Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ukrajinky Lilia a Tatiana sedí na lavičce před ubytovnou na okraji Plas na Plzeňsku. Jejich děti jsou ve škole a školce, ty nejmladší spí nahoře v pokoji. Na povídání nemají náladu, mají jiné starosti. Ne kvůli soudu, který před týdnem začal projednávat případ jejich napadení. Aktuálně je trápí mnohem palčivější věc. Od prvního srpna budou muset platit nájem, který za ně dosud hradil český stát.
„My se nechceme stěhovat, ale asi budeme muset. Nájemce od nás bude chtít 7900 korun za dospělého a 3500 za dítě měsíčně. Bude to tu pro nás moc drahé,“ svěřují se a probírají svou situaci s advokátkami, které je zastupují.
Mění se totiž forma pomoci ukrajinským uprchlíkům a sníží se výše proplacených nákladů na jejich ubytování. Stát navíc upřednostňuje bydlení v bytech před ubytovnami.
V bývalém rekreačním areálu Vlaštovka už je to znát. Před rokem tu v třípatrových budovách spojených skleněnou chodbou našlo úkryt před válkou kolem pětačtyřiceti Ukrajinců. Většinou maminky s dětmi, ženy v důchodovém věku a pár seniorů. Teď jich je polovina.
„Zůstali tu jen staří lidé. Všichni mladí odešli, našli si práci ve městech a bydlí v bytech. Z dětí tu v podstatě zůstaly jen ty čtyři naše,“ krčí rameny Tatiana, která je v Česku s tříletým chlapcem, a Lilia s třemi dětmi ve věku dvanáct, devět a čtyři roky.
Nahlas přemítají o penězích, o stěhování a o hledání práce, což je pro ně – ukrajinské matky žijící půl hodinky pěšky od centra Plas – složité.
„V šest ráno vodíme děti do školy nebo školky a pak si je ve tři vyzvedáváme. Chodily jsme do města hledat práci, ale nic nenašly. Je to těžké, velmi těžké,“ popisuje Tatiana.
Uvažují i o cestě zpět na napadenou Ukrajinu. Tatiana má v Kyjevské oblasti syna, po němž se jí stýská, Lilia v Oděské oblasti už nemá prý nic. Ani manžela. „Stále o tom mluvíme. Pokud se nám nepodaří získat práci a jiné ubytování, tak nám možná ani nic jiného nezbyde,“ přemítá Tatiana. „Přece nezůstaneme s dětmi pod mostem,“ dodává Lilia. Obě se ale shodují, že se jim v Česku líbí a chtěly by tu zůstat.
Šťouchání a zlomeniny
Událost před necelým rokem, kdy je během pouti v Plasech napadl tehdy devětačtyřicetiletý kolotočář Zdeněk Holzknecht, je prý provází neustále. „Nejvíc si na to vzpomenu, když se zhorší počasí. To mě totiž začne bolet obličej,“ usměje se trpce Lilia.
Třináctého srpna kolem osmé hodiny večer seděly s Tatianou a dětmi na cyklostezce, kudy chtěl Holzknecht s přívěsem projet, aby mohl složit atrakce. Ženy mu však vadily v cestě, a tak vystoupil z auta.
„Žádné vulgarity, žádné údery. Jen pošťuchování,“ prohlásil u soudu Zdeněk Holzknecht.
„Vznikl verbální konflikt z jejich strany. Jedna ani druhá strana jsme si nerozuměly jazykově. Zdálo se mi, že byly ženy v podnapilém stavu. Začalo šťouchání. Najednou se otočím a silnější paní mi seděla v autě. Ta mladší paní mi dávala pěstí zezadu do krku,“ vypověděl provozovatel autodromu a dětského vláčku.
Záhy se prý jen otočil a viděl Lilii na zemi. „Paní ležela o dva metry za mnou na trávě. Byla asi v bezvědomí. Byli tam lidé, ti zavolali záchranku a policii, a když jsem viděl, že je o ni postaráno, tak jsem s autem odjel k atrakcím, kde jsem počkal na policii,“ uvedl u soudu. Proč zůstala Lilia po incidentu s rozmláceným obličejem v bezvědomí, to prý neví.
V důsledku „šarvátky“ skončila Lilia čtyři dny v nemocnici. Podle lékařské zprávy, kterou mají Seznam Zprávy k dispozici, utrpěla zlomeninu čelisti, nosu a lícní kosti.
„Raději se držíme tady na ubytovně“
„Lže. On u nás zastavil, vylezl z auta a začal nám nadávat do ukrajinských kurev a štětek. Na obrubníku jsme seděly proto, že všechny lavičky byly plné. A to, že jsme mu měly vlézt před auto a napadnout ho jako první? To není pravda. Proč bychom to dělaly,“ zlobí se Tatiana, když ji žádám o reakci na výpověď Holzknechta. Ženy se ohrazují také proti tvrzení, že by byly výrazně opilé.
Činy z nenávisti proti Ukrajincům rostou
Policie v roce 2022 evidovala celkem 78 trestných činů z nenávisti, které byly směřovány proti Ukrajincům. V roce 2023 jejich počet vzrostl na 115. Zpráva Ministerstva vnitra o extremismu popisuje také to, že v minulém roce došlo k vyhrocení vztahů mezi částí ukrajinské a romské komunity. Příčinou byly skutečné, či smyšlené situační konflikty, které rezonovaly v prostředí sociálních sítí. Některé osoby se navíc snažily toto napětí účelově rozdmýchávat. V 2024 bylo policisty zatím zaznamenáno vůči Ukrajincům 37 trestných činů z nenávisti. Nejvíce případů je evidováno v Praze, na druhém místě byl Ústecký kraj. Všechny ostatní kraje jsou zastoupeny okrajově, v řádu jednotek případů.
„Než jsme na pouť odcházely, tak jsme měly jedno Frisko a jedno pivo. Na pouti jsme potkaly kamarády, tam si daly jedno pivo pro tři osoby a možná ještě něco. Ale rozhodně jsme nebyly opilé,“ tvrdí Tatiana. Podle právního zástupce obžalovaného ovšem měla Lilia v krvi 2,4 promile. Vše do detailu popíšou u soudu, kde by měly počátkem září vypovídat.
„Život se nám každopádně změnil k horšímu. Předtím jsme aspoň chodily s dětmi do města, ale to už neděláme. Maximálně do školy, školky, obchodu a zpět. Když se někde něco děje, nějaký koncert, hudba, tak to raději posloucháme zezadu z pole. Jinak se držíme tady na ubytovně,“ popisuje Lilia.
Stále prý mají strach. I bezmála rok po napadení. „Kdoví, co má ten muž ještě v hlavě,“ krčí rameny. Holzknechtovi, který již v minulosti byl odsouzen za výtržnictví, nyní hrozí až pět let za mřížemi.
