Deprese je na vzestupu. Potřebujeme nové léky, říká vědkyně z USA

Statisíce lidí v Česku trpí depresemi a úzkostmi. Zdravotní pojišťovny pravidelně informují také o rostoucí spotřebě antidepresiv. Zároveň ale vědci hledají nové způsoby, jak čelit problému, který sílí i ve světě. Tým z Kalifornské univerzity pracuje na senzorech, jež by mohly zásadně posílit prevenci.

Covidová pandemie na dlouhé měsíce vytrhla společnost z jejího běžného fungování. A nedlouho poté následovala ruská invaze na Ukrajinu, která do Evropy vrátila přízrak velké války. Dvě události plné stresu pro jejich přímé, ale i nepřímé účastníky. A také události, které podle odborníků přispívají k počtu depresí mezi lidmi.

„Dnes stále častěji čelíme jinému typu stresu (než dříve). (…) Najednou evoluční systém zatěžujeme způsobem, ke kterému se zřejmě nevyvinul a neměl čas se mu přizpůsobit,“ říká právě s odkazem na válku a pandemii profesorka psychiatrie, chemie a biochemie Anne M. Andrewsová z Kalifornské univerzity v Los Angeles. V rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje i na další přísadu problému zvaného deprese – řada stresů, kterým jsme dnes vystaveni, je psychologického rázu.

Navíc tyto stresory mohou být vleklé a chronické. Tělo tak v podstatě nemá čas k potřebnému odpočinku. „Nemáme dost fyzické aktivity na to, aby nám pomohla snížit hladiny hormonů, které jsou do reakce těla zapojené,“ vysvětluje vědkyně s tím, že dlouhodobě zvýšené hladiny hormonů mohou začít poškozovat naše tělo i mozek.

Podle Andrewsové – která tento týden v Praze vystoupila na festivalu Týden mozku, pořádaného Akademií věd ČR – proto sílí potřeba hledat léčbu deprese i dalších duševních onemocnění: „Je to rozhodně ještě důležitější než dřív.“

Už dlouho se vědci při zkoumání deprese zaměřují na tzv. neurotransmitery – chemické látky přenášející signály mezi neurony. Velkou pozornost si získal především serotonin, u něhož ale psychiatrická studie z roku 2022 zpochybnila přímý vliv jeho hladiny na výskyt deprese.

A také Anne M. Andrewsová souhlasí, že není možné tento vztah zjednodušovat. „Pořád si ale myslím, že existuje silná souvislost mezi serotoninovým systémem a depresí či úzkostí, ať už se bavíme o tom, co považujeme za psychiatrické poruchy, nebo o normálním chování,“ uvádí.

K lepšímu pochopení informací přenášených serotoninem a dalšími neurotransmitery by měly pomoci nástroje, na kterých tým profesorky Andrewsové pracuje. Ve vývoji jsou tak mozkové implantáty, které zatím využívají u laboratorních zvířat. Nebo také senzory, jež bude možné nosit přímo na těle. Měly by snímat třeba hladinu kortizolu – hlavního stresového hormonu, který se dostává až do lidského potu.

Cílem vědců je přejít od medicíny, která pouze reaguje na vznik nemoci, k přístupu označovanému jako „Medicína 3.0“.

„Jednou z věcí, které v rámci Medicíny 3.0 děláme, je monitoring jednotlivců, tedy personalizovaná medicína, protože každý z nás je jiný. (…) Stále uvažujeme o lidech jako o statistických průměrech. Mnohem více vypovídající ale je, když víme, co se s jednotlivcem děje na jeho konkrétní úrovni v průběhu času. Může to fungovat jako včasný prediktor choroby, která se později může rozvinout. A nám to teoreticky může umožnit včas zasáhnout,“ popisuje akademička z Kalifornské univerzity.

Většímu rozletu personalizované medicíny by z jejího pohledu neměla bránit ani pochopitelná obava lidí z narušení soukromí. Nebo z toho, že nashromážděné osobní údaje uniknou a dojde k jejich zneužití. V případě svého týmu profesorka Andrewsová ujišťuje o důrazu na ochranu citlivých dat. „Nemyslím, že by nás to (obava z narušení soukromí) mělo držet zpátky. Byla by to promarněná příležitost nechat tyto obavy lidem diktovat a bránit jim ve snaze dozvědět se něco o sobě samých,“ míní.

V podcastu 5:59 se také dozvíte konkrétní příklady toho, jak lidem už teď pomáhají senzory a personalizovaná medicína, nebo to, jestli je kromě léků v současnosti i jiná cesta, jak stimulovat serotonin ve snaze čelit možné depresi. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.