Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Zůstaneme jestřáby,“ slibuje s vážnou tváří guvernér České národní banky Aleš Michl na internetových stránkách své instituce. Poté, co se „podařilo obnovit cenovou stabilitu“ a vrátit inflaci na dvouprocentní úroveň, bude prý ČNB „nadále důsledně dbát na to, aby inflace zůstala dlouhodobě nízká a stabilní“.
Hlásit se k zásluhám, když inflace poklesne, patří k pokušením, jimž odolá málokterý centrální bankéř nebo politik. Nicméně nově publikovaná data Eurostatu ukazují, že v evropském srovnání si Češi s „velkou inflací“ let 2021-23 neporadili nijak skvěle. Navíc jsou dnešní české ceny všechno možné, jen ne stabilní.
Ve srovnání s rokem 2021 vyrostly tuzemské ceny letos v březnu o 33 procent. To je třetí nejvyšší nárůst po Maďarsku a Estonsku. Tady je – místo sebechvály – namístě spíše hledat, kde se stala chyba.
Maďarsko je ukázkou toho, co se stane, když je v ekonomice příliš mnoho peněz – ať už proto, že centrální banka drží nízko úrokovou sazbu, anebo proto, že vláda rozhazuje na platech, dotacích a dávkách. V časech, kdy nízké úroky držela také Evropská centrální banka, to pro slabší ekonomiky sousedící s eurozónou byla sebevražedná politika.
Estonsko zase doplatilo na nedomyšlenou liberalizaci trhu s elektřinou právě v nešťastnou chvíli, kdy nastala energetická krize.
Lze připustit, že v obou směrech, tedy napouštěním velkých finančních částek do ekonomiky i neúspěšnou regulací cen energií, se prohřešila i česká ekonomika, která by přitom měla být proti vnějším nárazům odolnější než oba zmíněné státy.
Je také pravda, že po nekontrolované cenové erupci let 2022 a 2023 se situace zlepšila. Tuzemská meziroční inflace klesla v březnu ke dvěma procentům, na osmou nejnižší úroveň v Evropě. U nejcitlivějších komodit, které tvoří třetinu útrat průměrné domácnosti, tedy energií a potravin, ovšem Česko prožívá unikátní období.
V evropském průměru energie včetně pohonných hmot proti loňsku zlevňují, a kompenzují tak cenové rekordy z počátku loňského roku. Česko má dosud rekord zřejmě před sebou, protože maloobchodní ceny energií rostou dál. Proti loňskému březnu o pět procent, to je nejvíc ze všech členských států EU. Přitom také ve srovnání s obdobím před krizí české energie zdražily (s výjimkou Estonska) nejvíce. Selhává trh, selhaly regulace, v oboru energií nefunguje vůbec nic.
Hůře už se vysvětluje další unikát – meziroční pokles cen potravin o šest procent. To statistici nezaznamenali nikde jinde v Evropské unii. V ostatních státech ceny jídla nadále rostou, v lepším případě stagnují. Korekce českých cen je tak zásadní, že najednou patříme do kategorie zemí, v nichž potraviny v letech 2021-2024 zdražily méně, než je průměr.
Roli může hrát snížení DPH u většiny potravin. Možná také řetězce podlehly nesmiřitelnému bojkotu svých zákazníků a teď pod cenou prodávají přebytky ze svých skladů. V každém případě to byly potraviny, kdo zajistil Česku nižší celkovou inflaci. Bez nich by se nadále držela na čtyřech procentech. Otázka zní, co se stane, až se sklady obchodníků vyprázdní.
Pro jestřáby, ke kterým se hlásí guvernér Michl, to opravdu znamená bdít nad inflací ve dne v noci. Těžko si však představit, že centrální bankéři budou obcházet kanceláře prodejců energií a potravin, a vysvětlovat jim, jak správně nastavit cenotvorbu.
Jinými slovy, pokud se nezhodnotí důvody a neodstraní příčiny, proč zdejší inflace patřila v EU k nejhorším, nemůže se opravdu bezpečně cítit ani spotřebitel, ani podnikatel.
