Hlavní obsah

Evropská raketa se po přestávce vrací na rampu. Nebude to mít lehké

Foto: ESA

Ariane 6 u rampy na kosmodromu Kourou.

Na oběžnou dráhu se chystá nová generace evropské rakety Ariane. Přichází do odvětví, které se rychle mění a kterému dominuje relativní nováček.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už je to více než rok, co na oběžnou dráhu naposledy vyrazil nosič evropské výroby. Na začátku příštího týdne by se situace měla změnit. Z kosmodromu ve francouzském jihoamerickém departementu Francouzská Guyana by měla startovat nová raketa Ariane 6.

Nosič, který vyvíjí společnost Arianespace do velké míry z prostředků Evropské kosmické agentury ESA, má umožnit jak lety evropských vládních a vojenských satelitů, tak i vědeckých misí. A uspět by měl i na komerčním trhu. Ale v posledních týdnech došlo k vývoji, který naznačuje, že to jednoduchý úkol být nemusí.

Letíme s Američany

Je zřejmé, že všichni letu evropského nosiče nevěří. Evropský provozovatel meteorologických družic EUMETSAT například přesunul jednu ze svých družic z evropské rakety Ariane 6 na konkurenční nosiče společnosti SpaceX. Tento krok překvapil a rozladil evropské představitele kosmického průmyslu.

V prohlášení z konce 28. června společnost EUMETSAT uvedla, že geostacionární meteorologickou družici Meteosat třetí generace (MTG-S1) nakonec vynese raketa Falcon 9 v roce 2025. Podle plánu měla sonda odstartovat již počátkem roku 2025 na raketě Ariane 6. „K tomuto rozhodnutí vedly výjimečné okolnosti,“ uvedl v prohlášení generální ředitel společnosti Eumetsat Phil Evans – ale o jaké okolnosti přesně jde, to už nespecifikoval.

Evans se také snažil uklidnit evropské partnery: „Nijak to neohrožuje naši standardní politiku podpory evropských partnerů,“ dal do prohlášení. Zabralo to jen částečně. Vedení evropských kosmických organizací změna nepochybně zaskočila a někteří to dali jasně najevo.

Je to „dost brutální rozhodnutí“, napsal na LinkedIn Philippe Baptiste, šéf francouzské kosmické agentury CNES. „Netrpělivě čekám, až pochopím, jaké důvody mohly vést EUMETSAT k takovému rozhodnutí, a to v době, kdy všechny hlavní evropské kosmické země i Evropská komise vyzývají k vypouštění evropských družic na evropských nosných raketách!“ pokračoval.

Také generální ředitel Evropské kosmické agentury Josef Aschbacher označil 29. června ve svém příspěvku na síti X rozhodnutí EUMETSATu za překvapivé: „Je to těžko pochopitelné, zvláště když Ariane 6 je na dobré cestě k inauguračnímu letu 9. července a vše probíhá podle předpokladů.“ (Ariana za sebou má úspěšné zkoušky všech systémů až do okamžiku těsně před zážehem motorů.)

Při pohledu zvenčí se ovšem rozhodnutí tak nepochopitelné zase nezdá. Klienti v tomto odvětví jsou obecně velmi opatrní: Nehoda je výrazně dražší než zpoždění. A tak není až tak překvapivé, že se EUMETSAT rozhodl pro osvědčenou (a navíc levnou) službu od SpaceX, než aby riskoval start s novou raketou. I když je třeba od obecně osvědčeného výrobce.

Nová situace

Rozhodnutí evropské organizace je navíc odrazem toho, jak moc se poměry v dopravě do vesmíru v posledních letech změnily. Ariane 6 vstupuje na trh v úplně jiné situaci než její úspěšná předchůdkyně Ariane 5 při svém debutu na konci minulého století. A vlastně i odlišném, než v jaké dosluhovala.

Počet vesmírných letů rychle roste. Po vypětí v dobách studené války v posledních dekádách počet startů v podstatě stagnoval – až do začátku 20. let 21. století.

Zároveň docházelo i ke změně v podílu různých dopravců. Vítězem je přitom zcela jednoznačně společnost SpaceX, která navýšila počet svých letů a získala podstatnou část trhu.

Firma, ve které je největším vlastníkem s dominantním podílem Elon Musk, už v roce 2022 dokázala co do počtu letů dohnat celý čínský vesmírný program (61 startů proti 64). V roce 2023 už z Floridy vyslala 98 nosičů, zatímco Čína ze svých raketodromů „jen“ 67. Americká společnost je tak jedničkou na trhu a Spojené státy do značné míry díky ní mají jednoznačně nejrobustnější kosmický průmysl.

SpaceX nepochybně v některých ohledech přály okolnosti. Ruská invaze na Ukrajinu udělala z Roskosmosu nedůvěryhodného a toxického partnera. Ruské nosiče mají na komerčním trhu marginální podíl. Rusko v roce 2023 uskutečnilo 19 (úspěšných) startů, hlavně pro potřeby ozbrojených sil a domácích zákazníků.

Ariane 6

Ariane 6 má dva raketové stupně, oba jsou poháněné motory na kapalný vodík a kapalný kyslík. První stupeň je vybaven vylepšenou verzí motoru Vulcain, který již byl použit na Ariane 5.

Ten hoří na začátku letu, kdy stroj během deseti minut dostane do výšky asi 100 kilometrů, a především nabere dostatek rychlosti, aby se udržel na oběžné dráze. Většinu počátečního tahu při startu zajišťují raketové boostery P120 na tuhé palivo připojené k prvnímu stupni.

Druhý stupeň má nově navržený motor Vinci, který má být schopen dopravit náklad na různé oběžné dráhy v rámci jednoho letu. Může se totiž zapínat opakovaně, a stroj tak může provádět složitější manévry než Ariane 5, která tuto možnost neměla.

Ale štěstí přeje připraveným: Americká firma byla jediná na světě, která dokázala tuto situaci využít. Téměř stovka startů ročně je číslo, které by se na začátku 21. století zdálo být nemožným.

Pro srovnání, předchozí evropská raketa, Ariane 5, která byla mezi zákazníky velmi spolehlivým a oblíbeným nosičem, provedla celkem 117 letů – ale mezi roky 1996 a 2024. Tedy téměř za tři desítky let. Ariane 6 by měla uskutečňovat „až“ 12 letů do roka, takže ani ta hegemonii SpaceX rozhodně nenaruší. Zvláště když americká společnost jednoznačně míří k dalšímu zvyšování kadence letů.

Ariane 6 má také smůlu v načasování. Podle prvních plánů měla být připravena už před několika lety, ale program provázely problémy a zpoždění. Vše přispělo k tomu, že evropský kosmický průmysl zmeškal příležitost etablovat se na trhu, když tomu situace přála.

Speditéři

Na druhou stranu poptávka po vesmírných letech zůstává vysoká a podle všeho bude i nadále růst. I když startů přibývá, rakety nelétají prázdné. Zákazníci často čekají na svůj start dlouhé měsíce či roky – a to není vůbec levné.

Často se to ovšem může vyplatit. SpaceX je nejen dominantní dopravce, ale také jednoznačně nejlevnější.

Papírově dokonce některé jeho starty stály majitele dopravovaného nákladu nulu. To se ovšem týkalo pouze společnosti Starlink, které SpaceX za dopravu jejích satelitů pro poskytování internetového připojení nic neúčtuje.

V komerčním provozu se ceny letů pohybují zhruba od nějakých 80 do 120 milionů dolarů za start (cca 2–3 miliardy korun). Což rozhodně není cena „lidová“, ale je to výrazně levněji než ještě v nedávné minulosti.

Vliv SpaceX na ceny je poměrně dobře vidět na zakázkách pro americkou federální vládu, respektive její ozbrojené složky. Ty na rozdíl od jiných zákazníků ceny všech zakázek zveřejňují.

Když se v listopadu loňského roku rozdělovaly zakázky od amerických ozbrojených sil, SpaceX nebyla o nic levnější než konkurence, tedy United Launch Alliance (ULA), což je společný podnik Boeingu a Lockheed Martin.

Obě společnosti nabídly v podstatě podobnou cenu kolem 120 milionů dolarů za kus (ceny pro státní zakázky bývají obecně dražší, údajně kvůli zvláštním požadavkům, ale nakolik je to oprávněné, to je otázka na jinou debatu). Což v podstatě znamená, že ULA snížila své ceny za poslední dekádu zhruba o polovinu na úroveň nově příchozí SpaceX.

Nejde o rekordy

Nová evropská raketa na novou situaci v dopravě do vesmíru nepochybně do určité míry reaguje. Není nějakou „revolucí“ ve smyslu realizace úplně nových konceptů, třeba co se týče vícenásobného použití stupňů (ve kterém vyniká SpaceX).

Cílem vývoje nové evropské rakety bylo především nabídnout konkurenceschopnou raketu srovnatelnou výkony zhruba s Falcon 9, tedy hlavním „tahounem“ programu společnosti SpaceX. Ariana 6 měla být hlavně levnější než její předchůdkyně, například díky „zeštíhlení“ a zjednodušení výrobního procesu.

Byť tedy spadá do kategorie „těžkých“ nosičů, přímé srovnání s největšími raketami současnosti, třeba americkou SLS nebo připravovanou Starship od SpaceX, nesnese. A to ani v silnější konfiguraci označované jako Ariane-64 (první start bude v méně výkonné verzi 62).

Má ale nabízet zákazníkům spolehlivost na podobné úrovni jako dnes již vyřazený evropský nosič. Ariane 5 totiž po několika problémových startech na začátku programu fungovala prakticky bezchybně.

Otázkou je, zda to bude stačit na to, aby měla tak dlouhou a úspěšnou kariéru jako její předchůdkyně. Dnes už je totiž zapotřebí k úspěchu více.

Doporučované