Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Úspěch Filipa Turka v čele koalice Přísahy a Motoristů nepochybně patřil k největším překvapením evropských voleb - a že těch překvapení nebylo málo. Je to docela záhada. Její část pomohou rozluštit podrobnější data o přesunech voličů, až budou k dispozici. Z nich bude patrné, jakou voličskou koalici kolem sebe vlastně Turek dokázal vytvořit.
Na první pohled můžeme hádat, že k sobě stáhl část protestních voličů, kteří dříve volili třeba SPD, jež se po víkendu naopak vyrovnává s krutou volební porážkou. Ale stěží to bude celá odpověď. Část předvolebních výzkumů ukazovala, že Turek je atraktivní volbou pro řadu mladých voličů. Tady se velký překryv s voliči SPD očekávat nedá.
Poznání zatím příliš nepomáhá ani samotný budoucí europoslanec. Politický projekt, s nímž získal přes deset procent hlasů, označuje za „ODS revival“. Nemá nejspíš na mysli význam slova revival známý z hudební branže, kde označuje kapelu, která hraje skoro tak dobře jako ta původní, ale výrazně blíž a za méně peněz. Spíše tím myslí „oživení“ starých ideálů, z nichž ODS žila v 90. letech.
S takovou marketingovou nálepkou ale asi také neoslovíte nejširší koalici nespokojených. Je pravda, že s velmi podobnou nabídkou návratu k pravicovým kořenům uspěl před deseti lety v eurovolbách Petr Mach jako lídr Svobodných. Jenže to byla volební účast oproti uplynulému víkendu poloviční, což z hlasování udělalo víc loterii než volby v pravém slova smyslu.
Chce tedy Turek oslovit ony „staropravičáky“ nostalgicky vzpomínající na doby, kdy politiku určovaly čtyři poděbradské artikuly z dílny ODS, tedy nedotknutelné soukromí, levný stát, budoucnost bez dluhů a solidarita zodpovědných? Ostatně už to před ním – spíše s nevalnými úspěchy – zkoušeli Svobodní a po nich třeba Realisté. Účast Václava Klause nebo Jana Zahradila na oslavách v Turkově volebním štábu jistě o něčem vypovídá.
Ale opět se tím těžko vysvětlí podpora voličů, kteří v době sepisování poděbradských artikulů nebyli ani na světě.
Turek je víc než kterýkoli z dosud zvolených politiků především plodem sociálních sítí. Ne že je umí dobře využívat k oslovování voličů, tohle umění už dnes lépe či hůře ovládá kdekdo. Turek-politik se na sociálních sítích zrodil. Může se jak chce vydávat za závodníka nebo podnikatele, ale v první řadě je youtuber či influencer. Pochybné podnikání v ezobyznysu ani závodnická historie mu rozhodně nezajistily takový „výtlak“ jako stovky tisíc zhlédnutí jeho videí na sociálních sítích.
Odtud plyne jeho popularita a známost a i bez tvrdých dat můžeme směle hádat, že touto cestou byla mobilizována významná část jeho podpory. Do tohoto prostředí se také uchýlil, když se v závěru kampaně ocitl v defenzivě. Ze závěrečné televizní debaty se stáhl, zato roztleskával voliče na sítích.
Na sociálních sítích musely zabrat jiné věci než nostalgie. Tady se uplatnila Turkova pečlivě budovaná image charismatického a úspěšného chlapáka, který říká to, co chce část mladých lidí, především mužů znejistěných postupující ženskou emancipací, slyšet. Výrazně vyšší Turkův zásah mezi mužským publikem, který ukazuje průzkum Seznam Zpráv, není náhodný.
V kombinaci s dobře zvoleným tématem boje za zachování starého světa symbolizovaného spalovacími motory, které Turek umí dobře reprezentovat, vznikl úspěšný volební koktejl.
Nástup influencerů do politiky je celkem nový fenomén, a tak nevíme, jakou trvanlivost a odolnost politický obraz vytvořený na facebooku či instagramu má. Jisté ale je, že Turek přestál v závěru kampaně věci, které by jiné politiky mohly vyřadit ze hry. Jeho sběratelská vášeň pro předměty s nacistickou symbolikou, hajlování z okénka sportovního auta, propagace řecké neonacistické strany Zlatý úsvit během závodů… Hnutí STAN podlehlo představě, že upozorněním na tyto věci Turka ve volebním boji oslabí. Což se nestalo.
Dokonce i Turkův formální politický šéf Robert Šlachta, bývalý policista, odbyl jeho hajlování tím, že jen „zvedal tlapku“. Veškeré otázky na nacistickou symboliku zahrál do autu. Prozatím úspěšně.
Jenže volební boj je jedna věc a reálná politika věc druhá. Připomeňme, že nedlouho před evropskými volbami byla Alternativa pro Německo vyloučena z evropské radikální frakce Identita a demokracie poté, co vysoký představitel AfD koketoval s relativizací zločinů jednotek SS. Těch, jejichž „dýkou po otci“ se Turek pochlubil v jedné z televizních diskuzí.
Turek aspiruje na členství v konzervativní – proti ID výrazně umírněnější – evropské frakci ECR. V ní má silné slovo ODS v čele s někdejším disidentem Alexandrem Vondrou, ale je v ní řada dalších evropských stran, které mohou být na Turkovy „hříchy mládí“ velmi háklivé. Každá frakce samozřejmě stojí o každého poslance, ale má to své meze. A v Bruselu a ve Štrasburku nemá česká instagramová image zdaleka takovou váhu a vliv jako v tuzemsku.
Je tedy pravděpodobné, že pokud bude chtít Turek získat v europarlamentu nějaký vliv, bude se ještě muset ke svým minulým činům postavit čelem. Výmluvy na vytržení z kontextu a inspirace Českou sodou evropské poslance nejspíš nedojmou.
