Hlavní obsah

Krajské volby

Konečné výsledky voleb v ČR
Sečteno 100 %
Výsledky voleb
StranaHlasy
ANO
842 947
ODS
140 544
KDU+ODS+TOP 09
131 058
STAN
130 347
Piráti
85 169

Volby do Senátu

Výsledky 1. kola voleb
Sečteno 100 %
Výsledky voleb

Green Deal českým politikům léta nevadil. Teď je na změnu kurzu pozdě

Zuzana Kubátová
šéfreportérka SZ Byznys
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Jadernou elektrárnu v Dukovanech čeká rozšíření. I díky tomu, že Česko našlo podporu v Evropě.

ANALÝZA. Klimatická politika, zjednodušeně řečeno Green Deal, je v probíhající předvolební kampani v Evropě zásadní téma –⁠⁠ spolu s otázkami bezpečnosti a migrace. Platí to i pro Česko.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na první pohled to vypadá, že mají Češi o boj proti klimatické změně mnohem menší zájem než průměrný Evropan. Je to však skutečně jen zdání.

Ukazuje to nedávný průzkum Eurobarometru. Zatímco v celé EU považuje „Klimatickou akci a redukci emisí“ za prvořadé téma 27 procent dotázaných, u nás je klimapolitika na žebříčku priorit až v poslední třetině. Za prvořadé téma ho považuje jen jeden člověk z deseti.

Jenomže podíváme-li se na průzkum detailněji, rýsuje se to jinak.

Pro obyvatele Česka je hned po obraně a bezpečnosti druhou nejdůležitější prioritou nezávislost v průmyslu a energetice. Soběstačnost v nich je pro nás cennější dokonce i než otázky migrace a azylové politiky, boj proti teroru či podpora zaměstnanosti. Cennější než stav veřejného zdraví.

Jenomže energetika, výkonnost průmyslu – i zemědělství, které čeští voliči tolik neřeší – ovlivňuje právě klimatická politika. Navíc to, čemu zjednodušeně říkáme Green Deal, dopadá na další oblasti, které se každodenního života lidí hodně dotýkají: na dopravu a bydlení.

Je jasné, že klimatická politika Evropy do diskuzí před volbami patří. Jiná věc je, že se o ní většinou mluví zkresleně a fakta se ztrácejí pod tíhou emocí a ideologického nastavení.

Proti naší vůli?

Odpůrci Green Dealu tvrdí, že je nám vnucován Bruselem proti naší vůli. Jenomže Evropská unie usiluje o snižování emisí skleníkových plynů zhruba od přelomu tisíciletí a když jsme do ní v roce 2004 vstupovali, vědomě jsme naskakovali do už rozjetého vlaku. Ostatně hned v prvním roce našeho členství byl spuštěn hlavní nástroj, který měl dekarbonizaci pomáhat, tedy trh s emisními povolenkami.

V roce 2010 přijala Evropská unie směrnici 20-20-20, první závazný cíl na snížení emisí a energetické spotřeby do roku 2020. Schvalovaly ji Evropský parlament a Evropská rada, složená ze zástupců vlád. Tu českou vedl úřednický premiér Jan Fischer.

Na sklonku roku 2019 byl přijat Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu. Členové EU se v ní zavazují k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Dokument schvalovala kromě europarlamentu také Evropská rada. Česko v ní zastupoval tehdejší premiér Andrej Babiš. Ten byl i u toho, když o rok později Rada schvalovala postupný cíl na snížení emisí do roku 2030 o 55 procent.

Babišův spolustraník Richard Brabec pak jako ministr životního prostředí v roce 2021 za Česko odsouhlasil evropský klimatický zákon, který učinil cíle Green Dealu závaznými. Proti se tehdy postavilo pouze Bulharsko.

Nastolený jízdní řád u nás deset let málokdo řešil. Cíl a smysl Green Dealu, tedy uhlíková neutralita v půli století, byl příliš vzdálený, příliš abstraktní.

Neměnný kurz

V létě 2021 po uzákonění Green Dealu Evropská komise zveřejnila plán legislativních opatření, tedy nástrojů, vedoucích k jejich splnění –⁠⁠ balíček Fit for 55. Z Česka se opět neozvaly hlasitější protesty či varování ani z Babišovy vlády, ani od tehdejší opozice, jež tvoří vládu dnes. Neproběhla o něm hlubší veřejná diskuze, dopady politici neřešili.

Od té doby Evropská komise připravuje podle schváleného jízdního řádu konkrétní nařízení i směrnice, závazné pro státy. Dokumenty se předjednávají na ministerské úrovni i v europarlamentu. Jednotlivá nařízení opět spoluschvaluje Rada EU, tedy zástupci vlád.

Letos Evropská komise podle nastoleného trendu navrhla další dílčí cíl na snížení emisí k roku 2040 o 90 procent. Ten už vyvolal větší pozornost, schvalovat se ovšem má až po eurovolbách, a tak se jím politici zatím moc netrápí.

Fit for 55

Balíček Fit for 55 z roku 2021, obsahuje celkem 14 nástrojů. Jsou mezi nimi úprava trhu s emisními povolenkami a jejich rozšíření z energetiky a průmyslu na leteckou, námořní a silniční dopravu a na budovy. Dále zvýšená podpora obnovitelných zdrojů, zrušení daňových výjimek na fosilní paliva, sjednocení energetického zdanění či zavedení uhlíkového cla pro zboží dovážené do Evropy.

Patří sem také podpora elektromobility a regulace v dopravě včetně zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem k roku 2035. A konečně opatření na snižování emisí a ochranu půdy v lesnictví a zemědělství.

Balíček Fit for 55 také zavádí nový Sociální a klimatický fond, který má pomoci členským státům cestu ke Green Dealu financovat, posiluje Modernizační a Inovační fond. Podpůrné fondy se plní hlavně z prodeje vydávaných emisních povolenek, jejichž cenu záměrně zvedly reformy provedené ke konci minulé dekády.

V té době se už ozývají hlasy z řad vesměs konzervativněji nastavených průmyslníků, energetiků či akademiků, že nastolená cesta bude mimořádně nákladná a vyčleněné peníze na ni nebudou stačit. Politici se do diskuze moc nezapojují.

Přístup českých vlád

České vlády greendealové závazky dlouho nebraly vážně. Zatímco okolní státy, včetně uhelného Polska, kde léta vládli konzervativci, chystaly programy na podporu obnovitelných zdrojů, v Česku byly dotace do solárů a větrníků deset let tabu. Zcela je zdiskreditovala nesmyslně nadsazená podpora fotovoltaiky z let 2009 a 2010, kterou tehdejší zákonodárci a vlády svou liknavostí včas nezabrzdili.

Nejvyšší kontrolní úřad vyčíslil dvacetiletou podporu obnovitelných zdrojů z dob solárního boomu na bilion korun, účet se bude splácet až do konce této dekády. Na řadu let to ovlivnilo postoj české veřejnosti k zeleným technologiím a podnítilo skepsi k celému Green Dealu.

Vláda Andreje Babiše se do příprav na zelenou revoluci nehrnula. Poláci i Němci si včas v Bruselu vyjednali souhlas s podporou uhelných zdrojů pro případ, že kvůli nákladům na emisní povolenky spadnou do ztrát ještě v době, kdy se bez nich neobejdou. V Česku si takovou situaci energetický mainstream ani politici do letošního roku vůbec nepřipouštěli.

Zelené ponožky výměnou za dotace

Když se na jaře roku 2021 vrátil tehdejší ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) z jednání Evropské komise o chystané zelené legislativě, prohlásil: „Česká republika otočila kormidlem. Odjíždím z Bruselu jako podporovatel obnovitelných zdrojů, mám zelené i ponožky.“ Dodal, že za Česko odkýval řadu greendealových ústupků výměnou za slib, že z Bruselu přijde víc peněz na dotace. Ani opozice ale vládní přístup ke Green Dealu hlasitě nezpochybňovala.

Ve snaze snížit dopady zelené legislativy na Česko se o něco aktivněji projevila dnešní Fialova vláda. Začalo se totiž jasně ukazovat, že některá léta připravovaná opatření na občany i průmysl dopadnou už brzy a citelně.

Loni tak vládní úředníci, ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a skupina europoslanců v čele s Alexandrem Vondrou vytáhli do boje za změkčení emisní normy Euro 7 pro auta, což se nakonec povedlo. Podobně se ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN) se svými lidmi zapojil do boje za evropskou rehabilitaci jádra. Výsledkem je vstřícnější přístup Bruselu k jaderné energetice.

Pomohlo, že pro obojí získali Češi v Bruselu spojence – Němce a Italy v případě Eura 7, Francouze v případě jádra.

Přežije Green Deal?

Dopady greendealových opatření jsou dražší, než architekti Zelené dohody před 15 lety předpokládali. Evropská společnost je čím dál víc cítí a její nadšení pro rychlou radikální dekarbonizaci slábne.

Hlavní architekt Green Dealu, bývalý místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, doma v Nizozemsku propadl v loňských parlamentních volbách, podíl na tom měli nespokojení zemědělci. Evropská komise ostatně letos po masových farmářských protestech odložila nachystané regulace pro obhospodařování půdy.

V Německu musela vláda zpomalit odchod od vytápění plynem. Proti zákazu prodeje spalovacích aut k roku 2035 se staví italská premiérka Giorgia Meloniová němečtí křesťanští demokraté.

Evropany přitom výrazné zásahy do každodenního života teprve čekají. V roce 2027 se má systém emisních povolenek rozšířit na benzin a naftu, což by zdražilo individuální i veřejnou dopravu. Nová směrnice o energetické účinnosti budov zdraží vytápění, zvedne cenu novostaveb a srazí hodnotu nerekonstruovaných domů.

Zdražovat bude zřejmě znovu i elektřina, protože spotřebitelé budou muset uhradit zvýšené výdaje na distribuci a výstavbu záložních stabilních elektráren. Pro chystanou dekarbonizaci ocelářství či cementářství nejsou cenově dostupné technologie.

Zelený trend v pomalejším tempu

Přesto jsou nereálné sliby politiků, jako kandidát do europarlamentu za SPD Petr Mach, kteří tvrdí, že budou-li zvoleni, zruší Green Deal.

Na přehodnocení zeleného kurzu by se musela shodnout většina evropských reprezentantů. K tak radikálnímu obratu ani po volbách zřejmě nedojde. Dá se však čekat, že příští Evropský parlament i nová Evropská komise budou při schvalování dalších greendealových opatření uvážlivější a celý proces zpomalí.

Na klimatickou kondici planety to nebude mít zásadní vliv. Evropský podíl na globálních emisích je méně než desetiprocentní. Většími znečišťovateli jsou jak Čína, tak USA. Celá Asie (bez Ruska) má na svědomí přes polovinu světové emisní zátěže.

K dekarbonizaci však dnes kráčí většina vyspělého světa, uhlíkové emise jsou zpoplatněny v Číně, Austrálii, Kanadě, Jihoafrické republice i v některých latinskoamerických státech.

Kurz je nezvratný, jen tempo a konečný výsledek zatím neznáme.

Čtěte analýzy Seznam Zpráv

Doporučované