Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ačkoli představitelé států Visegrádské skupiny všude zdůrazňují, že spolupráce čtyř středoevropských zemí má zvlášť v některých oblastech stále smysl, rozpory mezi nimi jsou čím dál zjevnější. Například štěpení mezi Českem a Slovenskem kvůli rozdílné politice vůči Rusku a Ukrajině si všímají už i v zámoří.
Rozpory byly patrné i na čtvrteční pražské schůzce ministrů zahraničí Česka, Polska, Slovenska a Maďarska.
Ilustruje je i drobný detail. Odznáčky k setkání V4 měli na klopách sak jen šéfové české a polské diplomacie Jan Lipavský (Piráti) a Radosław Sikorski. Slovenský ministr Juraj Blanár ho doprovodil slovenskou vlajkou, maďarský Péter Szijjártó si ho nepřipnul vůbec.
Kéž by tu byl Schwarzenberg, řekl Sikorski
Navenek se ale ministři snažili zdůrazňovat to, co je spojuje. „Milý Radku, Petře a Juraji, chtěl bych vás tu srdečně přivítat,“ zahájil projev Lipavský. Hned vzápětí přiznal, že v otázce Ukrajiny se čtveřice shodla jen na tom, že ruská agrese odporuje mezinárodnímu právu a Ukrajina se musí vrátit do svých mezinárodních hranic.
„Zdůrazňoval jsem, že je potřeba zesílit podporu Ukrajině ve všech formách pomoci,“ pokračoval Lipavský. Podle něj je v zájmu regionu, aby ruská armáda zůstala co nejdál od hranic států Visegrádské čtyřky. „Musí to být Ukrajina, kdo rozhodne o podmínkách míru,“ narážel Lipavský na slovenské a maďarské výzvy k okamžitému jednání s Ruskem.
Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár v Praze, v popředí jeho maďarský kolega Péter Szijjártó.
Všichni ministři děkovali Lipavskému za možnost se sejít a diskutovat. „Vždy vzpomínám na velkého kolegu a vlastence Karla Schwarzenberga. Kéž by tu s námi mohl být,“ připomněl Sikorski v listopadu zemřelého českého politika.
Polsko se podle Sikorského rádo připojí k české iniciativě dodávek munice na Ukrajinu ze třetích zemí. Přispěje penězi, ale chce se podílet i logisticky. Szijjártó a Blanár tuto možnost jednoznačně vyloučili a slíbili pokračovat pouze v dodávkách humanitární pomoci.
Napětí mezi Prahou a Varšavou na jedné straně a Bratislavou a Budapeští na druhé v posledních týdnech přiživily schůzky slovenského a maďarského ministra zahraničí s šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem.
„Tenkrát Rusko posílalo jen vražedná komanda“
„V diplomacii se nemůžete scházet jen s lidmi, se kterými souhlasíte,“ začal smířlivě Sikorski odpověď na otázku, zda by se on s Lavrovem sešel. Připomněl své minulé schůzky s Lavrovem. „Tenkrát ale myslím Rusové posílali do Evropy jen odvetná vražedná komanda. Teď vraždí ve velkém, a proto se s ním neplánuji setkat.“
„Jsem rád, že od kolegů teď slyším něco jiného než dřív,“ reagoval Szijjártó na slova o nutnosti diplomatů jednat i s názorovými oponenty. Sikorski se na to zasmál, Lipavský kroutil hlavou. Szijjártó zopakoval, že Maďarsko chce dál spolupracovat s Ruskem v oblastech, na které se nevztahují sankce.
Blanár setkání s Lavrovem obhajoval nutností diskuze. Tvrdil, že ruskému ministrovi předal kritiku ruské invaze na Ukrajinu, ale mluvil také o nutnosti hájit slovenské národní zájmy, jako je zajištění energetických zdrojů.
Schůzka s Lavrovem v Turecku
Jen pár dní po pražském summitu si ministři zahraničí Maďarska Péter Szijjártó a Slovenska Juraj Blanár podali ruku s šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem.
Zleva ministři zahraničí Slovenska Juraj Blanár a Ruska Sergej Lavrov na setkání v Turecku.
Následoval výrazný signál české vlády, která na neurčito odložila společnou schůzi s kabinetem Roberta Fica, slova o zklamání a užitečných idiotech Kremlu. Ale tím zhoršení oficiálních česko-slovenských vztahů, zdá se, nekončí.
Maďarsko-slovenská dvojice zdůrazňovala důležitost spolupráce v rámci V4, hlavně v zemědělství nebo při „nežádoucích“ diskuzích o federalizaci Evropské unie.
„Je tu zřejmý národní zájem Maďarska, aby V4 dál fungovala. Během posledních desetiletí byla řada snah narušit tuto spolupráci zvenku,“ řekl Szijjártó, aniž by specifikoval, jaké snahy má na mysli.
Oba zdůrazňovali i migraci. „Naše pozice je jasná: My chceme chránit naše hranice jako schengenské hranice. Agentura Frontex (na ochranu evropských hranic, pozn. red.) nepracuje dobře,“ řekl Blanár.
V2 a V2
Podobně jako visegrádskému summitu předcházela schůzka „V2“ Fiala–Tusk, i jednání ministrů ve středu předcházela schůzka Lipavského se šéfem polské diplomacie Radosławem Sikorskim, zahraničněpolitickým jestřábem.
Na přímé otázky se ministři napětí uvnitř V4 snažili už ve středu alespoň trochu zlehčovat. Lipavský řekl, že jednání se Sikorskim není důkazem toho, že místo V4 existují dvě „vé dvojky“.
„Nedávejme tyto věci do politických souvislostí. Obě tyto události probíhají v plnohodnotném formátu a ani jedna není na okraj té druhé,“ řekl ministr na dotaz Seznam Zpráv. „Formát V4 má smysl,“ dodal (více zde).
Analytik z polského Centra pro východní studia Krzysztof Dębiec upozorňuje, že stanoviska zemí V4 nemohou být shodná vždy, ale že sama geografická blízkost vyžaduje dialog. Zároveň je V4 i možností pro Polsko a Česko pokoušet se udržovat ficovské Slovensko a orbánovské Maďarsko tak blízko hlavního proudu v EU a NATO, jak to jen jde.
Analýza vztahů ve Visegrádu
Setkání ministrů zahraničí V4 se koná v ještě mnohem napjatější atmosféře než summit premiérů. Má debata skupiny, která se neshodne na společném cíli, smysl?
„Jde o to udržet si komunikační kanál, který umožňuje ovlivňovat regionální partnery, ale zároveň je i lépe pochopit,“ napsal na dotaz Seznam Zpráv Dębiec. Také podotýká, že nové rozložení sil ve Visegrádu v poměru V2 : V2 (Polsko a Česko vůči Maďarsku a Slovensku) paradoxně umožňuje lepší komunikaci.
„Nabízí prostor pro otevřené výměny názorů, vysvětlení záměrů a k argumentaci, a to bez toho, že by se někdo cítil být menšinou,“ píše analytik.
„Maďarsko ani Slovensko, navzdory všem výhradám k jejich politice, nelze dávat na roveň Bělorusku nebo Rusku. Mám ale pocit, že se s nimi takto občas zachází, a to je – navzdory všem výhradám k jejich politice – přehnané,“ uzavírá Dębiec.
