Íránci si zvolili liberálnějšího politika, doufají, že zlepší jejich život

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vítězem druhého kola prezidentských voleb v Íránu se stal poslanec, kardiochirurg a reformistický kandidát Masúd Pezeškján. O necelé tři miliony hlasů porazil ultrakonzervativního politika Saída Džalílího, jak oznámilo íránské ministerstvo vnitra.

Írán má také za sebou předčasně vyhlášené volby po tragickém úmrtí prezidenta Ebrahíma Raísího, který zemřel při nehodě vrtulníku letos v květnu.

„Lidé si zkrátka zvolili liberálnějšího politika. Ano, jeho volba má mantinely, ale to můžeme v podstatě říct o každé zemi. Americká politika se také zcela nezmění (s případným nástupem nového prezidenta, pozn. red.). Pořád to bude dominantní síla s imperiálními zájmy a něco podobného se odehrává v Íránu,“ dodává kontext k výsledku íránských voleb expert na Blízký východ Břetislav Tureček.

Je výhra reformistického kandidáta Masúda Pezeškjána překvapením?

Z určitého pohledu může jít o překvapivé vítězství. V posledních letech totiž mezi voličstvem, které chodilo k volbám, převažovali zastánci konzervativního proudu. Mohli jsme to vidět v březnových parlamentních volbách nebo když před třemi lety zvítězil dnes již zesnulý prezident Ebrahím Raísí.

Na druhou stranu je zjevné, že konzervativcům mohla uškodit nejednoduchá situace v zemi. Dominovali sice politicky, ale situace v zemi dobrá není. Zdá se tedy, že tentokrát zůstali doma často právě ti konzervativní voliči, kteří bývali spíš motivovaní, aby k volbám chodili, zatímco liberálnější voliči zůstávali z letargie doma.

Výsledek voleb teď ukazuje, že se situace otočila, protože výsledky těsné nebyly.

Nejvyšším představitelem represivního režimu v Íránu je nicméně duchovní představitel ajatolláh Alí Chameneí. Může tedy Pezeškján představovat pro Írán změnu?

Samozřejmě, že ano. Írán sice má nějaké směřování, ale v uplynulých dvaceti třiceti letech se atmosféra a poměry v zemi hodně měnily a tomu odpovídaly a byly s tím provázané právě volební výsledky.

Lidé si zkrátka zvolili liberálnějšího politika. Ano, jeho volba má mantinely, ale to můžeme v podstatě říct o každé zemi. Americká politika se také zcela nezmění (s případným nástupem nového prezidenta, pozn. red.). Pořád to bude dominantní síla s imperiálními zájmy a něco podobného se odehrává v Íránu.

Buďto to provádí konzervativci s nástroji, které považují za správné, nebo liberálnější proud, který má v podstatě totožné zájmy, ale jde na to jinak.

Pezeškján se vyjádřil kriticky například na účet mravnostní policie, která stojí mimo jiné za smrtí Íránky Mahsá Amíníové, jejíž smrt vyvolala v zemi rozsáhlé protesty, nebo uvedl, že by se Írán neměl tolik izolovat od Západu. Co se tedy od něj konkrétně podle vás dá čekat?

Jak na domácí, tak na zahraniční scéně to nebude mít jednoduché. V Íránu má totiž prezident funkci premiéra, a stojí tak v čele vlády. Problémem pro něj bude, že před pár měsíci byla zvolena konzervativní většina v parlamentu. To znamená, že Pezeškján bude sestavovat vládu s menšinovým zastoupením v parlamentu.

Nově zvolený lídr tak má své výhrady například k některým represivním složkám a bude se snažit mít ve vládě lidi, kteří to vnímají podobně jako on.

Na druhou stranu íránský mocenský aparát a bezpečnostní silové složky ve všem zcela vládě nepodléhají. Může se tedy opakovat scénář, který jsme viděli za vlády reformátorského prezidenta Mohammada Chátamího. Snažil se zemi liberalizovat, lidé do něj vkládali velké naděje, ale justice a represivní aparát, které nepodléhaly vládě, se snažily jeho úsilí sabotovat.

Co se týká mezinárodního postavení a politiky Íránu, bude záležet zejména na tom, kdo vyhraje v listopadu americké prezidentské volby. Pro prezidenta Joea Bidena jsou nicméně v současnosti prioritou Ukrajina a Gaza. Jinak ale víme, že se Biden snažil poměry s Íránem urovnat. Chtěl obnovit jadernou dohodu z roku 2015, kterou v roce 2018 zlikvidoval Donald Trump. (Íránská jaderná dohoda z roku 2015 mezi Íránem a USA umožnila zrušení protiíránských sankcí výměnou za zpomalení íránského jaderného programu, pozn. red.)

Pokud tedy Biden znovu vyhraje, pak se bude Pezeškjánově vládě a jeho radě Národní bezpečnosti, kterou si ustanoví, jednat se Západem lépe než s Trumpem. Je ale těžké předjímat, jak bude vypadat íránské vyjednávání se Západem za rok, když nevíme, kdo bude v USA prezidentem.

Zůstaňme ještě u íránského jaderného programu. Například v prosinci 2023 odsoudily USA, Francie, Německo a Velká Británie zvýšení íránské produkce vysoce obohaceného čistého uranu na 60 procent, který se blíží úrovni 90 procentům čistoty uranu vhodného k výrobě jaderných zbraní. Teherán ale tvrdí, že jeho jaderný program splňuje všechna stanovená pravidla. Spor o podobu íránského jaderného programu se nicméně vede dlouhodobě. Může podle vás Pezeškján v roli prezidenta v této souvislosti něco změnit?

Ta dohoda z roku 2015 byla uzavřena za ajatolláha Chameneího, tedy člověka, který stojí v čele Íránu dodnes. Kdyby tehdy nesouhlasil s jadernou dohodou se Západem, tak by nebyla. Zlikvidoval ji ale nakonec Západ.

Cyklicky se tedy vracíme k tomu, že bude vedení v Íránu velmi otevřené nějakému kompromisu, protože může být přínosem i pro íránskou ekonomiku. Írán se může vymanit z izolace a uvolnit ze sankcí, přesně jak se to stalo v roce 2015, když v čele USA stál Barack Obama a v Íránu byl prezidentem Hasan Rúhání.

Jak jsem ale již říkal, v USA je teď v čele Biden, v Íránu bude Pezeškján, ale za půl roku bude možná u moci Donald Trump, který žádné kompromisy vyjednávat nebude.

Íránský režim bude každopádně dělat všechno pro své přežití. Pokud usoudí, že je dobré uzavřít dohodu se Západem a dodržovat ji, tak ji uzavře a bude dodržovat. Pokud usoudí, že tato cesta dál nevede, což prokázal Trump v roce 2018, tak Írán od ní o rok později také ustoupil. Teď se tedy asi vracíme k vedení, které říká, že to může vyjít nějakým kompromisním jednáním.

Část íránské společnosti vítězství nového prezidenta v zemi oslavovala, jak psala například britská BBC. Čím si je Pezeškján získal? Jaká témata byla pro Íránce a Íránky důležitá?

Určitě byly důležité jeho výroky, které se týkají občanských svobod. Na řadu lidí mohlo zapůsobit to, co v minulosti. Objevil se kandidát, který vidí, jak izolace a konfrontace Íránu a současná politika škodí ekonomicky. Viděl, že se svět dívá na Írán skrz prsty, a může z toho zemi vymanit.

Někteří se o to už předtím pokoušeli – již zmínění Hasan Rúhání nebo Muhammad Chátamí. Oba navíc pod již zmíněným nejvyšším vůdcem ajatolláhem Chameneím, který je u moci od roku 1989.

Řekl bych tedy, že je to spojitost těchto dvou prvků. Uvolnění atmosféry v zemi a vylepšení ekonomické situace, kde může být výsledkem vylepšení vztahů s okolním světem.

Účast v prvním kolem byla nicméně kolem 40 procent. V druhém kole už byla vyšší, ale stále pod 50 procent. Čím si to vysvětlujete?

Nejen liberální, ale i konzervativní část Íránců je určitým způsobem frustrovaná nebo spíš unavená a panuje mezi nimi letargie. Ve druhém kole se volební účast významně zvýšila ve chvíli, kdy se ukázalo, že nepůjde o zbytečný boj dvou konzervativců.

Kdyby do druhého kola dva konzervativci postoupili, účast by byla daleko menší, ale najednou se do něj dostal Pezeškján a spoustu lidí si řeklo, že to není ztracené, že mají šanci něco změnit. Domnívám se, že se výrazně mobilizovali liberálnější Íránci, kteří by jinak zůstali doma.