Dočká se Afrika olympiády? Egypt chce být nadějí pro opomíjený světadíl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Letní olympijské hry se budou už po více než desáté konat na území Evropy. Z pořádání celosvětově populární sportovní akce se ale mohly těšit i země z dalších světadílů, jako jsou Asie, Austrálie nebo Severní a Jižní Amerika. Naopak Afrika na toto privilegium stále čeká.

Podle některých ale „nastal čas“, aby africký kontinent hostil prestižní událost, která tradičně láká ohromné množství sportovních nadšenců a jejich peněženky.

„Nemůžeme tvrdit, že MOV a olympijské hry jsou univerzální, aniž bychom uspořádali hry na africkém kontinentu,“ řekla pro BBC Kamilla Swart-Arriesová, sportovní vědkyně působící na univerzitě Hamad Bin Khalifa v Kataru.

Afrika už má jisté zkušenosti s pořádáním velkých sportovních akcí. Jihoafrická republika (JAR) například hostila mistrovství světa ve fotbale v roce 2010, 15 let předtím se tam zase konalo mistrovství světa v ragby. Příležitost organizovat olympiádu se ale zatím nenaskytla, což trápí i samotného šéfa MOV Thomase Bacha.

On sám je podle svých slov zklamaný, že se mu během jeho předsednictví – které skončí v roce 2025 – nepodařilo přivést hry do Afriky. Útěchou mu jsou alespoň olympijské hry mládeže, které se mají v roce 2026 uskutečnit v hlavním městě Senegalu, Dakaru.

„Byl bych rád, kdyby se olympijské hry v Africe konaly během mého předsednictví. V životě je ale potřeba mít plán B. Ten byl, aby během mého předsednictví došlo alespoň k přidělení her Africe. Ale ani to nevyšlo, a proto jsme tak přešli k dalšímu snu, kterým byly olympijské hry mládeže v Dakaru,“ sdělil Bach letos v lednu během juniorských her v jihokorejském Kangwonu.

Oproti olympiádě dětí a mládeže jsou ale „plnohodnotné“ hry pro jednotlivé země mnohem větší výzvou – například kvůli infrastruktuře. „Velké rozvojové země mají v porovnání s vyspělými zeměmi mnoho problémů, které musí překonat z hlediska infrastruktury,“ řekla Swart-Arriesová.

Země, které pořádají velké sportovní akce, jsou pak také – i kvůli ekonomické stránce – pod drobnohledem. Nedávným příkladem může být Katar, který hostil mistrovství světa ve fotbale v roce 2022. Nevládní organizace a média tenkrát začaly upozorňovat na omezování lidských práv, špatné pracovní podmínky a diskriminaci menšin. I přes řadu kontroverzí se tam ale sportovní událost konala.

Společenská stabilita pak byla i jednou z příčin, proč se v roce 2004 olympijské hry konaly místo Jihoafrické republiky v Athénách. „Nabídku jsme podávali v letech 1995 až 1997, těsně po skončení apartheidu. Z hlediska olympijských sportů jsme pravděpodobně nebyli připraveni,“ vysvětlila Swart-Arriesová.

I přesto, že v některých zemích došlo ke společenskému pokroku, se ale podle Swart-Arriesové nedaří setřást negativní stereotypy. „Když se podíváte na obrazy, které se o Africe šíří po světě, jde většinou o negativní aspekty, jako je AIDS nebo chudé, hladové děti,“ sdělila sportovní vědkyně v rozhovoru pro Deutsche Welle.

Generální tajemník Egyptského národního olympijského výboru (NOC) Šaríf El Erian si naopak myslí, že se vyplatilo počkat. „Bylo naprosto správné, že se hry v Africe dříve nekonaly,“ sdělil BBC. Opomíjení Afriky přisuzuje především omezeným možnostem. „Kdybych měl vybrat tři země, jejichž zázemí je v Africe nejlepší, vyberu snadno Egypt, JAR a Maroko. Zbytek nemá šanci,“ prohlásil sebejistě pro BBC.

Není tak překvapivé, že právě Egypt chce předložit MOV návrh na pořádání her v roce 2036. Země má dokonce i do jisté míry jasno, jaká zařízení hodlá během sportovní události využít.

Jedním z nich má být i nový stadion pro 90 tisíc diváků, který se nachází v dosud nepojmenovaném Novém administrativním hlavním městě, jež se nachází asi 40 kilometrů východně od Káhiry. Sportovní areál se navíc příhodně nazývá Egypt International Olympic City, tedy Egyptské mezinárodní olympijské město.

Není to navíc poprvé, co se Egypťané snaží přilákat pozornost Mezinárodního olympijského výboru. Mají za sebou totiž celkem tři neúspěšné pokusy o pořádání olympijských her. Naposledy se snažili hostovat olympijské hry v roce 2008. Káhira se ale nakonec nedostala do užšího výběru MOV.

Od té doby se ale mnohé změnilo. „Myslím, že Egypt je již připraven. Hlavní podpůrná infrastruktura – silnice, bezpečnost, letiště a hotely – byla v posledních sedmi nebo osmi letech velmi silně rozvinuta,“ dodal El Erian.

Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí už případné pořádání letní olympiády v Egyptě odsouhlasil. Teď musí severoafrická země přesvědčit výkonný výbor MOV, že je vhodným adeptem na pořádání letních olympijských her pro rok 2036.

Podle několika lidskoprávních organizací by měl ale Egypt vzbuzovat obavy. Tamní ženy nebo členové LGBT+ komunity čelí diskriminaci, občané nemohou volně protestovat a politicky nepohodlné osoby končí ve vězení.

I přes tyto pochybnosti je ale Egypt stále ve hře. Důkazem je i návštěva samotného předsedy MOV Thomase Bacha v roce 2022. Bach si tenkrát prohlédl jak nové administrativní hlavní město, tak „olympijský“ sportovní areál o rozloze 92 hektarů. „Na vlastní oči se přesvědčil, že jsme velmi schopní,“ řekl El Erian.

Předtím než se Egyptu jeho olympijský sen splní, se země musí vypořádat s konkurencí. Zájem o pořádání olympijských her v roce 2036 má totiž víc zemí. Například indický premiér Naréndra Módí prohlásil, že jeho země „nenechá kámen na kameni“ ve snaze „zajistit si“ tuto prestižní akci. Podobně je na tom i Mexiko nebo Indonésie.

Očekává se také, že stejný záměr oznámí i Turecko, které má za sebou několik neúspěšných pokusů. Zájem o pořádání letní olympiády má pak i naše sousední Polsko, jak minulý rok prohlásil tamní prezident Andrzej Duda.

Podle Sama Ramsamyho, někdejšího prezidenta Jihoafrického národního olympijského výboru a bývalého člena MOV, je ale „nejvyšší čas“, aby olympijské hry hostila Afrika. „Mělo by to přínos ve všech směrech. Ať už jde o ekonomiku, lidská práva, změnu klimatu, nebo rozvoj ve všech aspektech,“ popsal.

Pořádání sportovní události, jako je olympiáda, má ale i symbolickou rovinu, připomněl Ramsamy: „Nejdůležitější je, že to bude inspirací pro celou Afriku. Ukážeme, že nejsme spícím obrem, ale obrem, který je vzhůru.“