Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V pondělí policisté oficiálně oznámili výsledek tříletého vyšetřování výbuchů ve Vrběticích na Zlínsku. Zdejší muniční sklady nechalo v roce 2014 bez pochybností vyhodit do povětří Rusko – jeho vojenští agenti zabili dva lidi a způsobili miliardovou škodu.
Jak dokládá neveřejné usnesení o odložení kauzy, které Seznam Zprávy získaly, ruská rozvědka mohla při téhle akci spoléhat na manžele Nikolaje a Elenu Šapošnikovovy. Rusy s českým občanstvím, boháče bez oficiálních příjmů, kteří si běžně psali e-maily a setkávali se s významnými důstojníky ruské vojenské rozvědky GRU.
Šapošnikovovi – podle zjištění českých i zahraničních detektivů a tajných služeb – cíleně vynášeli ruské rozvědce informace o obchodech společnosti Imex Group, jejíž munice ve vrbětickém skladu explodovala.
Adresátem jejich zpráv byl hlavně generál Andrej Vladimirovič Averjanov, šéf jednotky číslo 29155, která za vrbětickými výbuchy stojí. Mezi přeposíláním citlivých informací mu přáli třeba i k narozeninám.
Šapošnikov se k detailům o obchodech dostával jako zaměstnanec firmy Imex Group, mající na starosti obchody v bývalých státech Sovětského svazu.
„Elena Šapošnikovová přeposílala dlouhodobě generálu Averjanovi informace o obchodech s vojenským materiálem, připravovaných a uzavíraných různými společnostmi, o kterých se Nikolaj Šapošnikov dozvěděl, když vystupoval jako obchodník se zbraněmi. Z komunikace vyplývá, že byli řízeni generálem Averjanovem, jednali podle jeho pokynů, případně čekali na ,pokyny z Moskvy,“ napsala policie do závěrečného usnesení.
Z dokumentu vyplývá, že vyšetřovatelé byli přesvědčeni o možném podílu manželů Šapošnikovových na vrbětické tragédii. „Úmyslně napomáhali ruské vojenské rozvědce Hlavní správě generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (GRU) a to i ve vztahu k výbuchům v muničních skladech ve Vrběticích,“ doplnili detektivové s odkazem na to, že v roce 2022 začali manžele oficiálně vyšetřovat pro zvlášť závažný trestný čin vyzvědačství.
Na vznesení obvinění to však nestačilo. Nadto Nikolaj Šapošnikov nedávno zemřel na zástavu srdce.
Kontakt na GRU: vitazi31@gmail.com
Nikolaj Šapošnikov se stal zaměstnancem společnosti Imex Group od dubna 2006.
Jak se „špioni“ stali Čechy: Pomohl ministr Gross
Nikolaj Šapošnikov je bývalý důstojník sovětské armády. Těsně před převratem sloužil dva roky v Československu. Po stažení vojsk se vrátil zpět domů a byl následně propuštěn z armády. Do Československa se ale v roce 1991 vrátil a požádal o politický azyl. O rok později přicestovala i jeho manželka Elena s dětmi. I ona žádala o politický azyl.
Oba manželé pocházejí z rodin s armádní minulostí. Elena vyrůstala na základně sovětské armády v Německé demokratické republice. Později oba v České republice získali státní občanství. Šapošnikov v roce 1999, jeho žena o pět let později.
Policisté upozorňují na to, že Šapošnikov v žádosti uváděl nepravdivé informace. Například psal, že pochází z úřednické rodiny, a předložil falešný rodný list svého syna. Občanství získal až napodruhé. Jeho ženě žádost úřady zamítly dokonce minimálně šestkrát, protože též klamala. Nakonec jej získala za zvláštních okolností.
Jak uvádějí vyšetřovatelé, stalo se tak až po rozhodnutí tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD). Přes nelibost vyřizující úřednice, jak stojí v policejním dokumentu: „Úřednice vyřizující státoobčanské spisy připsala do spisu rukou psanou poznámku, kterou vyjádřila svou vnitřní výhradu: Celým řízením o žádosti se jako červená nit táhlo, že neustále někdo se snažil různými způsoby intervenovat v kladné vyřízení žádosti.“
Elena Šapošnikovová komunikovala podle policie přímo se šéfem speciální jednotky ruské vojenské rozvědky.
Tento odborník na sovětské zbraně, bývalý příslušník sovětské armády a veterán z války v Afghánistánu měl ve společnosti Imex Group minimální plat. V roce 2012 dostával 15 tisíc hrubého, v roce 2021 mu přidali 200 korun.
Šapošnikovovi si ovšem podle pátrání vyšetřovatelů nežili špatně. V roce 2008 se přestěhovali do Řecka na atraktivní poloostrov Chalkidiki. Pořídili si tam velký pozemek s dvoupodlažním domem za téměř 6,5 milionu korun, který nákladně rekonstruovali a přebudovali na apartmány pro turisty.
Policisté vědí, kdo je za výbuchy a smrt dvou lidí zodpovědný. Agenty vojenské rozvědky ale Moskva chrání před vyšetřováním.
Policie píše, že v lednu 2022 ho přes realitní kancelář prodávali za 71 milionů korun.
„Z čeho financovali svůj život a nákupy nemovitostí, se nepodařilo dohledat. Český účet, na který chodila výplata, sloužil k některým platbám, oficiální příjmy nestačily k úhradě běžných životních potřeb (legální příjem v některých měsících pokrýval jen účet za telefon), bankovní účet byl pravidelně dotován hotovostí,“ uvedli policisté, kteří dohledali několik účtů v Česku, Řecku a ve Švýcarsku vedených vesměs na Elenu Šapošnikovovou. Při výslechu podle detektivů řekla, že peníze na dům v Řecku dostali částečně od rodičů a zbytek vydělala svými obchody mimo Evropskou unii.
Výbuch v Bulharsku: na scéně GRU i její česká spojka
Policisté v usnesení mapují podobný případ tomu vrbětickému. A dokládají na něm, že má stejné osoby a obsazení jako ten vrbětický. Včetně angažmá Šapošnikovových.
Odehrál se v Bulharsku čtyři roky před výbuchy v Česku. Střelivo použitelné do sovětských zbraní tehdy leželo ve skladech společnosti Imex Group, odkud mělo putovat do Bulharska podnikateli Emilianu Christo Gebrevovi. Jeho firma byla konkurentem ruských výrobců a měla rozjednaný obchod v Indii.
Šapošnikov tehdy přijel autem z Řecka v říjnu 2011 (policisté uvádějí, že ze zdravotních důvodů nelétal) do Vrbětic, aby osobně dodávku zkontroloval. Čeští kriminalisté – patrně s využitím poznatků tajných služeb – uvádějí, že v říjnu přicestovali z Moskvy do Bratislavy dva příslušníci GRU: Alexej Kapinos a Nikolaj Ježov. O několik dní později k nim přibyli další dva, mimo jiné i Alexander Čepiga, dnes označený za pachatele vrbětických výbuchů z roku 2014).
Tehdejší „rojení“ agentů na Slovensku je přitom podobné událostem před explozí ve Vrběticích.
A také dodávky do Bulharska dopadly stejně: Začátkem prosince dorazila originálně zabalená munice do skladu v Lovnidolu. Osm dní nato sklad explodoval a výbuchy pokračovaly dalších deset dní. Vyšetřovatelé pak na místě našli balíček plastické trhaviny s rozbuškou. Konstatovali, že šlo o část improvizovaného výbušného zařízení, které kvůli nedostatečnému elektrickému proudu nebo vinou špatného zapojení rozbušky nefungovalo. A exploze ho vymrštila 190 metrů od epicentra.
Policisté doložili, že generál Averjanov používal e-mail vitazi31@gmail.com, přičemž „vitazi“ znamená „vítězové“ či „bohatýři“. A číslovka odkazuje na pořadí písmen v abecedě: CA, což je v azbuce zkratka sovětské armády, vojáci ji měli i na výložkách. E-mail byl registrován z ruské adresy na jméno Andrej O. (generál se kryl pod jménem Andrej Overjanov).
Šapošnikovová pak s tímto vysokým důstojníkem GRU komunikovala z adresy listolena@gmail.com, kterou používala její česká firma Listo.
Konkrétně: Když česká firma Imex Group prodala v roce 2013 do Vietnamu pontonové mosty a vojenské automobily, Šapošnikovová si o téhle zakázce s generálem Averjanovem psala. Zboží odplulo lodí z bulharské Varny, Šapošnikov ho předtím osobně kontroloval.
Loď po proplutí Suezských průplavem vypnula lokalizační zařízení a policisté nezjistili, co se s ní dělo dál. Každopádně do Vietnamu dorazila až po devíti měsících. Vzešel z toho podle policistů konflikt, který zmařil další podobné obchody.
Šapošnikovová si s rozvědčíkem Averjanovem psala i v dalším případě: Jistá bulharská společnost chtěla od ruské státní korporace Rostec (ovládající trh se zbraněmi) koupit letouny SU-25, kulometné náboje, rakety do systému Grad nebo náhradní díly do bitevních vrtulníků Mi-24. Šapošnikovová u generála Averjanova lobbovala za ruský souhlas s vývozem a přeprodejem pravděpodobně do Tádžikistánu.
Ruská korporace svolit nechtěla, po Šapošnikovové intervenci u generála ovšem názor změnila. E-mailová komunikace se našla v cloudovém úložišti patřícím k rozvědčíkově e-mailové adrese.
Při výsleších otec a syn Bernatíkové, majitelé Imex Group, policistům řekli, že komunikace Šapošnikovových s generálem Averjanovem je pro ně novinkou. „Petr Bernatík starší i Petr Bernatík mladší svorně vypověděli, že o přeposílání informací o obchodu generálu Averjanovi na mail vitazi31@gmail.com nic nevěděli,“ zachycuje jejich reakci usnesení o odložení případu.
„V žádném případě o tom vedení firmy nevědělo,“ odmítl v úterý Radek Ondruš, advokát firmy Imex Group, že majitelé Bernatíkovi znali Šapošnikovovu druhou tvář – spolupracovníka ruského diverzního týmu.
Vše nej, generále Andrušo!
Z e-mailu velitele ruské rozvědky přišla Šapošnikovové v září 2014 i zpráva, kterou detektivové spojují s vrbětickou explozí. Tex zněl: „Dobrý den, Eleno, zasílám žádost o návštěvu ve skladech (pokud je potřeba). V případě potřeby zašleme kopie pasů.“ Příloha mailu obsahovala žádost Státní komise pro národní bezpečnost Republiky Tádžikistán o návštěvu ve Vrběticích a prohlídku munice.
Pod žádostí se nachází podpis jistého tádžického generálporučíka, ovšem podle vyšetřovatelů zfalšovaný. Žádost později vyšetřovatelé objevili v kanceláři Imex Group.
Na tento mail pak Šapošnikovová odpověděla: „Andrušo, ahoj. Blahopřejeme k narozeninám! Chtěli bychom ti popřát osobně. Budeš na Skypu?“ Bylo to 29. září, kdy generál Andrej Averjanov slaví narozeniny. O týden později se Šapošnikovová s dcerou podle policejních zjištění s tímto velitelem jednotky GRU setkala v Portugalsku.
Nevysvětlené zůstává, jestli – a jak – pronikli ruští agenti do vrbětického areálu.
Agenti GRU si v Imex Group skutečně objednali návštěvu. A to přímo z mailu generála Averjanova, který spolumajiteli firmy Bernatíkovi mladšímu poslal naskenované kopie pasů. Bez jakéhokoli textu. Pod soubory 1.jpg a 2.jpg se skrývaly pasy jednoho tádžického a jednoho moldavského zbrojního experta.
Z fotografií ve skutečnosti shlíželi už několikrát zmínění (a tenkrát veřejně neznámí) rozvědčíci Miškin a Čepiga. Následné pátrání ukázalo, že mail někdo odeslal z ruské Samary. Miškin s Čepigou pak podle záznamů pražského letiště skutečně v tomto období přiletěli do Prahy a přesunuli se do hotelu v Ostravě.
Advokát: Firma je čistá
Radek Ondruš, právník společnosti Imex Group, Seznam Zprávám potvrdil, že tito dva – dnes víme, že falešní – obchodníci tenkrát opravdu požádali o prohlídku zboží. Nakonec však v dohodnutém termínu nedorazili.
„Naskenované kopie pasu přišly mailem, ale oni sami se už nedostavili. Ale to se stává, takže to nikomu nepřišlo zvláštní,“ řekl Ondruš.
Policisté, jak plyne z usnesení o ukončení vyšetřování, prověřovali nejen působení manželů Šapošnikovových. Ale podivné jim přišlo i chování spolumajitele firmy Bernatíka mladšího, který například den před výbuchem osobně kontroloval uskladněnou munici – což bylo podle svědků výjimečné.
Detektivové prověřovali i možnost, jestli Bernatík mladší nemohl do skladu někoho tajně provézt. A také zjistili, že se jeho mobil pohyboval před výbuchem v okolí ostravského hotelu, v němž přespávali agenti Miškin s Čepigou.
Advokát firmy Ondruš jednoznačně popřel, že byl Bernatík do výbuchů jakkoli zapojený. Do skladu, jak říká Ondruš, se jel spolumajitel firmy podívat zkrátka proto, aby zkontroloval, že je vše připravené k expedici. A ostravský hotel zase leží u frekventované hlavní silnice, kudy Bernatík běžně jezdil do sídla své společnosti. Které se navíc nachází jen 800 metrů od hotelu.
Z výpovědi Nikolaje i Eleny Šapošnikovových je patrné, že svoje vyjádření postupně mění, uvádějí skutečnosti, které jsou v rozporu s důkazy zajištěnými policejním orgánem, a když jsou s nimi konfrontováni, přizpůsobí svoji výpověď.
„Takže ano, je možné, že pan Bernatík tam někde stál na křižovatce, když jel do své firmy,“ řekl Ondruš.
Právník Ondruš odmítl i to, že Bernatík mladší mohl skrytě provézt agenty svým autem do areálu. „Přece nebude takhle strašně riskovat. Rusové tam mohli kdykoli přijít, kdykoli se jim zachtělo z bočních cest. Ten areál nebyl pořádně zabezpečený ani hlídaný,“ prohlásil Ondruš.
Místo setkání: hotel v Bešeňové
Čtyři dny před výbuchem se Šapošnikovovi ubytovali v hotelu v termálních lázních v Bešeňové na Slovensku. Setkali se tam s dalším ruským rozvědčíkem Alexejem Kapinosem, současně ve stejném hotelu v Bešeňové bydlel i dobře známý generál Averjanov.
O něco dále v Žilině se ubytoval člen rozvědky Nikolaj Ježov (tedy stejní lidé, kteří se pohybovali v Bulharsku před výbuchem tamního skladu v roce 2011). Podle policistů další důkaz, že se v téhle době mělo stát něco velkého, co stálo GRU za tyhle manévry.
Fakturu za ubytování Šapošnikovovi poslali na známou adresu vitazi31@gmail.com. Tedy do mailu, z nějž s nimi komunikovali důstojnici ruské rozvědky.
Šapošnikova vyslechli policisté poprvé v roce 2021 po telefonu z Řecka. Mluvil o tom, jak zařizoval návštěvu Vrbětic pro tádžické zbrojaře (ve skutečnosti agenty Miškina s Čepigou). Při dalších výsleších přiznal, že rozvědčík Kapinos (ten, s nímž se setkal v Bešeňové na Slovensku) je jeho dlouholetý kamarád. Popřel, že by měl znát šéfa rozvědčické jednotky generála Averjanova.
„Žádné informace cizí zpravodajské službě neposkytl. Zda se někdy setkal s důstojníkem cizí moci – zpravodajské služby Ruské federace – nemůže vyloučit,“ přetlumočilo jeho výpověď usnesení o odložení kauzy.
Loni v září při dalším výslechu v Řecku už Šapošnikov odmítl odpovídat na otázky – a stejně tak jeho žena. Detektivům předložili písemná prohlášení, v nichž si náhle vzpomněli, že generála Averjanova znají už roky – v Moskvě prý chodili do divadel, na vernisáže a byli spolu i na dovolené na Kypru.
„Z výpovědi Nikolaje i Eleny Šapošnikovových je patrné, že svoje vyjádření postupně mění, uvádějí skutečnosti, které jsou v rozporu s důkazy zajištěnými policejním orgánem, a když jsou s nimi konfrontováni, přizpůsobí svoji výpověď,“ zaznamenali kriminalisté do usnesení o ukončení vyšetřování.
