Jak Babiš shání opravdové „kompro“? Otázky na Lipavského byly slabý odvar

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Z uniklého e-mailu Andreje Babiše, v němž se dožadoval informací na ministra zahraničí Jana Lipavského, se stalo prvotřídní drama. Dokonce takové, že vládní koalice vycítila šanci znovu vykreslit šéfa ANO jako „vrchního ďábla“ – a na dnešek kvůli tomu svolala mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Samozřejmě, že složky jako nástroj nátlaku na druhé jsou oblíbenou metodu „práce“ Andreje Babiše, která se mu osvědčila už v byznysu. Ovšem kauza s ministrem Lipavským je slabý čajíček proti tomu, jak to šéf ANO umí a hlavně jak to dělá, když mu o něco opravdu jde.

V případě pirátského ministra Babiš oslovil tři členy svého PR týmu, aby mu sehnali sice citlivé, ale veřejně dostupné informace. Z mailu je patrné, že rozčílený Babiš jednal v emocích. Z minulosti víme, že když potřebuje sehnat skutečně kompromitující materiály na své soupeře nebo souputníky, objednává si je jinde. Rozhodně ne u poradců na komunikaci, PR a marketing.

Jak to udělá, když potřebuje sehnat veřejně nedostupné informace? Třeba, kolik kdo dluží, jestli má v pořádku daně, zda má něco v rejstříku trestů, nebo má třeba milenku?

Odpovědi na to už roky přinášejí dva přední investigativní novináři – Sabina Slonková ze serveru Neovlivni.cz a Jaroslav Kmenta z Magazínu Reportér. Ve svých textech popisují Babišovu posedlost informacemi a propojení s bezpečnostními složkami. A jak to vše pak v konkrétních případech umí využívat. Je známý fakt, že miliardář miluje drby, rád je šíří a také má na tyhle věci sloní paměť – nezapomíná, neodpouští.

„K tomu má bývalé policisty a bývalé příslušníky tajných služeb. S nimi byl v kontaktu už v době, kdy byl v byznysu,“ říká Jaroslav Kmenta. Kromě nich má Babiš rozsáhlou síť oddaných spolupracovníků, kteří pro něj shánějí informace. „Jsou to lidé, kteří i nadále působí ve státní správě, v médiích či byznyse. Dost často s nimi ani nemluví on osobně, ale jeho kolegové,“ dodává Sabina Slonková.

Z byznysu jsou dobře zdokumentované dva případy, kdy Andrej Babiš ovládl firmy díky tomu, že si předem zajistil veškeré informace o jejich kondici – a pak zaútočil na slabé místo. Jde o společnost Kostelecké uzeniny a hospodářství jihomoravského sedláka Bohumíra Rady.

Nejkřiklavější a hlavně zdokumentovaný příklad z politiky, kde šéf ANO ukázal, co opravdu umí a čeho všeho je schopen, je z léta 2015. Poslanec sociální demokracie Ladislav Šincl si tehdy dovolil podat pozměňovací návrh k zákonu o pojišťovacích zprostředkovatelích – chtěl zastropovat jejich odměny.

Taková troufalost rozčílila Babiše, tehdy v roli ministra financí. Svolal schůzku a místo argumentů položil na stůl složku s názvem „Šincl“ a zaskočeného poslance zastrašoval. „Babiš začal tím, že nemám jakékoliv právo cokoliv navrhovat, neboť… a postupně ze složky vytahoval dokumenty, ze kterých chaoticky předčítal řadu informací,“ vzpomíná dnes Šincl na otřesný zážitek.

Babiš například vytahoval ze složky informace o tom, že Šincl byl údajně vyhozen z banky, nebo že jeho manželka (učitelka na ZŠ) a matka (starobní důchodkyně) se dopustily korupce. Pak řešil, na koho a proč je napsané vlastnictví rodinného domku. Nakonec Šinclovi vpálil, že je „korupčně řízen“ pány Janstou (šéf ČUS) a Pokorným (vlivný právník).

Nic z toho nebyla pravda. Poslanec Šincl proto po letech zjišťoval, kde všude se o něj předseda ANO zajímal. „Až po čase jsem se dozvěděl, že Andrej Babiš zapojil do zjišťování informací o mé osobě různé své spolupracovníky, se kterými se shodou náhod znám. Třeba volali bývalému ekonomickému řediteli ostravským vodáren, kde jsme působil, jestli tam o mně nejsou k dispozici nějaké kompromitující informace,“ popisuje Šincl.

Dobré je dodat, že to Babišovi zafungovalo – Ladislav Šincl s přísnější regulací provizí prohrál. Proti byly velké makléřské společnosti, které si zřejmě šéf ANO nechtěl postavit proti sobě.

Podobná složka – rovněž obsahují nepravdy a pomluvy – sehrála roli například v odstřelení Babišova původního oblíbence Milana Hniličky z čela Národní sportovní agentury. Tehdy si zase u Babiše stěžovaly velkokluby, že na nich Hnilička šetří a chce dávat peníze menším.

A naposledy před volbami 2021 veřejně oznámil předseda Starostů Vít Rakušan, že na něj Babiš shání kompro a dokonce ho nechává sledovat. Už jako ministr vnitra pak dokonce naznačil, že společnost Agrofert odposlouchává třetí osoby. Babišův holding (nyní uložený ve svěřenských fondech) na Rakušana podal žalobu s tím, že brání dobré jméno společnosti.

Právě o roli bezpečnostní divize Agrofertu kolují mýty, jestli a jak moc ji Babiš využívá i v politice. Ta byla zřízena proto, aby zajišťovala bezpečnost v rozsáhlé skupině o několika továrnách, chránila majetek koncernu před krádežemi, podvody či kybernetickými hrozbami nebo také hlídala zaměstnance kvůli krádežím.

Otázka zní, jestli miliardář zaměstnává v této divizi tolik bývalých elitních detektivů, operativců a důstojníků v čele s Jiřím Veselým, někdejším náměstkem protikorupční policie, jen proto, aby hlídali krádeže šišek salámů a pytlů s hnojivy.

„Bezpečnostní divizi má každý větší podnik i úřad. My tomu říkáme divize, jinde to nazývají útvar bezpečnosti, bezpečnostní odbor nebo corporate security. Pan Andrej Babiš nepůsobí v Agrofertu, a tedy zde nikoho neúkoluje. Společnost Agrofert nepůsobí v politice,“ odmítá mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský, že by divize někdy dostala za úkol sehnat informace na Babišovy politické soupeře.

K policistům měl Babiš vždycky blízko. Jaroslav Kmenta ve svých knihách píše, že někdy v letech 2000 až 2005 – dávno před vstupem do politiky a za vlád sociální demokracie – vzniklo těsné Babišovo pouto s několika vlivnými důstojníky z bezpečnostních složek státu. Scházel se s nimi po restauracích i na benzinových pumpách.

Když se pak Andrej Babiš sám dostal k moci – v roce 2014 nejprve jako ministr financí a v roce 2017 coby premiér – nastala úplně nové éra. Pro ukojení jeho posedlosti shánění informací se otevřely úplně nové možnosti. Na spoustu důležitých a neviditelných postů bezpečnostních ředitelů napříč celým spektrem vládních resortů a státních organizací a podniků si dosadil své lidi.

„Uvědomil si, že patřičné informace a ochranu mu už mnohem efektivněji zajistí specializované složky státního aparátu než ve volném prostředí poletující exdůstojníci policie či bezpečnostní divize Agrofertu,“ říká investigativní novinář Jaroslav Kmenta. „Začal tak fungovat ještě další level informovanosti Andreje Babiše, který vysává informace ze státu.“

A dnes se ukazuje, že tito lidé po více než dvou letech vlády Fialova kabinetu na svých pozicích zůstávají. „Upřímně řečeno – ohlášená deagrofertizace státní správy se vládě skutečně nepovedla. Slibovala něco, co není tak jednoduché s ohledem na služební zákon. Ale neměla vyvolávat plané naděje. Na klíčových postech jsou stále lidé z Babišovy éry,“ upozorňuje Sabina Slonková.

Nejenže se nová vláda babišovců nezbavila, některé dokonce povyšuje. Například Radima Dragouna – rychlostudenta plzeňských práv, z něhož Babiš v roce 2018 udělal šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů – dosadila do čela Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.