Protest lékařů se může opakovat, mnohem bouřlivější. Zde jsou tři hlavní důvody

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Teprve před týdnem stáhli výpovědi lékaři v Pardubické nemocnici a dohodli si zlepšení pracovních podmínek. Je to poslední dozvuk loňského protestu lékařů proti dlouhým přesčasům, nízkým odměnám a kritizovanému systému vzdělávání.

Jenže v mezičase se už rozjíždí druhá vlna. Zdravotnický personál sice dostal k začátku roku bonus k letošním výplatám, tím si ale podle protestujících Ministerstvo zdravotnictví pouze koupilo čas na dojednání finální dohody.

Ta se ale rodí tak těžko, že třeba předseda České lékařské komory Milan Kubek už předesílá, že politici dostanou „pořádně do kožichu“ a na podzim může následovat akce, která „bude pravděpodobně mnohem razantnější než ta z loňského podzimu“.

Když se Seznam Zprávy ptaly po jednáních, která mezi lékaři, odbory a ministerstvy mezitím proběhla, jestli opravdu hrozí během roku další a ještě masivnější protest, Kubek nechtěl být zatím konkrétnější.

„Zdravotníci se ale nebudou chtít nechat podvést,“ upozorňuje Kubek.

O co se tedy nyní hraje? V zásadě jde o tři roviny. První z nich je změna zákoníku práce. Ostatně to byla rozbuška pro mladé lékaře, aby vůbec do protestu minulý rok šli. Legalizaci dalších stovek hodin práce nakonec zákonodárci odvolali a v právě projednávané novele se podařilo najít shodu.

Ve zdravotnictví tak budou možné 24hodinové směny se speciálním příplatkem. Bude také zakotvené volno před zkouškami zvyšujícími kvalifikaci.

„Mělo by to být uzavřené a už by do toho nikdo neměl sahat,“ potvrzuje viceprezident České lékařské komory Jan Přáda, který stál v čele loňských protestů.

Už ne tak jasná je pak otázka další novely zákoníku práce, která se paralelně probírá.

Druhý bod je ale už dost vyostřený. Jde o nový zákon o odměňování. Tedy zkrátka o minimální úroveň platu nebo mzdy, kterou by měli lékaři a další nelékařský personál pobírat. Ministerstvo připravilo návrh teprve ke konci května, zatím je kolem něj spíše více otázek než odpovědí.

Ministerstvo zdravotnictví sice navrhlo, aby lékař s atestací měl 1,58násobek průměrné hrubé mzdy, ale začínající lékař si sáhne jen na 1,185násobek. Čili na ministerstvem slíbený 1,5- až 3násobek se lékaři dostanou jen díky přesčasům, a to se jim nelíbí.

„Násobící koeficienty jsme rozporovali, protože je zřejmé, že zohledňují „šestidenní pracovní týden“, a ne základní pracovní dobu,“ uvedla po jednání Sekce mladých lékařů České lékařské komory, která za loňským protestem stála.

Ministerstvo zdravotnictví ale zase argumentuje, že s přesčasy se v podepsané dohodě počítá.

Odbory pak kontrují tím, že představené přepočítávání platů a mezd znamená, že například nejzkušenější zdravotní sestry by měly nižší výplatu, než mají teď.

„V tomto máme za to, že dochází k nedorozumění a rozhodně nenavrhujeme snížení ani platů, ani mezd. Musíme počkat na vysvětlení odborů, proč si toto myslí, abychom mohli reagovat vysvětlením nebo i změnou návrhu,“ dodává k výtce mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Bez pokroku je také otázka srovnání mezd a platů ve veřejných a soukromých nemocnicích. Ministerstvo by rádo stanovilo minimální úroveň odměn, lékaři a odbory je chtějí narovnat.

Co ale vzbuzuje nedůvěru na straně lékařů a odborů, je nedostatek financí. A to je třetí rovina aktuálních debat. Pro příští rok bude nárůst prostředků v různých částech péče jen minimální nebo žádný. To ale zároveň podle odborů znamená, že není krytý jednorázový příspěvek na platy z letošního roku, který na sebe vzala Všeobecná zdravotní pojišťovna, ani další navýšení, o kterém se v současnosti jedná.

„Podle dosavadního průběhu dohodovacího řízení na příští rok nebudou mít zdravotní pojišťovny peníze na to, aby uhradily společenskou objednávku týkající se dostupnosti a rozsahu zdravotní péče v reálných cenách,“ doplňuje Kubek.

V tom ale vzniká třecí plocha nejen mezi Českou lékařskou komorou s odbory a Ministerstvem zdravotnictví, ke kritice se ale přidávají také regionální nemocnice. Zatímco největší špitály si v posledních čtyřech letech díky kompenzacím přišly na miliardové zisky, ty menší volají, že nic takového se v jejich případě nestalo.

Menší nemocnice se tak obávají, že na ně dopadne jakákoliv změna v odměňování nebo zákoníku práce. Reálně se může stát, že nebudou mít dost lékařů, aby zajistily provoz, nebo jim dostatečně zaplatily. Naopak z druhé strany se na ně žene ministerstvo a pojišťovny s plánem centralizace.

„Jde nám o to, aby zůstala kvalitní a dostupná péče v regionech. Ať se centralizuje specializovaná péče a naopak decentralizuje ta základní,“ dodává Michal Čarvaš, předseda Asociace českých a moravských nemocnic a ředitel prachatické nemocnice.

Tento rok tak může být pro české zdravotnictví skutečně přelomový. Na konci celého řetězce jsou ale pacienti, na které případně změny nebo protesty dopadnou.