Vzpomínky sousedů na atentátníka. Nepříčetný „čudák“ i pracovitý pohodář

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Milý, slušný, pohodový pán. Takový usměvavý, klidný, uvážlivý, řekl bych romantický snílek. Absolutně neagresivní. On by byl ten poslední, u kterého bych si tipnul, že se chystá zabít premiéra. To bych víc tipoval vás než jeho,“ žertuje před sídlištním panelákem na předměstí okresního města Levice v Nitranském kraji atentátníkův soused, šestapadesátiletý Jozef Šajtlava.

Bydlí o tři vchody dál a Juraje C., který se ve středu pokusil zavraždit slovenského premiéra Roberta Fica, zná přes dvacet let.

„Náš vztah je sousedský. Dost často jsme se takhle venku zastavili a poklábosili si. Znám i jeho rodinu. Bydlí v sedmičce,“ a ukazuje na nejvyšší patro nevzhledného paneláku. O dva balkony níž visí na prádelní šňůře ruská vlajka s fotografií prezidenta Putina sedícího na medvědovi a s nápisem Rusko vpřed.

„Vidíte, toho jsem si ani nevšiml,“ komentuje plápolající vlajku a dodává, že to tu rozhodně není standardní sídlištní výzdoba.

Jozef Šajtlava vzpomíná, že se čas od času se sousedem o politice a veřejném dění bavili.

„Vím, že psal o Romech a protože jsem policista, tak se mě ptal, co si o nich myslím. Vzpomínám si taky, že byl velkým obdivovatelem Čaputové. Hned po jejích vyhraných volbách mi říkal, že z ní cítí něco úžasného, mimořádného. Byl z ní nadšený, což na mě působilo trochu směšně,“ uvádí.

Když si prý pročítal, jak se středeční tragická událost před Kulturním domem v hodinu vzdálené Handlové odehrála, dává mu to celé smysl. Jeho soused nepůsobil podezřele.

„On už ten zevnějšek měl takový příjemný. Dokážu si živě představit, že když byl na té vítací akci a natáhl k Ficovi ruku, tak on k němu v pohodě přišel, protože ten jeho dobrosrdečný kukuč v tom davu musel úplně vyčnívat. Jak jsem ale říkal, on je poslední, u koho bych si tipnul, že něco takového dokáže udělat,“ opakuje Jozef.

A důvod? Prý mu takzvaně hráblo. Z atmosféry, která na Slovensku panuje. Jinak si to vysvětlit nedokáže.

„Tak nepřátelské prostředí u nás nikdy nebylo. Zrovna nedávno jsme se o tom bavili s kamarádem. Říkal, že děti jeho známých před prezidentskými volbami řekly svým rodičům, že pokud budou podporovat Pellegriniho, tak už nikdy nepřijdou. To je absurdní. Nenormální. Tak daleko to u nás došlo,“ uvádí a hovoří o tom, že společnost je extrémně rozhádána a rozbitá.

Jenže o půldruhé hodiny později hovořím s dvaačtyřicetiletou Anežkou Predmestskou, která bydlí ve stejném vchodu jako atentátník, jen o pět pater níž. A ta popisuje docela jiného Juraje C.

„Vždy když jsem ho viděla, tak jsem se mu vyhýbala. Když mě míjel, tak jsem ho raději obcházela. Působil na mě tak, že jsem z něj měla strach. V očích měl jakousi nepříčetnost,“ uvádí dělnice ve výrobě na adresu svého souseda.

„Pět dní zpátky jsem šla s přítelem domů a minuli jsme ho u výtahu. My jsme přicházeli dovnitř, on odcházel ven a já přítelovi říkám: tohoto člověka se bojím. Vychází z něj takové nebezpečí. Jinými slovy psychopat. A vidíte, co se stalo,“ vypráví nedávný zážitek.

Ten samý nesoulad o pár stovek metrů dál. Juraj C. vlastnil nedaleko panelákového bytu rodinný domek. Vzadu měl dílnu, kde ještě před zhruba rokem pracoval jako kameník. Vyráběl a popisoval náhrobky. Jedni ze sousedů ho popisují jako psychicky narušeného „čudáka“, tedy v překladu podivína, magora, rapla nebo pomatence, který na facebooku dával okázale najevo, že nesnáší Roberta Fica.

Jiní sousedi zase vyzdvihují jeho pracovitost, ochotu vždy pomoci a jemnou „básnickou duši“.

„Jasně, že nás to překvapilo. Byl to normální milý člověk. Četla jsem některé z jeho knih, které mi půjčoval a přišly mi dobré. Bavili jsme se však jen o zahradě, květinách a počasí. Nic politického,“ sdělila mi postarší žena, která se odmítla představit a ani se obsáhleji o bývalém sousedovi, který před zhruba rokem rodinný dům i s dílnou prodal, bavit.

Slovenská média o obviněném muži informují jako o spisovateli a básníkovi, který vydal několik sbírek a v Levicích například v minulosti založil a vedl Literární klub Duha.

Sám sebe v autorském profilu na internetu označoval za „nespokojence“. Podle slovenských médií vlastnil legálně střelnou zbraň. Že s ní ale někdy bude střílet na člověka, šokovalo Jurajovu rodinu.

„Vůbec netuším, co můj otec zamýšlel, co plánoval, proč se to stalo,“ popsal pro server Aktuality.sk syn zadrženého muže. „Možná došlo k nějakému zkratu, nevím. On je ráznější, ale že by to řešil s psychiatrem nebo tak, to ne.“ O žádném fyzickém útoku na politika podle něj otec nikdy nemluvil.

Na otázku, zda jeho otec nenáviděl Roberta Fica, odpověděl: „Řeknu to takhle – on ho nevolil. To je vše, co k tomu mohu říci.“

Podívejte se na místo, kde se odehrál atentát na premiéra Roberta Fica: