Rusové znovu zkouší trik z Avdijivky. Jenže tentokrát zatím tvrdě narazili

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Město Časiv Jar je dnes jedním z nejžhavějších bodů v ukrajinské válce. Leží na mírné vyvýšenině západně od Bachmutu a ruská armáda si připravuje pozice k útoku na něj už dlouhé měsíce. Obsazovala přístupové cesty a město se stalo terčem intenzivního bombardování klouzavými pumami i další municí.

Proč právě Časiv Jar? Město má totiž zajímavou polohu na malém hřebeni nad Bachmutem, který je nejvyšším bodem na kilometry daleko. Jde tedy o jednu z nejlepších obranných pozic v oblasti. Pokud by ho ruské síly obsadily, jejich postup směrem na západ by mohl zrychlit. Boje patrně budou ještě poměrně tvrdé – pokud na ně tedy obě strany najdou dostatek mužů.

Vyvýšená poloha Časiv Jaru však není jeho jedinou výhodou. Ta možná ještě zajímavější je poměrně unikátní: v oblasti severojižním směrem vede umělý kanál, který dopravuje vodu ze severu na jih. Kanál rozděluje samotný Časiv Jar na dvě části a tím vytváří umělou překážku. Dílo vzniklo v letech 1954–⁠⁠⁠⁠⁠⁠58 a dopravovalo na Donbas vodu pro potřeby průmyslu i obyvatel. Končí ve městě Doněck, které leží na dnes Ruskem okupovaném ukrajinském území.

Mapy ukazují vývoj fronty na konci května:

Od invaze v roce 2014 byly součásti vodního kanálu několikrát poškozeny a svému účelu tak dnes slouží jen v omezené míře. Kanál má na dně šířku 1,5 až tři metry, v nejvyšším bodě je pak ještě výrazně širší, což z něj z vojenského hlediska vytváří nikoliv nevýznamnou překážku. A to i přesto, že hladina vody v kanálu je výrazně nižší než bývala v běžném provozu.

Ukrajinské jednotky si z pochopitelných důvodů kanál zvolily jako hlavní obrannou linii. Jde o opravdu vhodné místo. Za prvé proto, že terén před Časiv Jarem je poměrně otevřený, takže se při postupu směrem k městu a také při dopravě zásob mohou Rusové stát snadno cílem ukrajinských dronů či děl. Za druhé i kvůli tomu, že až na místa, kde je voda vedena potrubím, protivník prakticky nemůže kanál přejít nezpozorován. Pěchota ho pochopitelně překoná, vozidla však už o poznání hůře.

Ruské jednotky tak hledají způsob, jak si s výrazným taktickým problémem poradit a připravenou ukrajinskou obranu oblasti překonat nejen hrubou silou. Ukrajinský tým dronových operátorů Black Swan jeden takový pokus ukázal v nedávném videu na síti Telegram.

Ukazuje, jak kamera citlivá na teplo zachytila pokus ruských vojáků projít vodovodním potrubím v oblasti.

Ukrajinská jednotka akci přirovnala k situaci u Avdijivky ze začátku letošního roku. Tehdy se Rusům podařilo zaskočit obránce, když prošli do jejich týlu potrubím, které původně sloužilo pro dopravu vody k čističce.

Trubky měly údajně průměr zhruba 1,3–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1,4 metru a během války byly z velké části suché. Avdijivka totiž byla odříznutá od dodávek vody již koncem roku 2021. Zbývající vodu pak Rusové potají odčerpali.

Nezvyklá ruská operace byla tehdy velmi dobře provedená. Útočníci se dobře připravili mimo jiné tím, že vybudovali řadu výstupních otvorů z potrubí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zhruba po 100 metrech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aby nemohli obránci překvapivý výpad jednoduše zablokovat. Hluk vzniklý při práci systematicky překrývali palbou z minometů a děl.

Ukrajinští vojáci, kteří o potrubí věděli, si tak ničeho nevšimli, dokud 15. ledna Rusové nevyrazili z potrubí do útoku. Invazní jednotky tak v tomto případě mohly využít opravdového momentu překvapení.

Operace byla jednoznačně úspěšná, byť nelze říci, že právě samotný výpad skrz potrubí vedl k pádu Avdijivky. Rusové totiž dokázali zároveň proniknout i do dalších částí města, především přes v podstatě zahrádkářskou kolonii. A zcela zásadní pak bylo, že obránci neměli žádnou obranu proti velmi intenzivnímu leteckému bombardování, které systematicky ničilo jejich opěrné body. (Těžkou situaci kolem Avdijivky z ukrajinského pohledu dobře popisuje tento text listu Ukrajinskaja Pravda.)

Z aktuálních záběrů Black Swan není zcela jasné, ve kterém místě fronty k popisované události v Časiv Jaru došlo. Skupina na telegramu uvádí pouze, že u města je „podobné potrubí“ jako u Avdijivky.

Záběry odpovídají tomu, že pochází z míst, kde je zmíněný kanál do Doněcku sveden do potrubí. V blízkosti Časiv Jaru jsou přitom taková místa nejméně, jak ukazuje mapa.

Protože kanál neslouží svému účelu, potrubí by mělo být z velké části suché a tedy průchozí.

Na druhou stranu, potrubí v tomto případě vede severojižním směrem, tedy nikoliv přímo za ukrajinské linie, takže z ruského hlediska není optimální. I tak je představitelné, že postup potrubím by mohl útočníkům poskytnout za určitých okolností výhodu momentu překvapení, případně je alespoň krýt při postupu k ukrajinským obranným postavením.

Jak je ovšem vidět na záběrech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a jak zmiňuje ukrajinská skupina –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ lekce z Avdijivky je mezi ukrajinskými vojáky stále živá. Obránci s pomocí minometů a dalších zbraní potrubí mohou poškodit a prorazit, a poté pečlivě sledovat. Pokud zachytí protivníkův pohyb trubkou, tak mohou reagovat lehčími zbraněmi, včetně malých náloží z dronů.

Na záběrech je pak vidět, že dron přímo do otvoru způsobeného touto těžší zbraní shazuje menší nálož v podstatě přímo na postupující ruské vojáky. I Ukrajinci přiznávají, že výsledky svých snah nemohou ověřit, ničivý účinek exploze v tak malém prostoru ovšem logicky musel být značný.

Na místní taktické úrovni se ovšem obě strany pochopitelně snaží vybudovat výhodu, jak jen mohou. Obecně však mají boje v různých místech podobné základní rysy.

Ruské jednotky využívají intenzivního ostřelování a pak útoků malých oddílů, které mají postoupit vpřed, a pak se zakopat a držet novou pozici. Což se většinou nepodaří, ale někdy ano, a pak Rusové pomalu postupují vpřed.

Ukrajinské oddíly se soustředí na obranu. A podnikají prakticky výhradně malé protiútoky proti Rusům v čerstvě obsazených pozicích ještě předtím, než ti zde mohou vybudovat lepší úkryty.