„Žralok“ hltá rekordy: Jak se malá česká letecká firma prodrala do světa

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ultralighty Shark (žralok) česko-slovenské společnosti Shark Aero získaly za 15 let své existence obrovský věhlas a nyní brázdí nebe po celém světě. Jejich úspěch odstartovala paradoxně finanční krize, v níž přišla společnost Vladimíra Pekára živící se výrobou komponentů do letadel o svého klíčového zákazníka – rakouskou firmu Diamond Aircraft – a musela se rychle přeorientovat.

Pekár o vývoji „žraloka“, tedy rychlého elegantního ultralightu, přemýšlel už od začátku nového tisíciletí. V roce 2005 se pustil do jeho vývoje spolu s šéfkonstruktérem Jaroslavem Dostálem, designérem Peterem Zelmanem a expertem na aerodynamiku Jiřím Svinkou. Když padala banka Lehman Brothers a rozpoutala tím celosvětovou finanční krizi, byl na světě první prototyp „žraloka“ a Pekár vsadil na jeho další rozvoj.

V zahraničí měly československé ultralighty v minulosti díky dlouhodobé letecké a strojírenské tradici velmi dobrou pověst. Sázka na výrobu ultralehkého letounu byla však i tak velmi velký risk, protože provést prototyp všemi certifikacemi až k sériové výrobě vezme mnoho času a peněz a není jisté, že to do té doby malá firma přežije.

Trvalo to několik let, než se společnost dostala do černých čísel. Jen samotný vývoj stál desítky milionů korun. „Dlouho jsme kvůli vysokým investicím vyráběli se ztrátou. V roce 2022 jsme vyráběli jedno letadlo měsíčně, což vycházelo finančně šul-nul. Nyní vyrábíme dvě letadla měsíčně a to už jsme v plusových číslech. Každý rok dál pak chceme přidat jedno letadlo měsíčně. V roce 2026 tak hodláme vyrábět čtyři Sharky za měsíc,“ poodhaluje plány zakladatel a šéf česko-slovenské firmy Pekár.

Zákazníci, kteří pocházejí minimálně z vyšší střední vrstvy, si kupují ultralighty hlavně pro zábavu. Baví je létat, cestovat a rychle a bez čekání na klasickém letišti se dopravovat z místa na místo.

Advokáti, lékaři, vrcholoví manažeři, bývalí piloti či podnikatelé tak oceňují to, že Shark je s letovou rychlostí kolem 280 kilometrů za hodinu (max. rychlost je 300 km/h) dokáže přenést zhruba za hodinu letu na cyklovýlet do Alp nebo třeba za dvě hodiny do jejich chorvatského letoviska na ostrově Brač, a to zhruba se stejnou spotřebu, jako má auto.

Bývalý viceprezident ČSA a nyní vydavatel leteckého magazínu Flying Revue a aktivní pilot Jiří Pruša si Shark koupil proto, že rád létá soukromě na dlouhé expedice a zároveň ho využívá pro svou práci – mapování a filmování letišť do internetového Průvodce po evropských letištích. „Žraloka“ si zvolil kvůli jeho rychlosti, nižší spotřebě i vzhledu.

„Letoun mi vyhovuje z mnoha důvodů. Patří mezi zhruba tři nejrychlejší letadla ultralehké kategorie, má o cca 15 procent nižší spotřebu paliva než jiné typy letadel, takže při cestovní rychlosti 250 km/h spotřebovávám asi 18 litrů benzinu na jednu hodinu letu a kombinace nízké spotřeby, vysoké rychlosti a velkých nádrží (150 l paliva) dává letadlu možnost doletu až 2500 km bez mezipřistání, což je pro letadla v této kategorii špičkový výkon,“ vysvětluje Pruša, který loni v Sharku zdolal spolu s kopilotkou Eliškou Kudějovou světový rekord v délce letu bez mezipřistání s hodnotou 1919 kilometrů (dosavadní rekord byl 1036 km).

„Je to velmi příjemné. Letoun se lidem líbí, a když někde přistanu a sháním třeba ubytování, palivo či servis, takřka všude a vždy najdu pomoc,“ pochvaluje si Pruša, který loni kromě oficiálního rekordu uletěl v Sharku také neoficiální rekord, a to 2700 kilometrů bez mezipřistání z Islandu do Prahy.

Pruša ale není jediný, kdo se „žralokem“ láme rekordy. Už v roce 2012 s ním zaletěl svůj první rychlostní rekord Francouz Eric de Barberin a v roce 2015 ho ještě sám překonal, když na stokilometrové trase dosáhl rychlosti 303 kilometrů za hodinu.

V roce 2022 pak Sharkem obletěla svět teprve 19letá Britka Zara Rutherfordová a stala se tím nejmladší pilotkou v historii, která to dokázala.

O pár měsíců později pak se Sharkem z druhé ruky překonal další rekord její bratr Mack Rutherford, který se zapsal jako vůbec nejmladší letec, který sám obletěl svět v pouhých 17 letech.

Světové rekordy pomohly společnosti Shark Aero k posílení jejího renomé až tak, že podle zakladatele firmy nyní čelí paradoxnímu problému. „Zájem je tak veliký, že ho musíme maličko tlumit a srovnat ho s výrobou. Piloti nyní čekají na letadlo rok, to ujde, ale když by čekali déle, je to problém a hrozí, že je ztratíme. Zákazníci si totiž ultralighty pořizují jako hračku. Chtějí si za své peníze hrát hned, a ne čekat. Musíme se tomu přizpůsobit,“ vysvětluje „problém“ úspěchu Pekár. Shark v plné výbavě stojí nyní kolem 250 tisíc euro (cca 6,3 mil. Kč), před několika lety stál polovinu.

On sám přizpůsobuje firmě od počátku výroby téměř celý svůj život. Pracuje 14 hodin denně a o víkendu 10. „Přál jsem si vyrobit nejlepší ultralight na světě, takový sen každého pilota, kterému by létání v něm dělalo radost. Ve světové špičce jsme, takže mám, co jsem chtěl, a můžu být spokojený, ale musím za to platit vysokou cenu – hypotékou v podobě těch 14 hodin práce denně. Hypotéka bude ještě dlouhá, hádám dalších 20 let,“ konstatuje Pekár.

Problémy ve výrobě musí podle svých slov řešit každý den, největší však jsou podle něj se sháněním dobrých zaměstnanců. „Byznys stojí a padá na dobrých lidech. Nejprve je těžké sehnat dobré experty a pak je další krok – mít zaměstnance, co jsou ochotni převzít odpovědnost. S tím zažívám největší problém, aby si lidé vzali věc za svou, dotáhli ji do konce a nečekali, že za ně bude ručit někdo jiný,“ konstatuje.

Letecká výroba obecně podle něj není pro normální lidi, ale pro blázny, kteří se chtějí pouštět do něčeho nového a vytrvat. Letos se společnost účastnila veletrhu v německém Friedrichshafenu, kde představila dvě novinky – takzvanou klapku v klapce, která zmírňuje nepříjemné turbulence, a čtyřtaktní motor s turbem, který zvedá výkon motoru, což ocení piloti jak ve výškách s řidším vzduchem, tak na letech na delší vzdálenosti.

Do budoucna se firma chystá kromě navýšení výroby orientovat více na americký trh, kde se nyní diskutuje o nové kategorii Mosaic, která má mít mimo jiné mnohem vyšší váhové limity, než jsou současné české letouny do 600 kg. „Zatím není jasné, co se schválí, ani jak na to zareagují místní letecké úřady, ale vidím v tom ohromný potenciál, na který chceme být připraveni ho využít, až nastane správný čas,“ říká šéf Shark Aero, jehož firma nyní vyváží svou produkci do 25 zemí a v květnu přibude Nový Zéland.

Sám za sebe pak počítá s tím, že až firma prodá 1000 letounů a roční kapacita výroby bude jedno letadlo za týden, dovolí si odletět na měsíc na loď do Chorvatska. „Myslím si, že to mezi osmdesátkou a devadesátkou rozjedu a moc se na to těším,“ dodává.

V Česku existuje podle předsedy Asociace výrobců sportovních letadel (AVSL) Jana Fridricha asi 50 společností, které vyrábějí lehké letouny. Jejich roční produkce se podle něj pohybuje kolem dvou miliard korun a 90 procent výroby směřuje na export. (Podle LAA, jsou tržby malého letectví 1,2 miliardy Kč.)

Ve světě je úspěšná ve výrobě lehkých letadel například švédská společnost Blackwing se stejnojmenným letadlem, letadla Risen italské společnosti Porto Aviation Group, německé letouny Icarus společnosti Icarus Comco, italská společnost Tecnam s letouny P92 Echo a P96 Golf nebo třeba slovenská společnost Aerospool s ultralighty Dynamic.