Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Akademici protestující proti podfinancování vysokých škol – především humanitních a sociálněvědních oborů – získali nového a trochu nečekaného spojence: Petra Pavla.
Prezident se na jejich stranu postavil během čtvrtečního předávání jmenovacích dekretů novým profesorům. Prohlásil, že česká věda a vysoké školství jsou dlouhodobě podfinancované oblasti, což například znamená pro badatele v některých oborech nedůstojné mzdy. „Směřujeme tím k průměrnosti, nezřídka i k podprůměrnosti,“ komentoval to Pavel.
A má samozřejmě pravdu. Věda je finančním otloukánkem dlouhodobě, a i když se může zdát, že schválených 40 miliard korun na letošní rok je dobrá zpráva, stále jsme hluboko pod průměrem zemí OECD. A nejen to. V poměru výdajů k HDP je dnes česká věda na mnohem horších číslech než během předchozí dekády.
Pravdivá je i teze o podhodnocení některých vědců, především v jejich základních platech. Jeden příklad za všechny: špičkově vzdělaný vědec dostal nabídku místa v Praze s platem 31 tisíc korun hrubého měsíčně a místa ve Vídni, kde by bral 125 tisíc.
Dorovnávání platů skrze granty je velmi nejistá záležitost. Dlouhodobá úspěšnost žadatelů u Grantové agentury ČR je kolem 20 procent. Skončil vám grant a nepodařilo se získat nový? No co se dá dělat, na shledanou a zkuste to v jiném oboru, kde vás třeba nebude pronásledovat stres, že za dva roky nezaplatíte nájem.
Můžeme se stokrát dokola zaklínat správnou myšlenkou, že máme zájem jen o špičkový výzkum. Jenže zkuste co nejobjektivněji zhodnotit „špičkovost“ výzkumu ve fázi projektu žádajícího o grant. Navíc bez motivačního hodnocení a zpětné vazby (tedy vysvětlení, co lze na žádosti zlepšit), které mnohdy v zamítavých rozhodnutích zcela absentují, zcela rezignujeme na myšlenku přispět k „výrobě“ budoucích špičkových vědců.
Pokud se ale vrátíme k projevu Petra Pavla, zjistíme, že největší políček uštědřil prezident vládě. „Zároveň je potřeba vytvořit systém řízení a hodnocení kvality vzdělávání, abychom tyto vynakládané prostředky vynakládali maximálně efektivně.“
Zobecněme si to na kvalitu vědeckého bádání a dodejme: naprosto legitimní požadavek. A nemíří zdaleka jen na Grantovou nebo Technologickou agenturu, ale na místa, kde evaluace a evaluační výzkumy pokulhávají dlouhodobě, zdaleka ne jen v oblasti vědy: míří na ministerstva.
Nejde vůbec o malé částky, které resorty na výzkumné granty vynakládají. Ministerstvo školství operuje s rozpočtem kolem čtyř miliard, zdravotnictví a průmysl kolem jedné miliardy, zemědělství a vnitro asi půl miliardy. (Jedná se o čísla za rok 2022, rád bych vám nabídl novější, ale z nějakého důvodu je sekce pro vědu, výzkum a inovace přestala zveřejňovat.)
Takže až bude chtít Petr Fiala po zdrcujícím prezidentově útoku začít reformovat, může úplně s klidem začít tady.
Shrňme si to. Pavel se do vlády pustil se vší vervou a rozhodně po právu. Chtěl bych mu věřit, že opravdu nechce, aby se český výzkum ubíral „k podprůměrnosti“. Má to jen malý háček: kde byl Petr Pavel, když proti svým pracovním a finančním podmínkám protestovali samotní vědci, a to hned několikrát během uplynulého akademického roku?
Jeden dobrý projev prezidentovi sice slouží ke cti a věda díky němu na dva dny získá pozornost, ale vůbec nic nezmění. Pokud má hlava státu opravdu zájem na zlepšení situace, stačí, když si otevře libovolný internetový vyhledávač a najde pár kontaktů na nespočet organizací, které se snaží o změnu (včetně Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace). Potom může vyvinout tlak na vládu doopravdy a koordinovaně.