Krajní pravice rekordně sílí, přesměrovat Evropu ale nezvládne

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Posun doprava bezpochyby ano, ale hlavní slovo bude mít i v dalších pěti letech evropský mainstream. Tak by se daly stručně shrnout výsledky voleb do Evropského parlamentu, jejichž dominantním tématem byl vzestup krajní pravice.

„Dynamika v Německu, Francii nebo například v Itálii vypovídá o tom, že se Evropa bude posouvat lehce doprava,“ potvrdil Seznam Zprávám Žiga Faktor, vedoucí bruselské kanceláře think tanku Europeum.

Expert ale zároveň upozorňuje na druhou část volebního příběhu - ještě před pár měsíci hovořily průzkumy o ještě výraznějším úspěchu krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), v Nizozemsku se očekávalo vítězství Strany pro svobodu Geerta Wilderse a například v Belgii lepší výsledek krajně pravicové strany Vlámský zájem.

Podobně zhodnotil eurovolby i nizozemský politolog Cas Mudde: „Jasně, krajní pravice vítězí s rekordními zisky, ale celkově nejde o žádné velké vítězství,“ píše renomovaný odborník na síti X s tím, že krajně pravicové strany v řadě zemí podaly nižší výkon, než se čekalo. Mezi státy, kde krajní pravice takzvaně „underperformovala“, uvádí mimo jiné i Česko.

Jisté je, že dosavadní vládnoucí koalice složená z lidovců, socialistů a liberálů si i nadále udrží v 720členém sněmu pohodlnou většinu 404 hlasů. Nejpočetnější lidovecká frakce dokonce ještě posílila o 13 křesel. Největší ztráty naopak vedle liberálů utrpěli Zelení, ti však patřili k parlamentní opozici, která například nepodporovala nástup šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové.

Hlavní evropské politiky, jako je boj s klimatickými změnami nebo podpora Ruskem napadené Ukrajiny, by tedy výsledek voleb neměl příliš změnit. Ostatně v názoru například na válku na Ukrajině se neshodují ani krajně pravicové strany mezi sebou. Některé jsou vyloženě proruské, jiné preferují neutralitu, jsou ale i strany, které se postavily na stranu bránící se Ukrajiny.

O nejednotnosti krajní pravice svědčí i nedávné vyloučení AfD z frakce Identita a demokracie, v níž zasedají například lepenovci, ale také česká SPD.

„Pořád myslím, že nejpravděpodobnější výsledek je, že se udrží spolupráce lidovců, socialistů a liberálů, což by teoreticky stačilo na to, aby Ursula von der Leyenová obhájila mandát a stanula v čele Evropské komise podruhé,“ řekl SZ Žiga Faktor.

Von der Leyenová ale nemá přesto ani zdaleka nic jisté. Lidovecký lídr Manfred Weber už sice zdůraznil, že jeho frakce jako jediná oproti liberálům a socialistům posílila, a vyzval je proto k podpoře von der Leyenové, viceprezident socialistů Pedro Marques však stanovil jasné podmínky - von der Leyenová musí odmítnout jakoukoliv koalici se stranami sdruženými ve frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR, kde zasedají i europoslanci ODS) a v krajně pravicové frakci Identita a demokracie.

Jak ale připomněl server Politico, disciplinovanost při hlasování europoslanců není příliš jistá a běžně se stává, že deset procent členů frakce hlasuje jinak, než jak jim jejich skupina doporučí. Pro současnou šéfku Komise pak nejspíš také nezvednou hlasy poslanci maďarského Fideszu a polské strany Právo a spravedlnost (PiS), kterým se nelíbil tlak dosavadní Komise na tamní vlády kvůli porušování zásad právního státu.

„Možnost, že by se EPP obrátila směrem k ECR nebo k frakci Identita a demokracie, nepovažuji za pravděpodobnou kvůli hodnotovým rozdílům mezi lidovci a krajní pravicí,“ říká Žiga Faktor. Jmenuje přitom už zmíněnou válku na Ukrajině, bezpečnost, ale i fakt, že EPP je proevropská, zatímco strany ve frakci Identita a demokracie jsou naopak antievropské.

Kromě práce samotného Evropského parlamentu ale výsledky voleb otřásly i politickou scénou několika členských států.

Jako první je nutné zmínit Francii, kde na jasné vítězství krajně pravicového Národního sdružení už reagoval prezident Emmanuel Macron rozpuštěním parlamentu a vypsáním předčasných voleb. „Rozpuštění s cílem, aby se Národní sdružení chytilo do pasti nepřipravených parlamentních voleb, je velmi riskantní,“ řekl Seznam Zprávám politolog Christian Lequesne z pařížské školy Sciences Po. Dodal přitom, že Macron, ale i německý kancléř Olaf Scholz budou nyní v Evropě značně oslabení.

Právě Německo je další zemí, kde vládní strany (s výjimkou CDU) pohořely. „Největší krach zažili socialisté, 14 procent je historicky nejnižší výsledek sociální demokracie v Německu,“ upozorňuje politolog Žiga Faktor.

Podobně špatně dopadly volby i pro Zelené, další stranu Scholzovy koalice. I u našich západních sousedů proto zaznívají první hlasy volající po předčasných volbách.

Velmi rychle vyřešil neúspěch své koalice ve volbách belgický premiér Alexander de Croo, který ohlásil už v neděli večer demisi.

Hned po volbách se rozeběhnou jednání politických stran, v jaké frakci skončí - zvláště zajímavé to bude například u maďarského Fideszu nebo slovenského Směru, kterých se jejich dosavadní politické rodiny zřekly.