Nemám sociální sítě a jsem tak trochu out, říká Ivan Trojan

Je to pro herce poměrně netypická role, ke které se nedostane během své kariéry tak často. Ivan Trojan si nedávno zkusil monodrama. Bylo to divné, jsem zvyklý být s kolegy, přiznává jeden z nejznámějších českých herců.

O herectví, sportu a touze pomáhat mluvil herec Ivan Trojan spolu s první dámou Evou Pavlovou v dalším díle videocastu Milana Šteindlera Dáma a švihák aneb Kávu, nebo čaj?.

Koncem roku vzbudil pozdvižení, když si v téměř 60 letech zahrál svůj první profesionální basketbalový zápas. Herec Ivan Trojan nastoupil za Opavu, odehrál minutu a půl a k vítězství 105:94 přispěl čtyřmi body. Šlo o dobrou věc: Výtěžek putoval Klubu nemocných cystickou fibrózou, jehož je herec patronem.

„Výtěžek byl z prodeje dresu a z prodeje vstupenek. Nakonec se připojil i tým soupeře - Písek. Já jsem nastoupil za Opavu. Ta částka dělala kolem 250 000,“ říká Trojan. Efekt to podle něj mělo, protože na zápas se tak dívali i lidé, které basketbal normálně nezajímá.

Ohlas přišel i na sociálních sítích. „Ano, jsem si toho vědom a i moje švagrová mě tak trochu nutí, abych si něco takového založil nebo vytvořil. Já nemám ani Facebook, ani TikTok. A tím jsem trošku out,“ přiznává.

Eva Pavlová na sociálních sítích je, i když přiznává, že to nebyla její volba. „Vzniklo to v době kampaně. Teď to ale mám kvůli činnostem v rámci manželky prezidenta, tak tam jsem si zase říkala, že by bylo škoda neříct, když se koná něco dobrého,“ říká Eva Pavlová. Ale dodává, že komentáře pod příspěvky nečte: „Jsem ráda za hezké reakce, které mi pak někdo řekne. K těm druhým se nechci vyjadřovat.“

Trojan je patronem Klubu nemocných cystickou fibrózou už 18 let: „Oslovila mě Kamila Šmídová, moje spolužačka ze Sportovního gymnázia Nad Štolou, jejíž dcera tuhle nemoc má. Když dělala ředitelku této organizace, tak mě poprosila, jestli bych jim nepomohl, a já jsem řekl, že rád, a od té doby už jsem u nich zůstal.“

První dáma nedávno rozjela Nadační fond Evy Pavlové. Ale není to její jediná charitativní aktivita. „Kdysi dávno jsme s manželem založili Nadační fond solidarity, který funguje dodnes. Bylo to vlastně na popud toho, že jsme chtěli pomoci vojákům, kteří jsou v nouzi,“ vysvětluje Eva Pavlová. Inspirací jim byly nadace ze zahraničí, které pomáhají vojákům zraněným na misích či jejich rodinám po různých tragédiích.

Ivan Trojan si uvědomuje, že jeho charitativní pomoc souvisí s tím, jak je známý: „Doufám, že díky mé práci to moje slovo, přímluva nebo pomoc, že má nějakou záruku a nějakou váhu. A samozřejmě to otevírá trošku dvířka, třeba i ta finanční.“

Výše zmíněný basketbalový zápas měl dvě roviny. „Samozřejmě, že do jisté míry byl i ten zápas s Opavou splněný sen. Já jsem hrál basketbal vrcholově, mám sportovní gymnázium. A táhlo mě to k tomu. A jestli se to někomu nelíbí, no, tak co se dá dělat, ale ten výsledek se dá považovat za velmi prospěšný,“ říká Trojan.

Sám kdysi řekl, že kdyby byl o 10 cm vyšší, tak by se nestal hercem. „To souvisí s tím basketbalem. Já jsem vlastně ještě ve třeťáku na gymnáziu byl rozhodnutý, že půjdu na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Rozhodl jsem se na poslední chvíli na přímluvu češtinářky, spolužáků a s vědomím toho, že se nedostanu do áčka Sparty,“ vysvětluje s tím, že to v něm nějakou dobu zrálo a rozhodl se nakonec pro herectví.

A jako herec i po tolika letech přiznává, že má trému. „Vždycky, před každým představením. Samozřejmě záleží, jak dlouho se to představení hraje, jak daleko je od premiéry. Ale jsem trémista. Jenom tím věkem jsem se naučil to víc maskovat,“ svěřuje se Trojan.

V současnosti natáčí film s režisérkou Agnieszkou Holland o Franzi Kafkovi. „Hraji tam roli jeho strýce. Scénář napsal Marek Epstein. Myslím, že by to mohlo být moc hezké,“ vysvětluje.

Mezitím si na divadelních prknech zkusil ne příliš častou věc. „Udělal jsem monodrama, které mi napsal Petr Zelenka. Jmenuje se to Žáby a je to o rekvizitáři,“ říká Ivan Trojan. „Je to divné. Celý život jsem byl zvyklý, že přijdu do divadla a jsou tam kolegové. A to je jedna z těch nejpodstatnějších věcí, která mě na divadle baví - že ta práce je kontinuální a je společná,“ vysvětluje s tím, že i proto tíhne ke kolektivním sportům.

A proto je i monodrama těžké. „Najednou přijdu do divadla a jsem tam sám. A divné to bylo také na děkovačce. Najednou jsem tam sám, tak jsem se styděl děkovat. Říká se, že to je královská disciplína, a asi na tom něco je. Samota je jedna z těch věcí, která je na tom těžká,“ dodává Ivan Trojan.

Co přesně je cystická fibróza? Dělá Eva Pavlová nějaké sporty? A jaké zvíře spojuje první dámu a Ivana Trojana?

Podívejte se na video, nebo si pusťte audioverzi rozhovoru v přehrávači v úvodu článku.