Už neměl na planetě existovat, přesto hlad ohrožuje čtvrt miliardy lidí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to něco, co podle Organizace spojených národů nemělo už v roce 2030 mít ve světě místo. Jeden z takzvaných cílů udržitelného rozvoje - žít na planetě, kde „neexistuje hlad“ - se ale zatím nenaplní.

Hladovějících naopak v posledních letech přibývá. Důvodů, proč se tak děje, je několik: ozbrojené konflikty, klimatické změny i ekonomické šoky.

Podle zatím posledního Globálního reportu o potravinových krizích (GRFC) bylo loni v 59 zemích a teritoriích na 282 milionů lidí, kteří trpěli vysokou mírou akutního hladu - meziročně o 24 milionů více.

Jak jejich stav přibližuje například Dětský fond UNICEF, tito lidé především ze zemí třetího světa často žijí v podmínkách, kdy „neschopnost přijímat dostatečné množství potravin bezprostředně ohrožuje jejich život nebo živobytí“.

Vše nejvíc dopadá na děti a ženy - jen dětí do pěti let, které trpí akutní podvýživou, je ve světě 36 milionů.

Potřebných navíc přibývá v době, kdy se s nedostatkem financí mohou setkat i mezinárodní agentury, jež jsou v krizových situacích klíčové.

Za vůbec nejvyšším přírůstkem hladovějících v současnosti stojí násilí, války a ozbrojené konflikty. Právě v nich často dochází k situacím, kdy není možné potraviny bezpečně dostat k potřebným - například proto, že jedna nebo obě válčící strany doručení systematicky blokují, případně se dodávky stávají terčem útoků.

„Nejenže násilí paralyzuje lidi v tom, aby si mohli pěstovat potraviny, ale také je nutí opustit vlastní půdu,“ přibližuje další z rizik pro Seznam Zprávy Dervla Clearyová z odboru mimořádných událostí a odolnosti Organizace pro výživu a zemědělství (FAO).

„Zároveň brzdí humanitární pracovníky, aby mohli lidem pomáhat. Někdy se k nim nedostaneme nebo oni sami nemohou odejít, protože je to moc nebezpečné. Nemají možnost se dostat k vlastním pozemkům, případně jim hynou domácí zvířata,“ upozorňuje.

Jen kvůli násilí čelí potravinové krizi 135 milionů lidí především ve 20 zemích a teritoriích.

Konflikty a války jsou pak hlavní příčinou deseti největších potravinových krizí, uvádí již zmíněná zpráva GRFC. Řeč je o občanské válce v Súdánu, vleklém boji o moc mezi gangy a policií na Haiti, ale i násilím zmítaném Burkina Fasu, Mali, Demokratické republice Kongo, Jemenu či Myanmaru.

Data globální iniciativy IPC nicméně na mapě světa ukazují jen na jedno jediné místo, kde je stupeň akutní potravinové krize nejzávažnější - severní části Pásma Gazy bezprostředně hrozí pátý a nejhorší stupeň (viz infobox Pět stupňů potravinové nouze).

Podle prognóz IPC zde měl neodkladně vypuknout hladomor kdykoliv mezi březnem a květnem 2024, pokud by nedošlo k okamžitým dodávkám potravinové pomoci. 

O případech, kdy v Gaze umírají hlady například děti, na jaře informovala například britská stanice Channel 4. 

Zpráv, jak situace na místě vypadá, ovšem přichází jen minimum. Severní oblast je od zbytku odtržená v důsledku izraelské vojenské operace. Ta je reakcí na říjnový krvavý útok teroristů z Hamásu, jenž si vyžádal na 1200 mrtvých a několik set odvlečených do zajetí.

Situace není o moc lepší ani na zbytku území. Náměstek ředitele organizace OSN Světový potravinový program (WFP) Carl Skau 14. června podle ČTK upozornil, že poté, co Izrael své akce rozšířil, jsou ohroženy dodávky potravin i do jižní části Pásma Gazy.

Podle IPC čelí vysokému stupni akutního nedostatku potravin ve stupni „katastrofa“ polovina tamní populace.

Lidí v akutní potravinové krizi nepřibývá jen kvůli válkám a konfliktům. Vliv mají také dopady klimatické změny, uvádí zpráva FAO.

„Podívejte se například na pěstitele. Sezony sucha a deště se mění. Neprší, když by mělo pršet. Mezi dešti je velká prodleva, nebo jsou naopak extrémní. Zároveň ale voda není, když by měla být. Přidejte k tomu i období extrémních veder. To opravdu ničí možnost lidí konzistentně pěstovat a nepomáhá jim se adaptovat na novou realitu,“ vysvětluje Seznam Zprávám Dervla Clearyová.

Jak souvisí potravinové krize s klimatickými změnami, lze pozorovat například v Somálsku. V uplynulých letech nejdříve dlouho nepřicházely pro zemědělce tolik potřebné deště, následně byly tak silné, že zapříčinily ničivé povodně a úrodu často zničily.

Své o bezprecedentním suchu ví i na jihu Afriky. Ohrožení z hladu, podvýživy a nedostatku vody tam hrozí 24 milionům lidí, napsala agentura Reuters s odkazem na data charitativní organizace Oxfam. Zambie, Malawi a Zimbabwe již vyhlásily stav katastrofy.

Je tu ale i opačný extrém. Dopady katastrofálních povodní na podzim 2022 a silných monzunových dešťů o rok později uvrhly v Pákistánu do různých stupňů akutní potravinové krize 8,6 milionu lidí.

Dalším zásadním faktorem, proč stále více lidí trpí hlady, jsou podle FAO ekonomické šoky.

Potravinovou bezpečnost některých komunit v afrických zemích narušila ruská válka na Ukrajině či rostoucí cena za klíčová hnojiva pro drobné zemědělce. Mnozí se dostali do problému také poté, co na asijských trzích začala růst cena rýže.

S potravinovou nouzí se v posledních letech potýkají také komunity například ve Střední Americe. Týká se především migrantů, kteří zde přežívají z některých zemí Jižní Ameriky.

„Lidé často nehladoví jen proto, že by jídlo nebylo, ale protože si ho nemohou dovolit,“ říká pro Seznam Zprávy tiskový mluvčí charity Mary Meal’s, která se zaměřuje na programy školního stravování v rozvojových zemích, Marek Telička. Často podle něj nejde o problém, který by se nedal vyřešit.

Ve chvíli, kdy po celém světě přibývá hladovějících, čelí mezinárodní agentury, které se řadí mezi zásadní poskytovatele humanitární pomoci, úbytku financí.

„Každý se potýká s krizí životních nákladů, takže je stále menší vůle utrácet peníze mimo (hranice vlastních zemí)… Vidíme, že některé reakce na mimořádné události nejsou financovány,“ říká Clearyová. Právě nedostatek financí je podle ní jednou z velkých hrozeb pro letošní rok.

Podle dat UNOCHA je „zatím“ pro rok 2024 na humanitární projekty (africké, blízkovýchodní, ale třeba i ty na Ukrajině) potřeba 48,64 miliardy dolarů. Splněny jsou zatím projekty ve výši 7,40 miliardy dolarů.

Zcela uspokojit požadavky po celém světě se nepodařilo ani loni - u drtivé většiny došlo k naplnění financování v rozmezí 20 až 49 procent.

Nedostatek peněz přitom často nemusí představovat hlavní problém. „Ne vždy využíváme zdroje tím nejlepším způsobem,“ zamýšlí se Clearyová. „Existuje tradiční přístup k humanitární pomoci, kdy potřebným co nejdříve zprostředkujete potraviny nebo přístřešek. Málokdy se uchylujeme k tomu se zastavit, říct si, co už ti lidé mají, co by mohli použít – a na to se zaměřit.“

Podle expertky se tak málo řeší, jak zajistit, aby se znevýhodněné komunity staly odolnější vlastními silami. Takřka třetina rozpočtu tak loni zamířila do potravinové pomoci, jen 0,66 procenta ale například do zemědělství.

Clearyová má za to, že v některých případech - kdy jsou hlavní překážkou klima či ekonomika - by bylo efektivnější potřebné podpořit akutně, ale zároveň i dlouhodobě a udržitelně. „Například poskytnout semínka, což může zachránit živobytí a vede to k menší šanci, že budou utíkat ze svých domovů. Budou v budoucnu potřebovat menší pomoc a lépe se budou vyrovnávat s tím, co přijde,“ vysvětluje.

„Děláme to tak dlouho, že jde o zvyk. Někdo potřebuje potraviny, tak jim je dáme, místo abychom si řekli, že jim můžeme pomoct tak, aby si jídlo rychle vypěstovali,“ popisuje dále s tím, že se často místním málo naslouchá.

Podobný poznatek přibližuje i Telička z Mary’s Meals. „Podstatné je jednat rychle a řešit situaci ve spolupráci s komunitou, kde je hlad problémem číslo jedna. My postupujeme tak, že místní komunita přebírá zodpovědnost za velkou část fungování celého projektu – za skladování potravin, vydatný vodní zdroj, přípravu a distribuci jídla, nezbytnou hygienu,“ líčí.

Nejdůležitější z jeho pohledu je spolupráce s místními a aktivní zapojení. „Jako lidstvo už dávno máme prostředky, jak nenechat nikoho hladovět.“