenského pohoří a obešli tak francouzskou obranu. Britům, kteří bojovali na straně Francie, se před zajetím podařilo uniknout evakuací z přístavu Dunkerque, spolu s částí francouzských jednotek.
V červnu Němci obsadili Paříž a Francie kapitulovala. Stát byl poté rozdělen na severní zónu okupovanou Němci a jižní zónu, kde pod režimem maršála Pétaina vznikl Fracouzský stát, který s nacistickým Německem spolupracoval. Podle hlavního města Vichy se mu říká také Vichystická Francie. Část Francouzů pod vedením generála Charlese de Gaulla však kapitulaci odmítla, v boji pokračovala po boku Britů. Jejich základnou se stal sever Afriky.
Dalším Hitlerovým cílem byla Velká Británie, tehdy již pod vedením Winstona Churchilla. Sérii leteckých útoků, jejíž hlavní část se odehrála od srpna do října 1940, se říká letecká bitva o Británii.
Cílem německé letecké síly Luftwaffe bylo zničit britské letectvo RAF pomocí útoků na její základny a na britské vojenské továrny. To Británie Německu oplatila, načež nacisté začali bombardovat britská města, zejména pak Londýn. V řadách RAF bojovali kromě Britů také vojáci jiných národností, mimo jiné Poláci, Češi nebo Kanaďané.
Při bitvě o Londýn sehrála důležitou roli radiolokační síť, skrze kterou Britové zjišťovali, jaký plán útoku Německo má a snažili se na něj připravit. Bitva o Anglii byla prvním neúspěchem německé armády. Německá Luftwaffe ztratila 2375 letounů, ztráty na straně Británie činily 375 letadel.
Kdo proti komu: Osa a Spojenci
Předehrou k válce byly již dřívější agrese Itálie a Japonska a systematické přerušování versailleského systému ze strany Německa. Tyto tři státy vytvořily spojenecký pakt „Osa Berlín–Řím –Tokio“ a bojovaly proti spojencům.
Osa: Německo, Japonsko, Itálie, dále pak Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko, Francie s centrem ve Vichy, Finsko, Chorvatsko, Thajsko, Slovensko, San Marino aj.
Spojenci: Velká Británie, Francie, Sovětský svaz, s nimi lidé z Československa, Polska, Norska, Dánska, Grónska, Svobodné Francie, Řecka, Jugoslávie, Nizozemí, Belgie aj.
V červnu 1941 porušilo Německo pakt Ribbentrop-Molotov a napadlo Sovětský svaz. Střet dvou totalit začal lépe pro Němce, kteří postupovali třemi směry. Na severu pronikli k Leningradu, který ovšem následně tři roky marně obléhali. Druhý směr byl veden na Moskvu a tam Němce zastavila zima. Na jihu se kvůli ropě snažili dobýt Kavkaz.
Po neúspěchu u Moskvy dostala německá vojska za úkol dobýt Stalingrad, nakonec byla obklíčena, v kruté zimě zničena či zajata. Operace Barbarossa, jak se německý útok na Sověty jmenoval, byl počátkem Hitlerova konce.
Konec války: ústup Německa, nástup USA
Po neúspěchu Němců v SSSR začala válka nabírat jiné obrátky. Materiální a lidská převaha Sovětského svazu se začala silně projevovat. Němcům se nepodařilo zastavit Rudou armádu ani v bitvě u Kurska v roce 1943, Sověti pak osvobodili území Běloruska a Ukrajiny a zahájili postup na Balkán. Ve stejném roce se vylodila anglo-americká vojska na Sicílii, italský král Viktor Emanuel III. nechal uvěznit Mussolliniho a Itálie stanula na straně Spojenců.
V roce 1941 vstoupily do války i Spojené státy. Ty totiž Japonci jako třetí země Osy napadli bez vyhlášení války v prosinci 1941 útokem na základnu v Pearl Harboru. USA poté vstoupily do války nejen na moři, ale i v Evropě, což pro válečný vývoj znamenal velký posun.
V listopadu 1943 se v Teheránu sešli zástupci Velké trojky – Stalin, Churchill a americký prezident Roosevelt. Dohodli se mimo jiné na vylodění v Normandii v červnu 1944, jinak známém jako Den D, kterým Spojenci pod vedením amerického generála Eisenhowera zahájili osvobozování západní Evropy. Z východu zase postupovala Rudá armáda.
Druhé důležité rozhodnutí Velké trojky padlo na krymské Jaltě v únoru 1945. Státy se mimo jiné shodly na bezpodmínečné kapitulaci Německa a Japonska, Sověti měli za úkol osvobodit východní a střední Evropu, včetně Vídně a Prahy, a dobytí Berlína.
Když sovětská vojska Berlín obklíčila, Hitler spáchal sebevraždu. Jeho nástupcem se stal admirál Donitz, který dal příkaz ke kapitulaci. Ta byla podepsána 8. května 1945 nejprve se západními Spojenci, o den později se Sovětským svazem. Tím v Evropě oficiálně skončila druhá světová válka.
Holokaust: největší lidský zločin
Proces totalizace Německa začal rušením politických stran, územní samosprávy a podřizování všech spolků a hnutí nacistickému režimu. Hitler se opíral o tajnou policii zvanou gestapo, která se preventivně zbavovala oponentů bez rozhodnutí soudů. Gestapo později sehrálo velkou roli i v takzvané „židovské otázce“.
Kromě gestapa používali Nacisté k likvidaci oponentů a nepohodlných skupin koncentrační tábory. V roce 1934 je říšský ministr propagandy Joseph Goebbels nazval „tábory určenými k převýchově protispolečenských živlů těmi nejhumánnějšími prostředky“. Ve skutečnosti byly místy, kde se nacisté dopouštěli mučení a vražd.
Hitler nesnášel především židy a válku využil k jejich systematické likvidaci. Nejprve je zbavil německého občanství a tím i státní ochrany a jejich perzekuci rozdělil do čtyř částí:
- Nejdříve přesně určil, na koho se bude perzekuce vztahovat.
- Poté nacistický režim židy zbavoval majetku a práv, vylučoval je ze škol, zaměstnání a označil je žlutou Davidovou hvězdou.
- Třetí fáze vyhnala židy na určená místa, takzvaná ghetta, kde žili ve velmi nuzných podmínkách a pod neustálou kontrolou.
- Čtvrtou fázi představovala fyzická likvidace, kterou nacisté označili jako konečné řešení židovské otázky.
Program masové genocidy židů v plynových komorách koncentračních táborů svět později nazval holokaustem, samotní židé mu říkají šoa – totální zničení.
Do konce války Němci plynem zvaným Cyklon B zavraždili přes šest milionů židů, z toho více jak milion dětí.
Po skončení války byla řada těch, kteří se na holokaustu podíleli, potrestána v rámci takzvaných Norimberských procesů.
Nejvýznamnějšími koncentračními tábory byly mimo jiné Osvětim, Treblinka a Majdanek v Polsku nebo rakouský Mauthausen. Nejznámější ghetta pak byla v českém Terezíně nebo ve Varšavě v Polsku.
Válka na jiných kontinentech: Afrika a Asie
Neznamenalo to však ještě úplný konec války. Byla opravdu světová a boje se odehrávaly i mimo starý kontinent. Od roku 1940 se například bojovalo i v Africe, kde Italové ještě pod hlavičkou Osy napadli britský Egypt, Hitler jim poslal na pomoc expediční sbor německého Wermachtu Afrika-Korps, ale po počátečním úspěchu byla německo-italská vojska poražena a musela z Afriky prchnout.
Důležitější roli v mimoevropských bojích ovšem sehrály Japonsko a USA. Po japonském útoku na Pearl Harbor, který odstartoval válku USA v Asii, Japonci dobyli Filipíny, Malajsii, Indonésii, Barmu, část Nové Guineje a pod jejich vliv se dostalo i Thajsko. V roce 1942 se však projevila technologická převaha USA.
Spojené státy porazily Japonce poprvé v Korálovém moři a následně v námořní bitvě u Midway v červnu 1942. Amerika posléze zahájila postupné osvobozování jihovýchodní Asie a pacifických ostrovů. Pod vedením nového prezidenta Harryho Trumana se USA rozhodly zkrátit válku pomocí atomových bomb vyvinutých v projektu Manhatten, který vedl Robert Oppenheimer.
Bomby Američané shodili na města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945. Desetitisíce mrtvých donutily japonského císaře Hirohita ke kapitulaci. Tou skončila válka 2. září 1945 i v Asii.
Dohra: mírové smlouvy a uspořádání Evropy
Symbolickou tečku za druhou světovou válkou udělala Postupimská konference. V létě 1945 se jí účastnil Josif Stalin, nový prezident Spojených států Truman a za Británii Churchill, kterého později nahradil nový britský premiér Attlee.
Postupimská konference rozhodla, jak bude vypadat Evropa po druhé světové válce včetně vytyčení čtyř okupačních zón, polských hranic nebo schválení odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa. Státy se také dohodly na programu 4D, což znamenalo zahájení procesu demokratizace, demilitarizace, demonopolizace a především denacifikace.
Jaký byl počet obětí? Ve druhé světové válce zemřelo přes 70 milionů lidí, zničená byla hlavně německá a japonská infrastruktura, docházelo také k hromadným přesunům lidí a územním změnám. Spojené státy se válkou proměnily v globální velmoc a v Evropě došlo k všeobecnému politickému posunu doleva, což pro mnoho zemí východní Evropy znamenalo blížící se nástup komunismu. Na podzim roku 1945 vznikla také Organizace spojených národů (OSN) s cílem mírového soužití států celého světa.