Hlavní obsah

V Česku jsou slévárny na prodej. Trh se pročistí, říká manažer

Agenda SZ Byznys s Filipem Budníkem, investičním ředitelem Thein Industry. Video: Zuznana Kubátová, Seznam Zprávy

Investiční skupina Thein sází na tradiční slévárenství i vodíkové technologie budoucnosti. Slévárny zatím mají jasnější perspektivu, byť jde o mnohými odepisovaný obor. Nástup vodíku bude pomalejší a neobejde se bez dotací.

Článek

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Před čtyřmi lety založil Tomáš Budník, zkušený manažer známý v telekomunikační branži, vlastní investiční skupinu Thein. Jméno odkazuje na úspěšné předky Budníkovy manželky. V rodinné tradici pokračuje i další generace: investičním ředitelem průmyslové odnože zvané Thein Industry je zakladatelův syn Filip.

„Mne vždycky lákal víc průmysl než IT. Na internet si nesáhnete, na průmyslový produkt ano,“ vysvětluje v Agendě SZ Byznys junior, proč to mají u Budníků obráceně než ve většině českých rodin: Tátu baví moderní technologie, syna fabriky.

Perspektivní tradice

Podle Filipa Budníka má český průmysl perspektivu, byť dnes většina investorů jeho generace na tradiční domácí továrny nesází. Zdůrazňuje ale, že je třeba orientovat se jen na firmy s vyššími maržemi a unikátnější výrobou. Taková je podle něj i poslední akvizice Theinu z počátku letošního roku – benešovská slévárna Top Alulit.

Slévárenství je jednou z typických obětí zdražování energií, jež dělají v této výrobě velkou část nákladů. Přesto se v branži podle Budníka dají najít perspektivní hráči.

Skupina Thein

  • Investiční skupina založená v roce 2020 Tomášem Budníkem. Jméno odkazuje na rodinné předky Bertolda a Bernarda Theiny – významného pardubického právníka a obchodníka.
  • Tomáš Budník se prosadil jako manažer v telekomunikační branži. Mezi jeho nejznámější projekty patří restrukturalizace firmy MobilKom (provozovala operátora U:fon) a působení ve skupině PPF. Pro ni řídil společnost O2, později telekomunikační byznys v několika evropských zemích.
  • Skupina Thein se soustředí na investice do průmyslu (výroba dílů pro dopravní strojírenství a energetiku) a ICT (především kyberbezpečnost).

„Top Alulit má unikátní technologii takzvaného Squeeze Castingu. Je to něco mezi kováním a odléváním hliníku, dosáhnete při něm lepších technických vlastností, takže můžete vyrábět lehké hliníkové díly třeba do podvozků aut. Na evropském trhu ten postup není běžný, spíš se používá v Asii. Tady to dává šanci být v něčem lídr. Ukazuje to, že i slévárenství může dávat smysl z pohledu vyšší přidané hodnoty,“ říká.

Zdražení energií v posledních třech letech se slévárenstvím hýbe. „Ceny energií klesly z krizového vrcholu, a pokud máte unikátnější technologie, vyšší marže, tak i slévárny mají budoucnost,“ říká Budník. Potvrzuje však, že obor prochází proměnou, a to i majetkovou.

Sléváren na prodej je podle něj v Česku víc než před několika lety. Řada jich je v problémech či platební neschopnosti a ne všechny zřejmě přežijí. „Trh se tím ale pročistí a přinese to posun k produkci s vyšší hodnotou,“ očekává. A za skupinu Thein nevylučuje ani další akvizice v oboru.

Od lokomotiv k vodíku

Dalším oborem, jemuž Budníkovi věří, je dopravní strojařina a služby. „Hlavně kolejová doprava nabízí podle mě obrovskou příležitost. Dělají se tam sice menší série, ale máte dlouhodobější výhled kvůli trendu přesouvání nákladní dopravy na koleje,“ vysvětluje junior.

V dopravě má Thein část kapitálu umístěnou ve specifickém oboru. Vlastní firmu Lokorent Services, která kupuje starší lokomotivy a po opravách je pronajímá, zatím hlavně polským dopravcům. „Polský trh jsme otevřeli loni, chceme tam dál růst a dostat se postupně v dalších letech třeba až na 50 pronajímaných lokomotiv,“ říká Filip Budník.

Opravám a výrobě dílů pro železniční vozidla se věnují další dvě firmy skupiny Thein. Další společnost Hydrogen Technology míří na rodící se vodíkovou dopravu.

„Snažíme se integrovat různé existující vodíkové projekty, takže hledáme různé partnery pro spolupráci,“ vysvětluje Budník. Kromě toho firma testuje možnosti přestaveb dieselových lokomotiv na vodík.

Thein sází na vodík

Budník však potvrzuje, že bez pobídek a dotací se vodíková železniční doprava rozběhne těžko. „Jde o drahou technologii. Vodíková lokomotiva může stát tak sto milionů, běžná dieselová třeba jen 60. Dražší by byl i provoz. A také není vybudovaná vodíková infrastruktura. Právě to nás na tom ale zajímá, proto se bavíme s různými hráči na trhu, kteří mají nějaké vlastní vodíkové projekty. Rádi bychom byli integrátorem různých aktivit v tomto oboru,“ říká Budník.

„Nástup zeleného vodíku nebude tak rychlý, jak všichni předpovídali. I my vidíme, že vodíkových projektů je zatím opravdu málo, takže čekáme a sledujeme, co se bude na tomto trhu dít,“ podotýká.

Evropské elektrolyzéry, byť budované s dotační podporou, nabízejí vodík výrazně dražší než klasický plyn fosilního původu. Budník však věří, že s dalším rozvojem budou vodíkové technologie zlevňovat, byť jejich nástup bude pomalejší, než se čekalo.

Doporučované