Posílají rakety na svá rodiště i děti. Ruské útoky řídí i generálové z Ukrajiny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Není tajemstvím, že v rusko-ukrajinské válce bojují na straně agresora lidé ukrajinské národnosti. A že i za Kyjev se bijí Rusové.

Investigativní server Slidstvo.info však nyní našel tři vysoce postavené velitele ruské armády, kteří mají ukrajinský původ - a přímo řídí bojové operace namířené proti rodné zemi. Ostřelují ukrajinská města, ve kterých vyrostli a ve kterých dodnes žijí jejich příbuzní či známí. Na jejich ukrajinské kořeny už dříve poukázal projekt Myrotvorec, novináři nyní jejich jména propojili s konkrétními místy, kde jednotky pod jejich velením operovaly, a zmapovali majetek i rodinné poměry velitelů.

Prvním z nich je generálporučík Vladimir Maševskij. Narodil se před 54 lety v Dymeru, který se nachází v Kyjevské oblasti. Město v únoru 2022 začaly okupovat ruské jednotky – tamní obyvatelé byli drženi v zajetí, mučeni a zabíjeni. „Rodák Maševskij byl podle vyšetřujících orgánů tím, kdo na začátku invaze nařídil ruským jednotkám ‚prolomit‘ státní hranici Ukrajiny a zaútočit na města a vesnice v Kyjevské oblasti,“ napsala autorka článku Janina Kornienková.

Pod Maševského vedením se Rusové zmocnili i černobylské jaderné elektrárny a obsadili města jako Dymer, Borodjanka, Hostomel nebo Buča. Ruské vraždění a mučení civilních obyvatel v Buči v březnu roku 2022 se stalo symbolem brutality ruského působení na Ukrajině. Po vytlačení ruských okupantů našly ukrajinské síly těla rozesetá po ulicích, objevily masové hroby.

Maševskij, který v minulosti řídil ochranu objektů Rosatomu a státních vojensko-průmyslových komplexů, se na Ukrajině začal angažovat už v době ruské anexe Krymu. Už v letech 2014 a 2015 létal podle zjištění Slidstva.info pravidelně do Rostova na Donu, což je nejbližší ruské letiště u ukrajinských hranic. Tenkrát probíhaly nejaktivnější boje „domobran“ v Doněcké a Luhanské oblasti. V posledních letech byl zodpovědný za obsazování ukrajinských jaderných zařízení.

V dubnu 2023 se pak v Kaliningradu setkal s generálním ředitelem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafaelem Grossim, s nímž řešil bezpečnostní situaci v Záporožské jaderné elektrárně, kterou ruské jednotky v březnu 2022 obsadily.

„Maševskij má jednoho syna – Romana. Ten dnes pracuje jako módní fotograf v Moskvě. Spolupracuje s ruskými módními časopisy, sázkovými kancelářemi a leteckými společnostmi. Také hodně cestuje – během invaze na Ukrajinu stihl zaletět do Francie, na Island nebo do Japonska,“ uvádí novinářka Kornienková.

Dodává, že Maševskij tedy na Ukrajině bojuje spíše proti svým někdejším spoluobčanům, protože rodinu má „v bezpečí“ Ruska - anebo někde po světě.

Tím se liší od dalšího ukrajinského rodáka, generála ruské armády Vadima Klimenka. Ten válčí v oblasti, kde žijí jeho vlastní děti.

Vadim Klimenko pochází z vesnice Prosjana, která leží v ukrajinské Dněpropetrovské oblasti. „Do řad ruské armády vstoupil dávno před rokem 2014 (anexí Krymu, pozn. red.) - již v roce 1999 se vyznamenal ve válce v Čečensku jako příslušník námořní brigády Černomořské flotily, poté sloužil ve 40. samostatné námořní brigádě na Kamčatce. Má titul ‚Hrdina Ruska‘,“ popsali před časem na sociálních sítích experti na zpravodajství z otevřených zdrojů (OSINT).

Později velel 7. ruské vojenské základně v Abcházii. Jedná o separatistický region Gruzie, který Rusko od roku 2008 okupuje.

Poté, co ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal v březnu 2022 válku na Ukrajině, se Klimenkova jednotka usídlila v Záporožské oblasti ve městě Enerhodar, které leží u Záporožské jaderné elektrárny. Pravidelné výpadky elektřiny způsobené ruským ostřelováním znemožnily bezpečný provoz elektrárny.

„Jeden ze zajatých majorů z Klimenkovy vojenské jednotky v srpnu 2022 potvrdil, že Klimenko jednotku vedl,“ píše Slidstvo.info.

V roce 2023 pak Klimenko za své vojenské zásluhy povýšil na generála. Na Ukrajině bojuje i přesto, že má v Dněpropetrovské oblasti dvě nezletilé děti a bývalou manželku.

A do třetice je tu plukovník Igor Svarkovskij. Momentálně je náčelníkem pobřežních vojsk ruské Černomořské flotily. Zodpovídá tedy za ofenzivu na jihu Ukrajiny a ostřelování Oděsy, Mykolajiva či Chersonu.

Podle serveru Myrotvorec dříve působil jako náčelník raketových vojsk a dělostřelectva armádního sboru ruských obranných sil.

Podobně jako Maševskij i Svarkovskij létal během anexe Krymu do Ruska a do Simferopolu, což je město, které se nachází v centrální části anektovaného poloostrova. V roce 2019 pak v okupovaném Simferopolu velel přehlídce ke Dni vítězství. „V následujícím roce si pak u Černomořské flotily vydělal dva miliony rublů,“ zjistila novinářka Janina Kornienková.

V roce 2024 vojáci 126. samostatné brigády pobřežní obrany ruských ozbrojených sil, která podléhá Svarkovskému, brutálně zavraždili muže v dočasně okupované Chersonské oblasti. „Podezřelí surově zbili 64letého muže na jeho dvoře. Oběť se následně ukryla v domě, útočníci ho však sledovali a zastřelili automatickými zbraněmi,“ napsala na sociálních sítích ukrajinská prokuratura.

Vedle pravděpodobných válečných zločinů spojuje Svarkovského s Ukrajinou i jeho původ. Plukovník se narodil v Poltavské oblasti, později studoval na Sumské dělostřelecké škole. Následně se přestěhoval do Ruska, kde si začal budovat vojenskou kariéru a oženil se s Ukrajinkou Linou Svarkovskou. Ta - podle dostupných fotografií - patrně žije na okupovaném Krymu a podporuje ruské převzetí poloostrova.

Svarkovská je poměrně aktivní na sociálních sítích, kde sdílí především svůj koníček – tanec. Na jejím instagramovém profilu jsou však k nalezení i fotky z dovolených s manželem Igorem a dcerou Valerjí.

Valerja studovala do roku 2016 na Kyjevské univerzitě obchodu a ekonomiky. Během anexe Krymu se údajně stavěla na stranu Ukrajiny. V popisu svého profilu má Valerja napsáno: „Ukrajina v cestovním pasu, svět v srdci.“

Podle ukrajinského portálu Slidstvo by měla momentálně pobývat v Německu. Svarkovského dcera se tak pravděpodobně nachází daleko od zákopů a ostřelování.