Do čela NATO má namířeno muž s ojetým Saabem a tlačítkovou Nokií

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dlouholetý politik se schopností ustát řadu krizí a současně jeden z předních podporovatelů Ukrajiny. Do čela Severoatlantické aliance má zamířit někdejší nizozemský premiér Mark Rutte.

Maďarsko v úterý zrušilo jednu z posledních překážek – své veto, a to poté, co mu politik dal písemné záruky, že nebude zemi nutit, aby se podílela na nových plánech na poskytování podpory Ukrajině. A Rutteho protikandidát, rumunský prezident Klaus Iohannis, se podle serveru nizozemské televize NOS kandidatury vzdá.

„Rutte je velmi silný kandidát. Má bohaté zkušenosti s funkcí předsedy vlády. Je to můj blízký přítel a kolega,“ prohlásil v úterý současný šéf NATO Jens Stoltenberg.

Slova chvály zazněla i od jednoho z hlavních aktérů Aliance – Spojených států. Prezident Joe Biden podle serveru Politico už dříve shledal nizozemského politika „zapáleným“ a „dobrým vyjednavačem“, který jako vůdce malé země navrhl „inovativní“ způsoby, jak NATO podpořit.

Před Ruttem ale bude stát nesnadný úkol. Bude muset Alianci vést v dobách pokračující války na Ukrajině, ustát možnou obměnu politického vedení ve Spojených státech a diskutovat o rozšiřování organizace.

Ruská válka na Ukrajině trvá už třetím rokem a nedá se čekat, že by se pozice NATO po změně ve vedení nějak výrazně změnila. Rutte ještě coby nizozemský premiér stál neochvějně na straně napadené země. Amsterdam Kyjevu poskytl například tanky Leopard 2 a přislíbil stíhačky F-16. 

Politik si tak získal i podporu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který ho během Mnichovské bezpečnostní konference označil za „zachránce jednoty NATO“.

Rutteho rázný postoj dávají některá média do souvislosti se sestřelením Boeingu 777 nad východní Ukrajinou. Úder v oblasti kontrolované proruskými separatisty stál 17. července 2014 život všech 298 lidí na palubě letu MH17, většinu z nich tvořili nizozemští občané mířící do Malajsie.

Právě tato tragédie poznamenala i vztahy nizozemského lídra s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, vůči kterému se pak opakovaně vymezil.

Tato epizoda zanechala Ruttemu pověst člověka, který se Putinem a dalšími autoritářskými vůdci nenechá zastrašit, ačkoli zůstává méně příkrý než někteří lídři, jejichž země s Ruskem hraničí, popsal server Politico.

Se zahraniční politikou má navíc 57letý politik coby dlouholetý premiér rozsáhlé zkušenosti. Jeden z nejdéle sloužících premiérů v zemích Evropské unie byl vnímán jako zákulisní prostředník na summitech v Bruselu.

Dlouhodobě měl napjatější vztahy s lídry z jižní a východní Evropy, kteří ho považovali za vůdce skupiny „šetrných“ zemí, které trvají na přísných rozpočtových pravidlech. To se projevilo i při rozdělování pomoci ekonomikám postiženým koronavirovou pandemií.

Severoatlantická aliance může už v nadcházejících měsících projít zásadní proměnou, pokud v amerických prezidentských volbách vyhraje republikánský kandidát Donald Trump. Ten už dříve předeslal, že je na Washingtonu, aby přehodnotil svoji pozici v organizaci, pokud ostatní státy nebudou splňovat své závazky v investicích do obrany.

Ani Nizozemsko přitom není ukázkovým členem – po celou dobu působení Rutteho ve funkci premiéra patřilo mezi země, které neplnily závazek vydat na obranu dvě procenta HDP. Na druhou stranu si Rutte svou osobností měl podle zákulisních informací Trumpa získat.

Během návštěvy USA v roce 2019 Trump dokonce řekl, že se z nich stali „přátelé“. Rutte – s jemu vlastním širokým úsměvem – souhlasil. Mohl by tak sehrát významnou roli, pokud by se Trump v případě vítězství opravdu uchýlil k přehodnocení spojenectví.

Rutte přitom dlouhodobě odmítal, že by se mohl o pozici generálního tajemníka NATO ucházet, zejména proto, že se zdálo, že dodrží svůj neochvějný standard a v čele Nizozemska se udrží ještě na pár let.

Jeho zdánlivě nezlomnou popularitu nicméně loni nakonec zlomila nezvládnutá azylová politika. Meziroční nárůst žadatelů o azyl chtěla jeho strana řešit kontroverzním návrhem, který by omezil poskytování ochrany dětem válečných uprchlíků. Pro rodiny migrantů by tak znamenal příchod do země komplikace a další strany v koalici návrh rázně odmítly.

Nešlo přitom o první politickou krizi, kterou si druhý nejdéle sloužící politik v EU (hned po maďarském premiérovi Viktoru Orbánovi) procházel. Díky svému talentu přežít většinu nezdarů si nejen v Nizozemsku vysloužil přezdívku „pan Teflonový“, nebo také „Teflonový Mark“.

Například loni jeho vláda jen těsně přečkala hlasování o důvěře kvůli těžbě fosilních paliv v největším evropském plynovém poli Groningen. Zatímco se totiž země zavázala plnit klimatické cíle, zůstávala jedním z největších znečišťovatelů v Evropské unii podle emisí oxidu uhličitého na obyvatele.

Před třemi lety pro změnu Rutte sice podal společně s vládou demisi, když byly tisíce rodičů neprávem obviněny z podvodu při pobírání přídavků na děti, kabinet nicméně zůstal v úřadu kvůli řešení koronavirové krize. Jen krátce nato pak jeho strana VVD vyhrála parlamentní volby.

Proč je tedy Rutte tak populární? Mimo jiné díky své image skromného a neokázalého politika blízkého lidem. O svém soukromém životě příliš nemluví. Žije ve stále stejném bytě, který si koupil po studiích, jezdí v ojetém Saabu, případně na kole, vlastní tlačítkovou Nokii, přiblížila stanice BBC. Hodinu týdně také chodí jako dobrovolník vyučovat na střední školu v chudé čtvrti Haagu.

Dlouhé držení premiérského křesla Ruttemu umožnil i nizozemský politický systém. Ačkoli jeho strana v průzkumech klesala, zůstávala i nadále největší stranou na rozštěpené politické scéně, uvedl pro AP politolog André Krouwel z Vrije Universiteit v Amsterdamu.

Rutte se vždy věnoval spíše sociálním tématům. Od července 2002 do června 2004 byl státním tajemníkem pro sociální péči a zaměstnanost, od června 2004 do června 2006 pak státním tajemníkem pro výchovu, kulturu a vědu.

Ačkoliv byl lídrem liberální strany, otevřeně přiznával velkou inspiraci u Winstona Churchilla a Margaret Thatcherové.

Někdy býval označován také za populistu, v roce 2017 se například snažil přebrat voliče Geertu Wildersovi, předsedovi krajně pravicové Strany pro svobodu (PVV). Tehdy vyzval Nizozemce, aby zastavili „nesprávný populismus“.