„Není to minulost.“ Obří nápis připomněl v Praze zkázu mariupolského divadla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na piazzettě Národního divadla je zhruba stovka lidí. Klečí na zemi a bílou křídou vybarvují dlaždice. Nápis „Děti“ už je skoro hotový.

Stmívá se, začíná mrholit. V šest hodin přinesou na piazzetu svíčky. Náměstím zní tklivá ukrajinská hudba, mnoha přítomným se lesknou oči. Černovlasá žena položí svíčku na bílou dlaždici a rozpláče se.

„Nešlo to zadržet, promiňte. Je to dojemné. Připomnělo mi to mou Ukrajinu a ty, kteří už tu nejsou,“ vysvětluje své rozpoložení. Představuje se jako Anna. Pochází z Luhanské oblasti a k nám uprchla bezprostředně po začátku plnohodnotné ruské invaze.

Záhy se dav postaví k nápisu „Děti“ a mnozí se zahalí do ukrajinských vlajek.

„Ruští okupanti spáchali 16. března 2022 jeden z největších teroristických útoků na Ukrajině. Nezastavil je ani velký nápis Děti na náměstí před budovou. Napsaný jazykem, kterému rozuměli. V důsledku toho byly zabity stovky civilistů, kteří tam hledali útočiště s nadějí, že se divadlo nikdy nestane objektem útoku,“ promluví ke shromážděným Jevhen Kuleša, rada z velvyslanectví Ukrajiny v České republice.

„V nejtěžších dobách historie je nesmírně důležité mít spolehlivou podporu a pomoc. Ukrajina chápe a cítí, že Česká republika je náš spolehlivý přítel. Nikdy nezapomeneme,“ dodává.

Začíná pršet, a tak se dav přesune pod střechu. Mikrofon dostává 54letá Natalie Ševčuk z Mariupolu. Na sobě má bílé tričko s nápisem „Save Azov“ a fotografii mladíka. To je její syn, který do posledního okamžiku bránil mariupolské ocelárny Azovstal. To bylo také naposledy, kdy ho viděla.

„Dvaadvacet měsíců je v ruském zajetí a já o něm nemám žádnou informaci. Stále koukám na zprávy a nejsou, nejsou, nejsou. Nevím nic o tom, kde je, jak se má nebo jaký je jeho zdravotní stav. Prosím vás jako maminka syna, kterého mám v zajetí, ale i za další maminky, kterým děti bojují na Ukrajině: Pomozte nám. A děkuji, že jste sem přišli,“ hovoří k přítomným.

Zazní ještě další proslovy, apel na finanční pomoc Ukrajině, děkování a na závěr ukrajinská hymna. Vzpomínková akce „Divadlo Mariupol“ po zhruba hodině končí.

„Hlavní zpráva z toho letošního setkání má být taková, že horor v mariupolském divadle není minulost, trvá. Lidé v Mariupolu žijí v okupaci, čelí ruskému teroru a my vůbec nevíme, jaká zvěrstva se tam vlastně odehrávají. Mysleme na to a na ně, kteří zůstali v okupovaných oblastech,“ vysvětluje organizátorka z Hlasu Ukrajiny Julie Levková.