Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Letošní houbařská sezona přišla o několik týdnů dříve. Důvodem je zejména teplé počasí v kombinaci s častými a vydatnými dešti. A co v českých lesích můžete nyní najít?
„Roste hodně hřibů dubových, holubinek nebo lišek bledých. To jsou teď nejčastější druhy,“ vyjmenovává Hana Ševčíková, mykoložka Moravského zemského muzea v Brně, kterou Seznam Zprávy zastihly přímo v terénu. Výjimkou podle ní nejsou ani hřib kovář, hřib koloděj, hřib plstnatý nebo kozáci.
Letošní sezona ukazuje, že se houby rozhodně neřídí kalendářem. Zejména hřiby dubové, takzvaní „praváci“, se letos objevily neobvykle brzy. Mnohem více než na posloupnosti roku totiž záleží na aktuálních povětrnostních podmínkách.
Hřiby: jedlé, nejedlé, jedovaté i chráněné
Krásné a velké hřiby jsou metou většiny houbařů. Ne všechny druhy hřibů jsou ale jedlé. Kromě pověstných „hořčáků“ existuje řada nejedlých hřibů. V lese můžete najít i hřiby jedovaté, případně některý z chráněných druhů. A ty byste rozhodně sbírat neměli. Tady je několik příkladů.
- Jedlé: hřib smrkový, hřib dubový, hřib borový, hřib hnědý, hřib kovář, hřib koloděj
- Nejedlé: hřib kříšť, hřib medotrpký, hřib plavý, hřib žlučník (neboli hořčák)
- Jedovaté: hřib satan, hřib nachový, hřib Le Galové, hřib Moserův
- Chráněné: hřib královský, hřib moravský, hřib Fechtnerův
V této souvislosti mykoložka zmiňuje i jedovaté houby, které se v lesích objevují, ačkoliv v tomto období většinou nerostou. Jde třeba o pavučince plyšové nebo hřiby nachové. Zároveň varuje houbaře, aby se při sbírání nespoléhali právě na sezonnost. „Už například rostou i muchomůrky zelené, které mají bílou a hnědou formu. Ty bílé si lidé velmi snadno spletou se žampionem,“ říká.
Kam na houby
Nyní se podle mykoložky Hany Ševčíkové vyplatí na houby vyrazit zejména do teplomilných listnatých lesů, kde rostou i na okrajích cest. „Dub, habr, lípa. To jsou mykorhizní lesy (houby v nich žijí v symbióze s kořeny stromů, pozn. red.). Když půjdete například do akátového nebo javorového lesa, tak tam hříbka nenajdete,“ říká. S prázdným košíkem se nyní pravděpodobně vrátíte i ze smrkového lesa.
V průběhu celé sezony ale mohou lidé inspiraci k tomu, kam v Česku vyrazit na houby, čerpat i z mapy Českého hydrometeorologického ústavu. Ta ukazuje aktuální pravděpodobnost růstu hub v republice. Ústav v ní zohledňuje informace o nasycení půdy srážkami za poslední měsíc a průměrné teploty za uplynulý týden. Model vyvíjí ve spolupráci s odborníky z České mykologické společnosti.
Nejlepší podmínky k růstu hub jsou teď podle mapy ČHMÚ na Šumavě.
Tipy na konkrétní místa, kde aktuálně houby rostou, lze také získat z různých facebookových skupin nebo zájmových webů. Přes sto tisíc členů má například skupina Houby. Pravidelné příspěvky svých úlovků houbaři zveřejňují třeba i na webu NaHouby.cz.
Pozor, tyto houby nesbírat
V čem houbaři teď nejčastěji chybují? „Nejvíce otrav v poslední době máme žampionem zápašným. Lidé často nevědí, že všechny žampiony nejsou jedlé,“ vysvětluje Ševčíková a nabádá k pečlivému určení žampionů.
Žampion zápašný lze rozeznat od jedlého dvěma znaky. Jak už druhové jméno napovídá, prvním z nich je zápach, který mykoložka přirovnává k pachu nemocnice a dezinfekce. Druhým je barva po odkrojení nožičky či jemném poškrábání klobouku. Typická bílá se začne rychle měnit ve výrazně žlutou.
Ševčíková apeluje také na to, aby lidé nesbírali houby, které už zčásti postihla plíseň. Odkrojení postižené části houby podle ní není řešením problému. „Plíseň je také houba. Takže její mycelium, které je zdravotně škodlivé, už dávno prorostlo s houbou a působí uvnitř,“ zdůrazňuje.
Kam pro houbařskou radu
Češi jsou vášnivými houbaři. Ročně si z lesa odnesou téměř 23 tisíc tun hub, vyplývá z průzkumu České zemědělské univerzity. Základní houbařská zásada přitom zní: nesbírat ty druhy, které neznáme. Ne všichni se jí ale řídí. „Byla jsem dokonce svědkem toho, že si jedna paní spletla smrtelně jedovatou vláknici začervenalou s jedlou muchomůrkou růžovkou s vysvětlením, že ‚když to růžoví, tak je to růžovka‘,“ vzpomíná Ševčíková.
První pomůckou houbaře by tak měl být atlas hub. Komu se nechce nosit do lesa knížku, existuje už i mobilní aplikace na rozpoznávání hub s názvem Aplikace na houby, za kterou stojí čeští vývojáři z malého studia Vocom. A funguje i offline.
Houbařské poradny v Česku
| Město | Místo |
|---|---|
| Praha | Česká mykologická společnost, Karmelitská 1 |
| Brno | Moravské zemské muzeum, Biskupský dvůr 1 |
| Ostrava | Ostravské muzeum, Masarykovo náměstí 1 |
| České Budějovice | Jihočeské muzeum, Dukelská 1 |
| Hradec Králové | Muzeum východních Čech, Opletalova 334 |
| Frýdek-Místek | Muzeum Beskyd v Langově domě, Hluboká 66 |
Seznam všech mykologických zájmových uskupení najdete na stránkách České mykologické společnosti.
Nejspolehlivějším způsobem určením hub je ale návštěva odborníka. Ve městech napříč republikou fungují při mykologických spolcích i houbařské poradny. Ta brněnská, ve které najdete právě Hanu Ševčíkovou, sídlí v Moravském zemském muzeu na Biskupském dvoře.
Na poradny se není nutné obracet jen v případech, kdy se obáváte otravy. „Navštívit nás můžete i opakovaně, když se chcete naučit sbírat nový druh houby, které jste doposud nesbírali,“ říká mykoložka.
