Porodnost strmě klesla. A co teď se školkami?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je velký rozdíl, pokud se vám v okrese za rok narodí 1872 dětí, nebo 1435 dětí. Zvlášť když na takový propad stačí pouhé tři roky. Na Liberecku přesně takto poklesl počet narozených mezi lety 2020 a 2023 skoro o 24 procent. Jsou to navíc jen předběžná data za celý okres, logicky tak v některých obcích bude situace ještě dramatičtější.

„Vysvětlení poklesu porodnosti je patrně demografické, tedy slabší rodičovské ročníky, možná snížená míra jistot v době covidu,“ říká liberecký náměstek primátora pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivan Langr.

Samotný Liberec na tom navíc tak špatně není, propadl se „jen“ o 18 procent. Tedy zhruba stejně, jako je průměr ve zbytku republiky.

Propadem porodnosti se tak na jednu stranu bude muset zabývat během následujících let celé Česko – tak málo dětí jako minulý rok se totiž u nás narodilo naposledy na přelomu tisíciletí. Zatímco ještě v roce 2021 v Česku přibylo skoro 112 tisíc dětí a o rok později ještě přes 101 tisíc, loni už to bylo podle předběžných dat pouze něco přes 91 tisíc.

Z druhé strany je ale nutné si říct, že mezi jednotlivými regiony Česka panují velké rozdíly.

V pozitivním popředí statistik figurují okresy Plzeň-jih, Prachatice nebo Benešov, kde je pokles „pouze“ na úrovni pěti až sedmi procent. Na chvostu je naopak už zmíněný Liberec, který přitom jen uzavírá první pětku. Největší propad je v okresech České Budějovice, Česká Lípa, Chomutov a Domažlice.

Velké rozdíly jsou ovšem i uvnitř jednotlivých krajů. V Plzeňském nebo Jihočeském kraji existují okresy, kde je propad relativně nízký, a zároveň části, které se pohybují u statistického dna – například Plzeň-jih vs. Domažlice a Prachatice vs. České Budějovice.

„Pokles se očekával, ale asi nikdo nepočítal, že bude takhle strmý. Nepřidala tomu rozhodně špatná ekonomická situace,“ vidí jeden z důvodů náhlého propadu v počtu narozených dětí Petr Mazouch, demograf z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Propad je totiž daleko dramatičtější, než odhadovaly i pesimistické výhledy Českého statistického úřadu (ČSÚ). I podle nejnižšího odhadu z roku 2018 se mělo loni narodit alespoň o dva tisíce dětí víc.

„Propad plodnosti od roku 2022 je patrný ve všech okresech, v některých více, v některých méně, diferenciace mezi okresy je běžná,“ upozorňuje Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ, že k dispozici jsou zatím za minulý rok jen předběžná data, která pro určení a pochopení vývoje nestačí.

Zatím tak není úplně jasné, co všechno za poklesem stojí ani proč je někde strmější než jinde. Každopádně obecně jsou v plodném věku nyní ženy ze slabších ročníků. Navíc pokračuje trend odsouvání rodičovství do vyššího věku, takže je logické, že narozených dětí ubývá. A k tomu pak ekonomické faktory jako vysoká inflace a celková hospodářská nejistota.

„První dítě dnes mají ženy v průměru kolem 29 let a už jsme si mysleli, že se nárůst věku zastavil. Na příkladu Finska je ale vidět, že ještě můžeme chytnout druhý dech a ten průměrný věk prvorodiček se bude zvyšovat,“ řekla nedávno v rozhovoru pro Seznam Zprávy demografka Jitka Slabá.

Zvlášť menší obce se ale mohou dostat v následujících letech za pomyslnou „hranu“. Nebude pro ně například možné udržet v provozu školku, protože dětí prostě nebude v místě dost.

„Škola má obrovské fixní náklady. Přijde tak velké rozhodování, jestli zřizovatel zvládne všechno ufinancovat, i když dojde k poklesu dětí o 25 procent. V ten okamžik na tom budou nejhůře malé školky,“ dodává Mazouch.

S kolegou Jakubem Fischerem v dubnu představili studii, která ukazuje, že by náklady na provoz škol šlo výrazně snížit. Například sdílením některých činností nebo i sloučením pod jednu právnickou osobu.

Neznamenalo by to uzavíraní škol, ale pouze přenesení některých administrativních, ekonomických nebo řídicích činností na jedno posílené vedení. Mohlo by to zvýšit kvalitu vzdělávání, protože ředitelé by měli více času na řízení výuky, ale také pomoci udržet školy a školky v místech, kde by si jako samostatné subjekty při budoucím poklesu dětí neporadily.

Ani jedno z pěti center okresů, kde se porodnost propadla nejvíce, neplánuje v budoucnu mateřské školy rušit. Třeba Liberec už do téhle řeky jednou vstoupil po roce 2004, přičemž negativní demografický vývoj se nepotvrdil.

„Tento trend se promítne v horizontu několika let. Město se pustilo do velkých oprav, obnov a rekonstrukcí mateřských škol a některé z nich, pokud to kapacity dovolí, mohou například pomoci vyřešit přechodné zázemí pro děti, jejichž školka se bude aktuálně rekonstruovat,“ říká za České Budějovice mluvčí Jitka Brůha Welzlová.

Střediska regionů ale mohou být pod tlakem menších obcí, kde bude třeba i nereálné školku udržet. To může jen nastartovat další vylidňování menších sídel, protože pro mladé rodiny nebudou atraktivní z hlediska občanské vybavenosti.

„Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy apeluje na zřizovatele mateřských škol, aby je i přes klesající populační křivku v budoucnu nerušili, ale využili je jiným způsobem,“ říká Patrik Kubas z komunikačního oddělení ministerstva.

Volnější kapacity školek v budoucnu tak lze využít pro zvýšení docházky dětí, a to třeba i dvouletých, které se dnes v řadě míst dostávají jen těžko. Průměrně zabírají jen desetinu míst ve školkách.