Hlavní obsah

Komentář: Kdy nahradí soudce umělá inteligence? Je rychlejší

Miloš Čermák
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Sansoen Saengsakaorat, Shutterstock.com

Čeká nás debata, jestli a jak zapojíme do rozhodování soudů umělou inteligenci.

Potřebují soudy zapisovatelky? Ano, tvrdí soudci. Nevyřčená otázka ovšem zní, zda a kolik bude justice potřebovat soudců.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdybyste se mě zeptali před rokem, jestli si myslím, že se soudní zapisovatelky dostanou do titulku některé z hlavních zpráv na předním zpravodajském serveru, asi bych řekl, že ano.

Protože před rokem se mi zdálo nevyhnutelné, že v horizontu měsíců nebo nejpozději plus minus jednoho roku přijdou soudní zapisovatelky o práci. A bude to velká věc, o které média budou referovat. Ale stane se to nevyhnutelně a logicky.

Asi jako když v první polovině minulého století technologie začaly ve velkém připravovat o práci telefonní operátorky. Což byla profese, v níž bylo zaměstnáno nejvíc žen a která se tak významně zapsala do historie emancipace žen.

Čekal jsem, že něco podobného dnes čeká mnoho dalších profesí, mimo jiné i soudní zapisovatelky.

Ovšem ani za nic by mě před rokem nenapadlo, že v tom titulku budou soudní zapisovatelky proto, že sebevědomě vstoupí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ společně s dalšími zaměstnanci soudů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ do jednodenní stávky. Cílem protestu, který se konal 29. května, bylo dosáhnout zvýšení platů, požadavek zní na celkem rozumných 15 procent.

Seznam Zprávy měly v titulku, že „soudci přestali pracovat“, podle vyjádření prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry pro iRozhlas však stávka chod justice „zásadně nenarušila“. Byť se jí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ včetně zmíněných zapisovatelek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zúčastnilo 95 procent zaměstnanců soudů.

Jak jsem se následně dozvěděl od několika soudců, mnozí z nich se finančně složili na to, aby uniklou mzdu stávkujícím nahradili. Ze svého. A k tomuto celkem neobvyklému a zároveň symbolicky důležitému kroku se odhodlali proto, že –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mimo jiné i slovy soudce Vávry ve zmíněném rozhovoru –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ požadavky soudních zaměstnanců považují za „spravedlivé“.

To je vyjádření, které je od soudců silnější, než kdyby bylo od kohokoli jiného. U soudce předpokládáme, že když o něčem řekne, že je to „spravedlivé“, tak že k tomu došel po důkladné rešerši, zvážení všech argumentů pro i proti a zevrubné úvaze. A že má z logiky své profese či poslání právě pro spravedlnost cit vyvinutý silněji než většina z nás.

Ale nemůže být pravda i to, že možná někteří soudci zatím nevědí, co všechno dnes může v justici dělat AI, případně podceňují, jak významně se dnešní způsob práce soudů může změnit?

Pokud jste tento komentář dočetli až sem, navrhuju, abyste si udělali pomyslnou tlustou čáru. Protože od tohoto momentu má dvě verze. Tu první jsem po zralé úvaze (a několika rozhovorech) škrtnul a přepsal.

Bylo v ní zhruba tohle: před rokem bylo zřejmé a dnes je už víc než jasné, že velkou část toho, co dělají zaměstnanci soudů, zvládne umělá inteligence. Jde často o rutinní úkony při práci s texty či zvukovými záznamy, a obojí generativní AI zvládá dobře. Soudní zapisovatelky možná mají nízké platy, ale měly by se spíš připravit na to, že práce většiny z nich nebude potřeba vůbec.

Ale jak jsem napsal, to jsem škrtnul, a vysvětlím proč.

Nejsem odborník na justici. A nebyl jsem jím ani jako reportér či komentátor. Ale shodou okolností jsem za poslední rok a půl poznal docela hodně soudců, kteří se zúčastnili mých workshopů právě o AI.

Celkem to bylo asi osmdesát soudců, hlavně z Prahy a středních Čech. Z necelých tří tisíc soudců v Česku je to jen zlomek, samozřejmě. A určitě ne reprezentativní, protože se účastnili primárně ti, které téma zajímá. Na svých cestách po soudech ke mně dorazila i legenda o soudkyni, co v roce 2024 (!) ještě stále nezačala pro práci používat počítač.

Avšak myslím si, že do určité míry mi mé zkušenosti dávají právo generalizovat, a můžu napsat, že jsem soudce poznal jako velmi inteligentní a vzdělané lidi. Jako účastníci workshopů byli přímo vzoroví: přicházeli s jasnou představou toho, co se chtějí dozvědět, a když odcházeli, měl jsem pocit, že vědí, jak se získanými informacemi naložit.

Tím pádem bych čekal, že když vznikne problém s odměňováním zaměstnanců soudů, bude řešen s ohledem na to, že justici čekají nevyhnutelné změny, zejména co se týče administrativy. Že spoustu úkonů bude dělat AI, většina zapisovatelek se bude rekvalifikovat na jinou práci, a u soudu zbyde menší počet kvalifikovanějších zaměstnanců, kterým si justice bude moci dovolit dát vyšší platy.

Problém vyřešen!

Ale ne tak rychle. Poslední rok a půl dobře ukázal, v čem je generativní AI opravdu dobrá, a v mnoha úkonech je dnes lepší než průměrní lidé. Avšak za zmíněný rok a půl se zároveň ukázalo, jak velká je setrvačnost institucí nové technologie zavádět. A když píšu setrvačnost, myslím tím ve skutečnosti neschopnost.

Platí to pro soukromé firmy, zejména velké korporace, které existují kvůli tvorbě zisku pro své akcionáře, a tudíž by měly mít zájem fungovat efektivněji. Ale ten zájem se zřejmě rozpouští v neochotě či neschopnosti změny vysvětlovat, zavádět a realizovat.

A jestliže se takhle chovají korporace, dvojnásob to platí pro konzervativní a nepružný kolos, jakým je justice.

Tím se vracím k problému soudních zapisovatelek. Sešel jsem se s několika soudci, které jsem poznal díky svým AI workshopům, a zopakoval otázku, kterou jsem si předtím položil sám: proč se platy zapisovatelek neřeší v kontextu změn v administrativní práci, které dřív nebo později nevyhnutelně přijdou?

Dozvěděl jsem se dvě věci: 1) že mluvit o „zapisovatelkách“ je zavádějící, protože jde o zaměstnance soudu, kteří nemají na starost zdaleka jen zápis, nýbrž i mnoho další, mnohem sofistikovanější práce, a 2) že by se dnes bez těchto lidí soudy neobešly ani den, protože dělají práci, kterou soudci dělat a) neumějí, b) nemohou a c) nechtějí (nehodící se škrtněte, ale v některých případech platí všechny tři možnosti).

Logicky tedy v jednom z mých rozhovorů padla otázka: „Ale tyhle lidi do velké míry stejně AI nahradí, nebo ne?“, a na ni jsem dostal překvapivou, a asi i zásadní odpověď: „Jenže hodně soudců si myslí, a možná do velké míry i oprávněně, že o jejich práci to platí taky.“

Což je opravdu důležité. A svým způsobem to vysvětluje i to, proč si dnes velká část soudců přeje být se zaměstnanci a asistenty na jedné lodi. Protože jako velmi inteligentním a vzdělaným lidem, navíc s citem pro spravedlnost, je jim jasné, že nástroje AI, usnadňující práci s jazykem a texty, jejich profesi zásadně změní.

A že se zdaleka nemusí zastavit jen u administrativy.

Nestane se to letos, příští rok a nejspíš ani za pět let. Byť časový rámec se těžko odhaduje, vzhledem k tomu, jak se ve výzkumu AI dějí některé věci až neuvěřitelně rychle, a v adopci těchto technologií zase zrovna tak až neuvěřitelně pomalu.

Ale dřív nebo později se to stane.

Zní to překvapivě a asi i nepravděpodobně. Opravdu bychom spravedlnost „svěřili“ počítačovým algoritmům, které dnes považujeme za jeden z důvodů, proč se společnost radikalizuje a celkově ubírá podezřelým směrem?

Protinámitka může znít: A proč ne? Není algoritmus jako algoritmus. A generativní AI, poháněná velkými jazykovými modely, může mít oproti živým soudcům mnoho výhod.

Za prvé: je schopná přesně a srozumitelně interpretovat texty, a dnes i obrázky, případně videa atd. Klíčovými vlastnostmi soudců jsou důkladnost a svědomitost, a obojí má AI taky.

Jazykové modely mohou rychle „přečíst“ a následně aplikovat tisíce slov v soudních podáních či v rozsudcích jiných soudců. A na rozdíl od lidí není jazykový model zatížen předsudky ohledně rasy, pohlaví, společenského postavení nebo třeba víry.

Plus ještě jedna důležitá věc: když AI řeknete, aby některá fakta či části textů ignorovala, zvládne to bezchybně. Pro lidi je to nesmírně těžké. Když nějakou informaci do mozku dostaneme, můžeme ji jen obtížně „vymazat“.

Americký advokát Adam Unikowski, autor populárního blogu Adam's Legal Newsletter, udělal tento měsíc zajímavý pokus: stáhl soudní spisy všech případů Nejvyššího soudu USA z aktuálního období. Nahrál je do chatbotu Claude 3 Opus (konkurent populárního ChatGPT), a požádal ho, aby spisy prostudoval, případně položil doplňující otázky, a nakonec rozhodl. Unikowsky pak jeho verdikty porovnal se skutečnými rozhodnutími Nejvyššího soudu.

Výsledek? Claude stejně rozhodl 27 z 37 případů, a svůj názor podložil velmi přesvědčivou argumentací. Ta byla konzistentní, jasná a promyšlená.

Unikowsky zároveň testoval AI, zda dokáže identifikovat chyby v odborných posudcích a hledat kreativní právní řešení problémů. Konstatoval, že to dovede stejně dobře jako průměrní soudní zaměstnanci, ale samozřejmě rychleji a efektivněji.

Plus je tu ještě jeden aspekt, na který upozornil slavný odborník na počítačovou bezpečnost a profesor Harvardovy univerzity Bruce Schneier, v eseji Jak AI změní demokracii.

Píše: AI bude schopná nahradit pochopitelně nejen soudce, ale i advokáty. Zejména lidem, kteří si nemohou dovolit placeného právníka. AI obhájce bude lepší než přepracovaný a nezainteresovaný advokát ex offo.

To povede k nízkým nákladům na žaloby, a tedy nevyhnutelně k jejich mnohonásobně vyššímu počtu. A tedy zahlcení soudů. Nevyhnutelně tedy rozhodování minimálně o části agendy bude muset převzít AI.

Nepřímý důsledek: mnoho sporů, které běžně trvají měsíce nebo spíš roky, bude možné podat a zároveň rozhodnout v řádu dnů. Automatické vymáhání spravedlnosti není úplná novinka (viz třeba měření rychlosti aut a následné pokutování), ale pokud se rozšíří z dnešních spíše výjimečných případů, bude to mít zásadní dopad na celou společnost.

V newsletteru Unikowsky také popisuje příklad soudce Kevina Newsoma, který rozhodoval případ pojistné události, ve které bylo třeba určit, zda lze zahradní trampolínu považovat za „terénní úpravu“. Newsom strávil údajně desítky hodin rešeršemi a studováním podobných případů.

Umělá inteligence dodala názor prakticky okamžitě. Byl stejný jako rozhodnutí soudce, podložený stejnými rešeršemi.

Soudce Newsome napsal: „Zde je návrh, který, jak předpokládám, mnozí reflexivně odsoudí jako kacířství.“ Přitom jeho návrh je velmi opatrný: píše, že soudci by mohli zvážit, zda v podobných případech velké jazykové modely nezačít používat.

Opatrněji to snad formulovat nešlo! A přesto: „Mysliv si nemyslitelné, vyřkl jsem nevyřknutelné,“ napsal.

To je počátek debaty, která čeká i Česko. Nevíme kdy, ale bude mnohem dramatičtější a revolučnější než dnešní snaha vymoct soudním zaměstnancům důstojnější a spravedlivější plat.

Je tak nějak jasné, že ten plat dostanou, a zároveň jejich počet poklesne. Jak významně, o tom taky bude debata. Ale mnozí soudci zároveň vědí, že příští debata se bude týkat už rovněž i jich samých.

Doporučované