Putin vyslal jasný vzkaz. Udělá, co bude chtít, říká ruská historička

Rekordní zisk Vladimira Putina v prezidentských volbách dal vzpomenout na podobně jednoznačné výsledky z časů Sovětského svazu. A také dnes jsou podle kritiků volby v Rusku daleko od toho, jak by demokratický výběr měl vypadat. Jak se mění ruská společnost za dlouholeté Putinovy vlády?

Překvapení se nečekalo. A také nepřišlo, když podle oficiálních výsledků získal Vladimir Putin v prezidentských volbách v Rusku více než 87 procent hlasů, což je rekordní výsledek. Hlavně ze západních zemí sice zní kritika, podle které se spíše než o demokratické volby jednalo o divadlo. Jenže Putin má odškrtnuto - v čele země bude dalších šest let.

„Jde o to ukázat, že má společnost pod kontrolou a že dokáže dosáhnout jakéhokoliv výsledku,“ komentuje Putinův rekordní zisk ruská historička Ksenia Krimerová.

V rozhovoru pro podcast 5:59 připomíná, že ruské úřady dopředu výrazně zúžily okruh kandidátů, kteří se dosavadnímu prezidentovi mohli postavit. Krimerová, která žije v Berlíně a působí jako výzkumnice v Leibnizově centru soudobé historie (ZFF) v Postupimi, i proto volby označuje za výsměch demokracii. „Putin ale vyslal jasný signál: Stále jsem u moci a mohu si dělat, co chci,“ vysvětluje.

Suverenita volebního výsledku zároveň dala mnohým vzpomenout na doby Sovětského svazu. Tehdejší volby byly podle ruské historičky v podstatě rituálem, kdy o výsledku nikdo nepochyboval. Lidé se dostavili a stvrdili to, co bylo dopředu dané.

A některé prvky tohoto „ritualizovaného postupu“ z pohledu Ksenie Krimerové přežily dodnes. „V mnohých volebních okrscích fungují stánky s občerstvením, lidé se tam i dnes scházejí s předstíraným volebním nadšením, občas je součástí i oficiální zábava. Někdy to nabývá až groteskní podoby,“ popisuje. Do přímých srovnání Putinova Ruska s totalitními časy Sovětského svazu se ale pouštět nechce - už kvůli odlišnému historickému kontextu, ve kterém obě zřízení existovala.

Blízkost s některými sovětskými reáliemi však vynikne při pohledu na to, jak se proměnila ruská společnost za bezmála čtvrtstoletí od chvíle, kdy Vladimir Putin nastoupil k moci. „Všechny špatné věci, které byly nedílnou součástí sovětské společnosti, se ještě zhoršily,“ říká Krimerová. Vysvětluje, že má na mysli především „cynismus“, ale také „jisté kriminální aspekty, normy a ideje“, kterými se prý řídila sovětská společnost v pozdní fázi existence SSSR.

To vše podle ruské historičky v postsovětském Rusku ještě více rozkvetlo. A to i díky osobní zkušenosti velké části společnosti, kdy hodně Rusů zakusilo na vlastní kůži, co to znamená stát se součástí ruského vězeňského systému. A normy, které si za mřížemi osvojili, si mnohdy s sebou nesou dál.

Dnešní ruská společnost se ale z pohledu Krimerové vyznačuje také velkou apatií, svou roztříštěností nebo nedostatkem solidarity. „Přitom v období pozdního Sovětského svazu byly právě solidarita a určitá nadějeplnost mezi lidmi vysledovatelné. V dnešní ruské společnosti oproti tomu vládne naprostá beznaděj,“ říká.

Podívejte se na snímky z Putinovy kariéry:

Prezidentské volby v Rusku nicméně provázelo i několik nesouhlasných akcí. Například v Moskvě jistá dívka znehodnotila obsah volební urny vylitím černé tekutiny. V Petrohradu jiná mladá žena hodila na zeď budovy zápalnou láhev. A právě tyto a další incidenty jsou podle Ksenie Krimerové pozitivními momenty uplynulých dnů.

„Jsou to samozřejmě akce, které se zrodily z nahromaděného vzteku, beznaděje a zoufalství. Jde v podstatě skoro o sebevražedné kroky - kamery jsou dnes úplně všude, takže úřady mohou velice snadno zjistit totožnost těchto žen,“ vysvětluje.

V jiném světle ale ruská historička vnímá krok svých krajanů, kteří se v emigraci zapojili do tzv. poledního protestu. K němu ještě před svou smrtí v ruském vězení vyzval opozičník Alexej Navalnyj. A kromě samotného Ruska se „protestní fronty“ tvořily i před ruskými ambasádami v zahraničí. Účast ruských emigrantů ale Krimerová považuje za „nesmyslnou“ a „bezobsažnou“. Legitimitu to prý volbám spíše dodávalo než naopak.

„Proč se objevovat na místech - ruských ambasádách - která režim legitimizují, ale přitom žádnou legitimitu nemají? Proč postávat pod ruskou vlajkou? Mě osobně to spíš rozhněvalo a byla jsem z toho v rozpacích. Myslím, že jde o nedostatek vize a politické představivosti a vlastně je za tím jen snaha se na chvíli cítit dobře,“ míní ruská historička.

A popisuje, že emigranti jsou v odlišné situaci než Rusové ve vlasti. Ti, co neopustili domovskou zemi, si účastí v poledním protestu například mohli chtít ověřit, že kolem nich žijí další podobně smýšlející lidé. A když si to na vlastní kůži potvrdí, nemusí se pak cítit tolik osaměle. Jenže v zahraničí tato „prázdná pospolitost“ podle Krimerové postrádá politický smysl.

Naopak v samotném Rusku se prostor k protestu neustále zmenšuje. Hlavním úkolem ruských obyvatel, kteří nesouhlasí s režimem ani s válkou na Ukrajině, je tak podle Ksenie Krimerové zachovat si vlastní důstojnost a schopnost „vzdorovat toxickému prostředí“, ve kterém žijí: „Představuju si to podobně jako radioaktivní spad po havárii v Černobylu. Tito lidé vlastně žijí v kontaminované oblasti a jejich úkolem je udržet si morální zdraví a odolat snahám přimět je ke konformitě a nejrůznějším formám kolaborace či spolupráce. A to je velmi těžké.“

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jak velkým faktorem života v současném Rusku je strach, nebo o tom, jakým způsobem Vladimir Putin v Rusech posiluje pocit nadřazenosti celého národa. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.